,,Každý z nás má svou hvězdu, která je naším kompasem, tak proč nevidím tu tvou?" zavzlykám a hledím na prázdné nebe. Nikde ani hvězdička, jen černočerná tma, halící krajinu do svého kabátu. Všechna naděje a příběhy, jenž jsme si vyprávěli, byly jen pomíjivý sen. Nic z toho není skutečné a má jediná jistota, kterou jsem v životě měla, se během okamžiku proměnila v prach... 11.1.2020 #3 západslunce