Stalo se to v květnu roku 2019. Byl obyčejný, jarní slunný den v Texasu. Jako vždy po mojí dlouhé směně v kavárně na rohu ulice chudé, avšak malebné části města, jsem se vydala na poklidnou procházku parkem. Při chůzi kolem okolního ruchu jsem se snažila odstoupit z přítomnosti a nemyslet na mé problémy. Do uší jsem si dala má sluchátka, přes hlavu hodila kapucu a pokračovala v klidné cestě parkem. Bylo mi jedno, kam mířím a kam dojdu, bylo mi jedno, co se děje okolo mě, bylo mi jedno, kdyby vedle mě měl padnout celý vesmír, ale nemohla jsem čekat, že se za pár sekund změní celý můj život.