Návrat Krysaře 1 - případ osmý

Kapitola čtrnáctá

Slavný Kníže nebeských vojsk, svatý Michaeli, archanděli, braň nás v boji proti knížatům a mocnostem, proti světovládcům těchto temnot, proti zlým duchům v ovzduší....

Irquazova slova se nesla místností. Začal se modlit, a tiché hlasy okolostojících se postupně přidávaly k němu.

Sancte Michael Archángele, defénde nos in proélio.....

Nick sebou cukl, jak mu nohou projela ostrá bolest.

Contra nequítiam et insídias diáboli esto praesídium. Imperet illi Deus, súpplices deprecámur.

Vzduch v místnosti zhoustl ještě víc, doslova jiskřil houstnoucí energií, ale Nick už nic okolo nevnímal. Stále větší bolest zahlcovala jeho tělo a jeho smysly. Nedalo se z ní nikam uniknout, zaplavovala jeho tělo v těžkých černých vlnách a požírala jako nemilosrdný hladový vetřelec všechny jeho buňky, pronikala do svalů, do kostí, do každého nervového zakončení v jeho těle. Byla to nesnesitelná muka.

Tuque, Prínceps militiae caeléstis, Sátanam aliósque spiritus malígnos.....

Při těch slovech Irquaz kývl na Cristin, která pokropila Nickovu ránu jakousi vodou z malé křišťálové misky. Jenže to nebyla obyčejná tekutina. Byla to svěcená voda, a v ráně plné černé temnoty působila jako rozbuška. Nick se svíjel bolestí, ale z pevného Leeova stisku se neměl šanci dostat. A z jejich také ne.

Qui ad perditiónem animárum pervagántur in mundo, divína virtúte in inférnum detrúde.....

Dál už ta strašlivá spalující bolest nešla vydržet. Až doteď Nick statečně snášel probíhající rituál se zatnutými zuby, ale dál už to prostě nešlo. Vykřikl, jeho bolestivý nářek plný zoufalství byl slyšet až dole v hostinci, a Leemu trhal srdce na kusy.

A nejen jemu, ale teď nemohli přestat, teď ne.

Nick už ani dál nedokázal vnímat, co děje okolo něj, neslyšel další Irquazova slova modlitby, vnímal jen pulzující hnisající ránu na jeho noze, ze které se začala valit černá krev. Lee na to vytřeštěně hleděl, nic podobného ještě nikdy neviděl a popravdě, byl to dost děsivý pohled.

Vade retro Satana, nun suade mihi vana, Sunt Mala quæ Libas, Ipse Venena bibas.

Amen.

Poslední slova modlitby, andělovy oči zvláštně zazářily a Nick naposledy vysíleně zasténal. A pak se začal nadavovat. Tak tak, že Lee stačil povolit sevření, Nick se naklonil na stranu a začal zvracet. Prostěradlo na posteli se začalo barvit černou krví, stejnou, která vytékala i z jeho rány na noze. Kapala z jeho úst dolů, stékala po posteli na podlahu, kde utvořila malou lesklou černou loužičku. Lee nad ním klečel, přidržoval mu hlavu, protože Nick už neměl sílu se ani zapřít na rukách.

Chvilku to trvalo, než se přestal dávit a zvracet, ale všechno špatné, co stravovalo jeho tělo, muselo ven. Pak Madam Ormah rychle přispěchala s miskou čisté vody a ručníkem. Opravdu byli výborně připraveni, asi věděli, co všechno se může během rituálu dít. Dala Nickovi napít, ale jen aby si vypláchl ústa od krve a ručníkem mu očistila zakrvavený obličej. I na jeho triku byly cákance krve, ta černá divná hustá tekutina byla prostě všude.

Ale uspěli. Když Lee pootočil hlavu a podíval se na jeho ránu na noze, málem nevěřil vlastním očím. Už z ní vytékala jen jasně rudá krev, černé žilky na Nickově noze se vytrácely doslova před očima, a když se podíval zpět na Nicka, vsadil by se, už se mu do obličeje začala vracet barva, obrovské černé kruhy pod jeho očima se rychle vstřebávaly a mizely. Cristin rychle přispěchala, a s pomocí Greepyho znovu ošetřila Nickovi ránu. Očistila ji, nanesla na ní jakousi bylinkovou mast a pečlivě ji obvázala. Irquaz tam jen stál a všechno to lidské hemžení jen v tichosti sledoval.