„Dnes nejsi zrovna duchem přítomná," řekl jí s úšklebkem Severus. Když sebou ale lehce trhla, úsměv mu zmrzl. Vstal elegantně od svého pracovního stolu, kde zrovna opravoval písemky druhé ročníku a přisedl si k ní na pohovku, kde zpracovávala nějaké úkoly.
„Ale jo," přitakala přesvědčivě, ale když dal ruce v kříž, musela si povzdychnou. Severus zvedl obočí a musela vyčítavě přivřít oči.
„Takže ty můžeš být morous neustále, ale já nemůžu mít ani jeden špatný den?" zeptala se s drobným úsměvem. Muž se pousmál a složil ruce ke klínu, aby se mu na pohovce sedělo pohodlněji.
„Za ten necelý rok jsem tě zvládl už trochu poznat a věř mi, že kdyby si měla špatný den, neseděl bych s tebou v jedné místnosti," řekl s lehkým posměšným tónem. „Spíš tě něco trápí, tak bych to nazval já," řekl smírněji a zrzka musela chtě nechtě pozvednout koutky úst o něco výš.
„Tak zvládl trochu poznat, hmm?" usmála se jemně, ale mužova tvář opět zvážněla.
„Co se děje?" zeptal se znovu a Mels začala přemýšlet nad nejvhodnější formulací svých slov. Nechtěla, aby si o ní myslel, že je zbytečně sentimentální, uvědomovala si, že doba, ve které teď žijí není úplně vhodná k sebelítosti. Na druhou stranu ... tohle byla událost, na kterou lze vzpomínat se špatnou náladou. Jenomže Severus o tom nic neví a ona neměla tušení, jestli mu to chce říct.
Nebylo to o nedůvěře, ta ji už dávno opustila, ale o její absolutní neschopnosti sdílet s lidmi problémy, které se jí zarývají hluboko pod kůži. Vždy byla ten někdo, o koho se ostatní psychicky opírají a nyní měla být v opačné pozici a dělalo jí to problém.
Přemýšlela, jestli Brumbál tušil, že s tím bojuje, a proto jí nabídl tento dar. Dar vybudovat si přátelství, neskutečně pevný vztah, s někým, kdo je taky psychicky velmi silný. Musela se pousmát nad jeho prozíravostí a uvědomila si, jak v některých věcech staříka ohromně podcenila a jak šťastná je, že mu prodloužila život, byť jen o nějaký ten čas.
„Moji rodiče by dnes měli narozeniny," řekla klidně, ale vevnitř se jí třásly snad všechny vnitřnosti a měla pocit, že bude zvracet. Muž se na ní podíval, chvíli mlčel, ale pak jí věnoval pohled plný něhy a objal ji. První věc, která jí zarazila byla jeho plně empatická reakce. Mels věděla že není ten typ člověka, který by projevoval emoce otevřeně a neuvěřitelně jí v ten moment zahřálo u srdce, že ona měla to privilegium, že se jí otevřel. Cítila se díky tomu jedinečně.
Po pár vteřinách se oklepala ze stavu strnulosti a přivinula se do jeho náručí, kde jí vrazila do nosu vůně nějakého bylinného lektvaru, který před tím připravoval. Zadívala se do ohně a následně zavřela oči a vychutnávala si tento okamžik.
Nebyla jediná. I Severus se v ten okamžik cítil jinak. Plně. Objímal svoji přítelkyni, protože to považoval za správné v ten okamžik. I když se trochu zalekl okamžiku, kdy nijak nereagovala, věděl, že udělal správnou věc. Ve chvíli, kdy Mels přitiskla hlavu k jeho hrudi, přestalo v jeho mysli existovat cokoliv jiného než tato chvíle. Bylo to pro něj něco nového a zároveň si uvědomil, že tento pocit vnímá pokaždé, když je v jeho přítomnosti.
Po této klidné chvíli se Mels odtáhla, i když jen velmi nerada. V Severusově tváři se objevila kapka barvy a ji to donutilo se usmát. Muž jí věnoval zmatený pohled, ale Mels ho přešla jen jemným zavrtěním hlavou.
