Hi Guys! Takže, v první řadě musíte vědět, že se taaaak moc stydím, že jsem další díl přidala až dnes a raději nebudu počítat kolik dní to bylo. Snad jste na mě nezapomněli, nebo mě dokonce nezavrhli a jste aspoň z poloviny nadšení jako já, že je tady pokráčko TSOML! (budu teď používat zkratky, přijde mi to božostní! :D A bacha, ten výraz nepoužívat, ukradla jsem si ho já!!!! -_- :D) Pardon, jsem taková dost na slohovky. :D Tákže, je tady další díl, Enjoy it! :)
Běžela. Utíkala co nejdál od něj, ale nebylo to myšleno ve zlém. Byla to jen obyčejná hra, kterou nevědomky hráli. Vlasy jí vlály ve větru a její úsměv z tváře nezmizel ani ve chvíli, kdy zakopla, a málem ztratila rovnováhu. Naopak, úsměv se jí ještě rozšířil.
Nevěděl, co dělá, přesto ji následoval. Chtěl ji být neustále nablízku, proto ještě přidal na rychlosti. Byla pomalejší než on. Pro něj štěstí, pro ni smůla. Dohnal ji za několik sekund a chytil ji za loket, čímž umožnil, že se zastavila.
Sledovala jeho šedé oči, ve kterých se pomalu začala ztrácet, vrátila se však na zem, jakmile se k ní začal přibližovat. Už se jí skoro dotýkal rty, když -
„Evelyn!“
Vyletěla do sedu a zhluboka dýchala. Zmateně se snažila rozluštit postavu před sebou a když se jí to konečně podařilo, viděla... Hermionu. Pobaveným, možná trochu vyděšeným pohledem si ji přeměřovala a nespustila z ní oči, což Evelyn deptalo.
„Zřejmě to musel být krásný sen, když jsi neustále mumlala slova 'polib mě' a další, ale bohužel jsem dostala za úkol tě vzbudit.“
Cože?! Mluvila ze spaní? Skvělé, Hermiona to teď každému rozkecá a všichni se jí budou smát. Ale ten sen byl tak živý. Běžela, před někým utíkala, byl to... Draco! Oh, to ne. Zdálo se jí o Dracovi! Klídek, Lyn, bude to v pořádku. Nikdo neví, o kom byl ten sen, a nikdo se to ani nedozví!
Seděla v učebně a vůbec nevnímala slova profesorky McGonagallové, dokázala myslet jen na ten sen. Neměla náladu se učit, jediné, po čem toužila, bylo vymazat si minulou noc z paměti. Byla si jistá, že nějak moc netoužila, aby ji Draco políbil, ale sen jí ten názor z neznámého důvodu vyvracel. Připadala si, jako by bojovala sama se sebou a stále nebylo jasné, která její část souboj vyhrávala.
Celý den tak nějak přežila, i když nevnímala nikoho a nic. Neměla však tak špatou náladu jako posledně, kdy se stal ten incident s Dracem, teď to bylo něco zcela jiného. Jen sama nevěděla v čem.
Večeře ji vždy vysvobodila z potíží, dnes ji naopak náladu zhoršila. Neměla vůbec chuť k jídlu, takže chvíli znuděně seděla na lavici a nakonec ze síně odešla. Byla tak mimo, že když do někoho narazila, nejdřív jí to ani nedošlo. Uvědomila si to ve chvíli, kdy ležela na zemi a vedle ní někdo naštvaně nadával.
„Neumíš dávat pozor?! Já - jo, to jsi ty.“
Otočila se po hlase a nálada ji zničeho nic vyskočila o několik stupínků výš, když spatřila Draca. Díval se na ni nechápavým výrazem a až později si uvědomila, že na něj zírá.
„A kdyby to byl někdo jiný, znamenalo by to něco jiného?“
Mezitím se zvedl a podal jí ruku, kterou váhavě sledovala. Nebyla si jistá, zda ji 'smí' přijmout, nakonec ji však uchopila a on jí pomohl vstát.
„Nevím, ale měla by sis cenit toho, že se k tobě chovám docela mile,“ podotkl s úšklebkem a Evelyn se ironicky zasmála.
„Mile? Co u tebe znamená mile, Draco?“
Bavilo ji ho provokovat. Dělalo jí to nesmírnou radost, když měnil výrazy z ďábelského na překvapený a dodávalo jí to sílu.
„Že na tebe nekřičím, když do mě vrazíš,“ odpověděl sarkasticky.
Evelyn došla slova. Chvíli přemýšlela, co na to říct, ale nic ji nenapadalo.
„Ale tys viděl, že jdu, takže ses mi mohl vyhnout úplně stejně,“ opáčila nakonec s úsměvem.
„Jenže já nikdy neuhýbám.“
„To bys měl začít, jinak budeš ležet na zemi dost často.“
Překvapeně naklonil hlavu a na tváři vykouzlil úsměv. „Vyhrožuješ mi?“
„Ne,“ úsměv mu přeslazeně opětovala, „jen tě předem varuji.“
Měla v plánu otočit se a odejít, ale zadržel ji jeho hlas. „Kam se chystáš?“
Otočila se zpět a provokativně se usmívala. „Proč, chceš jít snad se mnou?“ zeptala se pobaveně.
