Návrat Krysaře 1 - případ osmý

Kapitola desátá

Ráno ho probudilo nesnesitelné ťukání, bouchání a tepání a řinčení. Ne, že by někde venku probíhaly nějaké stavební úpravy nebo rekonstrukce, které tohle přelidněné město pravidelně přivádělo k šílenství, zvláště, když se jednalo o místní komunikace. Kdepak, to intenzivní bouchání a mlácení bylo v jeho hlavě, a šílené řinčení zajistil škodolibý budík na mobilním telefonu, ležící na jeho nočním stolku. Zamáčkl ho a dál tupě zíral do stropu, zatímco parta mrňavých permoníčků se snažila všemožným způsobem dostat z jeho hlavy ven. Asi měli i kladívka a jeden z nich stoprocentně musel vlastnit i sbíječku, či co.....protože hlava ho bolela jako čert. Lee se zašklebil a převal se na posteli. Kdo by to jen řekl, že po prohýřené noci ho probudí bolest hlavy a pořádná kocovina? Divný, že?

Měl žízeň, na jazyku nechutnou pachuť a cítil se, jako by někde brigádně skládal vagon uhlí. Nemáš chlastat, napadlo ho, ale pozdě bycha honit. Bylo mu blbě a patřilo mu to.

Probudil se ve svém starém bytě. Ležel a hlavou se mu honilo spousta myšlenek, například jakou omluvu bude muset předhodit šéfovi, když dorazí do práce později. Zoufale se mu nechtělo vstávat, ale nakonec musel.

Překročil svoje věci naházené u postele na podlaze a cestou do koupelny zapřemýšlel, jak se sem vůbec dostal. Včerejší večer měl lehce ve tmě. Takže nejenom kocovina, ale i okno. Nebo spíš takové lehké okýnečko. Matně si pamatoval, že to s Carrie nakonec táhli někdy do dvou do rána a ty panáky přestal po půlnoci počítat. Bavili se, oba notně v náladě. Když vylezli z baru, posadil ji na taxíka a zaplatil taxikáři, aby ji v pořádku odvezl domů. To si ještě matně pamatoval.

Bar u George byl jen kousek od jeho domu, tak ho napadlo, že se nebude vracet k Nickovi a vyspí se tady. Vlastně se tam nechtěl vrátit, ani nevěděl proč. Možná mu v tom alkoholovém rauši vadilo, že mu Nick volal a prostě se rozhodl, že jedna noc v odloučení je nezabije. A možná jim naopak prospěje. Vlastně se za ním nechtěl vracet tak pozdě, a ještě v takovém nehorázně podroušeném stavu. Možná se i trochu styděl, že se takhle opil. Nechtěl ho rušit, beztak už Nick dávno spal. To si taky tak nějak matně vybavoval.

A tak si to zamířil k sobě domů. Dlouho tu nebyl, dá se říct, že u Nicka už prakticky bydlel, ale ještě pořád měl tenhle byt v pronájmu. Vracel se sem jen občas, ale spíš jen zkontrolovat, jestli je všechno v pořádku. Ale nějaké svoje věci tu ještě pořád měl. Věci v koupelně, zubní kartáček, pastu, i skříň s věcmi. Moc jich tam nebylo, ale čisté triko a rifle tam ještě vyhrabal.

Musel si dát sprchu, aby trochu spláchl ten kouř a pot včerejšího večera a noci. Čpěl z jeho věcí i z něj. Vylezl po deseti minutách, osvěžený, oholil se....přidal by si jako znovuzrozený, ale ta protivná bolest hlavy nijak nepřestala. No nic, prášek to vyřeší. Ovšem lékárnička se na něj zpupně zašklebila a škodolibě mu nabídla jen dvě náplasti, projímadlo a dezinfekci. Prášek na jeho bolavou hlavu žádný, ale v práci se snad něco najde. Holt bude muset vydržet.

O nějakém jídle se taky nedalo mluvit, v ledničce nebylo nic a v kuchyni našel jen prošlé ovesné vločky, nějaké staré křupky a dvě kočičí konzervy. Ale taky tam bylo kafe, což byla výhra a dar z nebes. Udělal si přímo smrťáka a ztěžka s plným hrnkem voňavého nápoje padl na gauč. Ještě chvilka ticha a klidu, než se bude muset vydat do práce.

Rozhlédl se po bytě. Vlastně moc dobře věděl, proč je raději u Nicka. Tenhle byt nikdy neměl rád, byl tu vlastně jen z donucení, protože když začínal u policie, nemohl si nic lepšího dovolit. Na druhou stranu, zase tu tak moc nebýval, vlastně sem chodil jen přespávat, tak co. Dalo se to přežít, ten chlad šedých zdí. Potřebovalo by to tu vymalovat, ale nikdy na to neměl chuť. Považoval to za zbytečnou práci. Byl to jen starý, ošuntělý, maličký byt v hodně starém ošuntělém domě. Zvedl hlavu. U lustru byla pavučina, malý pavouček tam pilně vytvářel svoje vznešené křehké dílo. Jediné extravagantní umění v téhle tmavé díře.