„Děkuji," řekla a vložila do toho slova veškerý pocit, všechnu svou upřímnost. Severus jen kývl hlavou a pak přetočil svůj zrak k plamenům, které jemně plápolaly v krbu.
„Není za co. Každý má právo cítit smutek, a to i v této situaci," odpověděl jí nevědomky na otázku, kterou si kladla. Věděla, že je to pravda, ale slyšet to je silnější.
Opřela si hlavu o pohovku a zadívala se do stropu. Bylo něco kolem třetí odpoledne a jí odpadla výuka, což jí přišlo neuvěřitelně vhod. Měla ještě nějaké povinnosti a okolnosti jí nepřávaly dostatek času na jejich splnění.
„Co vlastně tvá včerejší hodina?" zeptal se jí po chvíli se zájmem. Mels k němu líně stočila pohled a usmála se.
„Bylo to velmi milé. Více méně všichni dělají úžasné pokroky a já jsem pyšná, jak poměrně snadno dokázali přejít k tomu druhu magie. Když se jí nevěnuješ od dětství, jeto poněkud komplikované, ale oni se s tím statečně perou," řekla upřímně a v mysli se jí mihly vzpomínky na hodinu Brumbálovy armády. Více jak polovina už objevila svůj živel, ostatní jsou na dokonalé cestě a někteří dokonce prokázali, jak talentovaní v tomto ohledu jsou.
„To mě těší," řekl po chvilce Severus. „Už chvíli mě zajímá, jak ses k tomu vlastně dostala ty," prohodil zadumaně, s lehkou opatrností. Věděl, že ho požádala, aby na ni netlačil, co se její minulosti týče. Dívka chvíli mlčela, což po chvilce začalo Severusovi drásat nervy. Byl zvědavý a přál si vědět víc. Rozhodl se však ustoupit.
„Nemusíš mi to říkat, to přeci víš," řekl po chvíli jemně. Mels se pousmála. Na rukou se jí udělala husí kůže, když se zhluboka nadechla.
„Mě to naučili doma, když jsem byla ještě hodně malá," řekla potichu. „U nás to bylo úplně běžné. Všichni, kdo k tomu měli prostředky, používali živlovou magii," vysvětlila.
Severus se zamračil. Posadil se víc zpříma a natočil se přímo na ni.
„Já jsem se ale koukal v knihovně a zmínka o živlové magii tam nikde nebyla. Když jsem se ptal, nikdo si nic takového nevybavoval," řekl zmateně. Mels se chvíli rozmýšlela a pak vydechla.
„Nikdo ti na to ani nemohl odpovědět. Zaprvé, my jsme to s okolním světem příliš nesdíleli. Bylo to něco jako naše dědictví a málo lidí o tom mělo ponětí. Zadruhé už nežije příliš lidí, co by si to mohli pamatovat. Snad jediný kouzelník, který by o tom mohl mít ponětí, je Nicolas Flamel. A ani on by ti toho asi příliš neřekl. Vlastně," plácla se do čela, „Nicolas by ti už nic neřekl, jsem to ale hloupá. Zapomněla jsem, že musel zničit Kámen mudrců a on s drahou Perenelle rok zpět zemřeli," řekla sklesle.
„Ale proč zrovna on?" zeptal se nechápavě. Dívka mu věnovala smutný pohled.
„Za jeho mládí se o tomto druhu magie ještě mluvilo. Někde dokonce i vyučovali částečnou teorii o jejím praktikování. Víš, kouzelníci dřív věděli, že existuje. Neuměli ji pouze požívat. Mohli tudíž polemizovat o tom, jak je zhruba využívána a jakou cestou se jí lze učit. Bez mistra ale nebyli schopni si ji osvojit," řekla poměrně stručně a téměř mohla slyšet kolečka, která šrotovala v jeho mysli.
