𝑬𝒍𝒊𝒔𝒊𝒏𝒂 𝒗𝒐𝒍𝒃𝒂

IX. Rande?

*pohled Elis*

„Dobré ránko" slyšela jsem, jak ke mně jde Pepa a nese v ruce talíř s toasty.

„Dobréé" podával mi talíř, mezitím jsem mu stihla odpovědět.

„Dobrou chuť, jsou to sice jen toasty, protože jsem tu nic jinýho nenašel, ale snad budou dobré" řekl a já se do jednoho zakousla.

„Mňam!" řekla jsem s plnou pusou. „jsou výborný" .

„Tak to jsem rád, hele nechám tě se v klidu najíst, já se půjdu vysprchovat. Kdybys něco potřebovala, zavolej na mě do koupelny" řekl, vzal si triko a odešel.

Mezitím co jsem dojedla toasty, jsem se vydala do kuchyně, abych po sobě aspoň umyla nádobí. To jsem taky udělala, jenže jsem nevěděla, kam ho vrátit. Prolezla jsem všechny možný skřínky, jak naschvál až ta poslední byla dobře.

Vše jsem naskládala zpátky, mezitím se ve dveřích objevil Pepa s ručníkem okolo pasu. Musela jsem ho sjet pohledem.

„Nekoukej tak" řekl a zasmál se.

„Jak, hm?" řekla jsem provokativně.

„Jak úchyl, Elis. Jak úchyl" řekl mezitím co se vracel do pokoje se zřejmě obléct.

„Ty toho naděláš" zavolala jsem na něj.

---

Zrovna jsme vyráželi do práce, tentokrát Pepy autem, což nebylo pro mě úplně zvykem. Vždy jsem chodila pěšky, ale nebudu lhát, vůbec mi nevadilo, že jsme se projeli.

Vešli jsme do kavárny, a tam jsme jako každé ráno sundali židle, a takové věci.

Dneska dopoledne se tu objevili kluci zase na nějaké schůzce. Tentokrát jsme se ale nějak nebavili, nechala jsem je věnovat se jejich práci, nebo co to dělají. Pepa se u nich občas zastavil a pobavil se s něma, mě teda nic neřekl, ale co už.

„Co furt řešíte" zeptala jsem se už asi po třetí Pepy.

„Nebuď zvědavá, budeš brzo stará"

„Já určitě, je mi sotva 17"

„Nemrmlej pořád" zasmál se Pepa.

Po tom, co odešel Dominik, Marek a ještě nějaký pro mě neznámý kluk, se u mě zastavil ještě Petr.

„Ahoj Elis, no..emm. mám takovou otázku" řekl jako by byl nervózní.

„Povídej"

„Nechtěla bys dneska jít na večeři?" po tomdle jsem vykulila oči.

„No..emm, jasně" řekla jsem a usmála se.

„Super, tak já ti ještě zavolám, a domluvíme se" řekl.

„Dobře, tak pa Petře"

„Měj se Elis" usmál se a odešel.

„PEPO!" vyjekla jsem na něj.

„Co se děje?" podíval se na mě udiveně.

„No on Petr mě pozval na večeři"

„A?" nechápal.

„DNESKA!" řekla jsem.

„Pořád nechápu, proč vyšiluješ?" měla jsem chuť ho zabít.

„Však se ani nestihnu upravit, tady končíme v 8, nestíhám vůbec!!!" vyjekla jsem až se mi objevily v očích slzy.

„Klídek, klidně už běž domů, já to tu zvládnu prosimtě" popravdě, todle mě uklidnilo.

„Co já bych bez tebe dělala" objala jsem ho.

---

Byla jsem ve svém prázdném bytě, prázdném proto, že tu nezavazely Maxovy věci. Musím si na to zvyknout, ale zase jsem ráda, že tu po něm nic nezůstalo. V mém přemýšlení mě vyrušil mobil, na kterém bylo *máte příchozí hovor od Petr💗*. Hovor jsem ihned zvedla.

P: Ahoj kotě, tak co, doufám že to dneska platí?

J: Jasně že ano!

P: Tak buď připravená před tvým bytem, vyzvednu tě tam okolo 6.

J: Pošlu ti adresu do sms.

P: To bude zbytečné, vím kde bydlíš.

J: Okay ty můj stalkere.

P: Sorry, přiznávám, vyznělo to hrozně. Prostě vím kde máš bytovku tak tam budu. Pa kotě

J: Pa

Po tomhle jsem hovor típla.

"No nic, mám tak 4 hodiny na přípravu, to bych mohla stihnout ze sebe něco udělat" řekla jsem si a šla jsem si rovnou dát sprchu.

Tam jsem strávila asi hodinu, protože jsme si ještě myla vlasy. Ty jsem následně vyfoukala, výhodou je to, že je mám přirozeně vlnité, takže jsem si je nemusela kulmovat.

Make up jsem si udělala lehký, pouze linky, řasenka, tvářenka. S oblečením to už bylo ale těžší.

„Sakra, jaké šaty si mám vzít? Tydle zelený, modrý, nebo ty černý?" rozhodovala jsem se asi hodinu.

Nakonec jsem se rozhodla pro černé se třpytkama, které byly sice kratší, ale nejhezčí ze všech.

Pípla mi zpráva na mobile, že už je tu Petr. Popadla jsem Gucci kabelku, do ní hodila lesk, mobil a peníze a mohla jsem vyrazit.

Blížila jsem se k autu, které stálo nejblíž bytovky, proto jsem si myslela, že je to Petr. Taky že to byl on.

Byl zahleděný do mobilu, proto si mě hned nevšiml. Otevřela jsem dveře a on mě konečně pozdravil.

„Ahoj Elis, wow, vypadáš krásně" řekl a já zas musela vypadat jak rajče.

„Děkuju, taky nevypadáš špatně" sjela jsem ho pohledem a vážně byl hrozně sexy. Teda, slušelo mu to.

Potom jsme si povídali o takových nezajímavých věcech, aby nám cesta utekla dříve.

Přijeli jsme k nějaké luxusní restauraci, Petr to tu má prý nejradši. Já to tu teda neznám, je to na druhé straně Brna kde se sama nedostanu, jelikož nemám řidičák.

„Vystupovat madam" řekl když mi otevřel dveře jako pravý gentleman. Todle bych od něj nečekala.