Byla tanečnicí. Jejím osudem i naplněním byl pohyb na rytmus skrytý ve zvuku. Málokdy tančila z nějakého jediného důvodu - ať už čistě pro sebe, pro ostatní, nebo zkrátka proto, že chtěla. Vždy se nechala vést směsicí, barevnou a rozmanitou jako její povaha, jako šaty, na nichž si pokaždé dala záležet. Šaty, které tolik milovala, díky kterým ji nejdůležitější člověk v životě nazýval motýlem. Motýlem, jež odpovídal na volání a hlas někoho, kvůli komu by si z křídel střepal všechen prach a už nikdy nevzlétl. Ona ale svá křídla vystavovala světu a nikdy nezapomněla, jak vzlétnout. Dokud jí prach nevzala řeka.