„Flamel byl ale mladý na počátku čtrnáctého století," zkonstatoval potichu a Mels se nervózně chytla své pravé ruky, kde se symbolicky podrbala. Zadívala se do ohně a čekala na nepříjemný rozhovor, který mohl dost možná následovat. Severus však spolkl všechny otázky.
Čas, pomyslel si pevně. Nesmí na ni tlačit. Sice je pravděpodobné, že o té dívce před ním, pokud ji tak může nazývat, neví zdaleka tolik, kolik si myslel, ale nebude spěchat. Sice je zde nějaká možnost, že je o dost starší, než si zprvu myslel, nebyl hloupý, pochopil to z kontextu, ale věděl, že se o tom jeho kamarádce nemluví dobře. Rozhodl se tedy tuto věc odložit na jindy a otevřel oči.
Zrzka čekala na jeho reakci a on se rozhodl trochu zlehčit situaci.
„Takže mistr lektvarů sedí v místnosti s ženou, jež má prastarý titul mistryně živlové magie? Měl bych být poctěn," vypustil ze sebe po chvíli. Mels lehce zvedla obočí a pousmála se.
„Mistr živlové magie," zamumlala si pro sebe, jako by ta slova už dlouho neříkala nahlas a zkoušela, jak vlastně znějí z jejích úst. Byla to správná domněnka, opravdu jí tak nikdo už dlouhá staletí neřekl, ač to byl titul v její době vysoce uznávaný.
„Tak mi už dlouho nikdo neřekl," usmála se jemně na muže vedle ní a ten jen pokrčil rameny.
„Zvykej si. Teď ti ho budu pravidelně předhazovat," pousmál se škodolibě a zvedl se z pohovky s úmyslem vrátit se zpět k práci. Mels se zvedla také.
„Děkuji za čaj, ale začíná mi kručet v břiše. Asi se vydám na večeři," zkonstatovala a sebrala si své věci. Muž jí šel doprovodit ke dveřím.
„Je to radost s tebou trávit čas," řekl slušně a otevřel jí dveře. „Nikdo mi neumí vyrazit dech tak, jako to umíš ty," ušklíbl se na ni.
„Sice je to pravda, ale příliš nahlas to neříkej," usmála se na něj lišácky a překročila práh jeho komnat.
„A pročpak to?" zeptal se jí Severus zvědavě.
„Řekněme, že by si to někdo mohl vyložit trochu jinak," ušklíbla se dívka a nechala zaraženého Severuse s opětovně vyraženým dechem na prahu jeho pokoje.
---
Přeji vám krásný večer!🍀
Konečně jsem se dokopala dopsat tuto kapitolu. Před Vánoci to je teď maso a já nevím kam dřív skočit, vážně jsem se bála, že když sednu ke psaní, akorát to zkoním.
Každopádně co se výhledu do budoucnosti týče, Vánoce by asi mohly být tím časem, kdy na psaní najdu chvilku a budu mít i náladu.
Mám k vám ale dvě věci. Ta první je, že se tento příběh objevil na PRVNÍM místě v #severussnape a já z toho mám ohromnou radost, neuvěřitelně si toho cením.😍 Vaše podpora je úžasná a je mojí obrovskou motivací v tomto příběhu pokračovat.
Druhá věc je ta, že bych vás chtěla poprosit o nějaký feedback. Teď jsem odpovídala na komentář u kapitoly, která je zhruba v polovině těch doposud vydaných, s otázkou, kdy budou Mels se Severusem spolu. Má otázka je, zdá se vám ten proces dlouhý?
Vzhledem k tomu, že z mého pohledu, v mé mysli, není Severus do těchto věcí hrr si myslím, že tempo je dostatečné. Samozřejmě se už zhruba chystám příběh směřovat ke konci, ale na druhou stranu to potřebuje svůj prostor. To poslední, co bych si přála je, aby to začalo být unavující, zdlouhavé nebo dokonce nudné...
Mohla bych vás poprosit o váš názor k této věci?✨
Děkuji vám předem moc a přeji co nejpoklidnější nynější čas.🍀Vaše💙
Lilly ❤️