Návrat Krysaře 1 - případ osmý

Kapitola třetí

Teď, když už byl Nick v dobrých a starostlivých rukách krásné víly, Lee mohl alespoň prohodit pár slov s Madam Ormah. Posadili se k jejímu stolu a Lee pohlédl na druhou stranu hostince, kde Cristin právě pomáhala Nickovi z kabátu a usazovala ho na lavici.

„Myslel jsem, že mu bude líp, když sem za vámi bude chodit, ale ono je to snad pořád horší," pronesl zamyšleně, dívajíc se stále směrem ke krásné Cristin, která se právě s úsměvem naklonila k Nickovi a něžně se dotkla prsty jeho spánků. Pak se vrátil pohledem k Madam Ormah, která se na něj přísně podívala.

„Jsi netrpělivější než tvůj přítel," zamračila se, ale vzápětí se na Leeho usmála. Snad nikdy ji neviděl, že by se zlobila, tedy alespoň ne dlouho.

„Ale vím, jak to myslíš a vím, že o něj máš strach. Nedivím se ti. To, čím jste si prošli, nebyla zrovna procházka růžovým sadem," pronesla vážně a znovu se na Leeho usmála. Chtěla ho uklidnit a Lee věděl, že to myslí dobře.

„Promiňte, jen jsem myslel, že když sem za vámi bude chodit, zlepší se," povzdechnul si a znovu se podíval tím směrem.

„A já jsem ti říkala, že to bude běh na dlouhou trať, Lee. Vždyť i jeho matka se učila mnoho roků, jak svoje sny a vize zvládnout, aniž by jí to omezovalo nebo ničilo zdraví a mysl. Není to jednoduché, pracovala na tom mnoho let," zavzpomínala Madam Ormah a na její tváři se objevil zvláštní úsměv. Zvláštní, smutný.....Lee věděl, že byly přítelkyně. Již od dětského věku, kdy je sem dovedly jejich matky a ony se staly součástí této jedinečné komunity. Její smrti velmi želela a bylo vidět, že na ni stále vzpomíná.

„Ona na tom pracovala od dětství, Lee. Pro Nicka to bude náročnější. Mnohem náročnější. A další věc, Lee, musíš si uvědomit, že Dupointův útok mu velmi ublížil. Možná to tak navenek nevypadá, ale bude trvat velmi dlouho, než se z toho zotaví. Musíš počítat s tím, že to, co se stalo dnes, se bude zřejmě opakovat. Zažil toho v posledních měsících až příliš. Víc, než by byl kterýkoliv člověk schopen snést. Sama ho obdivuji, jak pevnou má vůli. Možná jsme opravdu udělali chybu, když jsme si ho k nám nestáhli dřív," pronesla tiše a při pohledu na Leeho tvář, plnou obav, se znovu pousmála.

„A proto díkybohu, že tě má u sebe. Myslím, že je to pro něj dobré. Někdy potřebujeme někoho, kdo nám dá smysl života. Dávej na něj pozor, ano?" Samozřejmě jí přitakal. A samozřejmě, že dával. Pokaždé, když se od sebe vzdálili, ať už kvůli hádce, či z jiného důvodu, dopadlo to špatně. Být si nablízku a krýt si záda, to byla jediná jistota.

O chvíli později dovedla Cristin Nicka zpět k jejich stolu. „Už je v pořádku, Lee," usmála se krásným zářivým úsměvem.

„Dávej na sebe pozor, Nicku a užívej bylinky od Sama. Kdyby bylo potřeba, tak ať tě sem Lee zase doveze," mrkla na něj spiklenecky, a odešla plavým krokem zpět ke koutku Kejchavýho Sama. Nick se znaveně usadil vedle Leeho na lavici. Krev z nosu mu už netekla, což bylo dobré znamení.

„Je mi líp," pravil potichu a usmál se na Leeho. Věděl, že má o něj strach. Ale v obličeji byl pobledlý. Každá terapie svým způsobem unaví. Příliv léčivé energie musí tělo zpracovat, a to chvíli trvá. Unaveně si zívl a Madam Ormah mu přistrčila šálek s voňavým bylinkovým čajem.

U Šedého poníka se zdrželi ještě dobrou půlhodinu. Povídali si, a Nick Madam Ormah svatosvatě musel slíbit, že bude docházet častěji.

„Sliby, chyby," smál se Lee v autě, „já tě chci vidět, jak to uděláš." Nick pokrčil rameny.

„No, tak pokusit se o to aspoň můžu, ne?" poznamenal s úsměvem, a znovu si zívl. Leemu bylo jasné, že dřív nebo později usne. Občas se mu to stávalo i autě, nebylo by to poprvé a asi ani naposledy.