„Třeba. Stejně se nudím,“ pokrčil rameny. „Samozřejmě,pokud budu mít vaše svolení, slečno Potterová,“ pokračoval naoko vážně a Evelyn tuto konverzaci hrála s ním.
„Zcela jste mě nepřesvědčil, pane Malfoyi, nejsem si jistá, zda jste toho hoden, doprovázet mě na mé procházce.“
Mnula si bradu jako náznak, že hluboce přemýšlí.
„Myslím, že by bylo riskantní, kdybyste šla sama – bez doprovodu tak laskavého, něžného a neodolatelného muže.“ Hrdě se napřímil a Evelyn vyprskla míchy, vzápětí zase nahodila vážnou tvář.
„A koho tím máte na mysli?“
Cukaly jí koutky a když se k ní Draco otočil s šokovaným výrazem, neudržela se a upřímně se rozesmála.
„Dobře, dobře – můžeš mi dělat doprovod,“ rychle ho uklidnila a s úsměvem vykročila po chodbě, s Dracem v závěsu.
***
„NE! Opovaž se, jestli se s tím ke mně přiblížíš, už nikdy ti to neodpustím!“ křičela vyděšeně na Draca, který ve dlani svíral černého pavouka a přibližoval se Evelyn.
Z pavouků měla odjakživa hrůzu, takže neměla daleko k slzám.
„Draco, prosím.“
Zoufale se tiskla ke zdi a přitom nespouštěla oči z malého tvorečka, který se snažil vymyslet způsob, jak uniknout z jeho ruky. Draco se doslova bavil z jejího výrazu.
Fajn,“ řekl nakonec a pustil ho na zemi, „ty se jich fakt bojíš, co?“ zeptal se a pobaveně ji sledoval.
„Ne, jen jsem to na tebe hrála,“ odpověděla sarkasticky, hlas se jí však stále třásl.
Draco se její odpovědi zasmál a Evelyn ho zpražila pohledem.
„Jsem ráda, že se tak dobře bavíš.“
Přivřela oči, takže to vypadalo jako vražedný pohled, o který se úspěšně pokoušela. Na Draca však příliš nefungoval.
„Nemůžu za to, že jsi tak vtipná, když se snažíš utéct před půl centimetrovým pavoučkem.“
Pokrčil rameny a palcem a ukazováčkem naznačil jeho velikost. Evelyn se zatvářila dotčeně a vyplázla na něj jazyk.
„To není pravda, byl mnohem větší!“
Draco nakrčil obočí, ale snažil se udržet vážnou tvář, cukaly mu však koutky, což Evelyn ještě víc naštvalo.
„Dobře, změníme téma,“ řekl Draco a kráčel dál po chodbě, „třeba... děláš si taky seznam věcí, kterých se bojíš? Když jsem tě tak viděl, zřejmě se nebojíš jen pavouků,“ uchechtl se a Evelyn protočila oči.
„To je opravdu tak odlišné téma, že? Jasně, já ti vyjmenuji všechny věci, kterých se bojím a ty to potom použiješ proti mně.“
Draco se nevině zazubil. „Jo, to bych fakt udělal. Je hezké, že už mě tak znáš.“ Zastavil se uprostřed pohybu. „Takže máš seznam!“
„Jasně že ho mám, mám seznam na všechno – věci, kterých se bojím, co a koho(!) nesnáším nebo mám ráda..., mám pokračovat?“
„Do které skupiny patřím já?“ zeptal se podezíravě a Evelyn se záhadně usmála.
„Ještě jsem tě nezařadila, tak by ses měl snažit,“ odpověděla zcela vážně, až se nad tím Draco znovu pozastavil.
„Jsi jiná, než jsem čekal.“
„Doufám, že v dobrém,“ naklonila hlavu a oba se rozesmáli.
Draco si ji chvíli s úsměvem prohlížel. „Jo... čekal jsem, že když jsi příbuzná s Potterem, budeš taková osina v zadku jako on,“ znuděně protočil oči a podle výrazu na jeho tváři bylo jasně vidět, že se mu právě Harry objevil před očima.
„Osina v zadku? Vážně?“ snažila se si udržet vážnou tvář, nakonec se přesto rozesmála. „Hej! Dávej si pozor, protože i to, jak se chováš k mým přátelům se může podepsat na skupině, do které tě ve svém seznamu přiřadím.“
„Dobře.. tak se o nich radši nebudeme vůbec bavit,“ předstíral zamyšlený výraz a 'nervózně' se skousával spodní ret.
Evelyn nasucho polkla; jeho chování ji z neznámého důvodu přivádělo do rozpaků. V duchu ji jakýsi tichý hlásek stále napovídal, jak roztomile přitom Draco vypadá, ale nechtěla na to myslet. Zakázala si o něčem podobném přemýšlet.
Draco si ale všiml jejího rozhozeného pohledu, který hledí někam do prázdna.
„Přiznej si to, prostě se ti líbím,“ sebevědomě se ušklíbl a rukou si prohrábl vlasy.
To Evelyn dostatečně probralo. Šokovaně na něj pohlédla a o několik sekund později propukla v hlasitý smích.
„Tolik si nevěř, proč by ses mi měl zrovna ty líbit?“ teď se ona tvářila jako primadona první třídy, zato Draco se dotčeně zamračil.
„Já jsem princ Zmijozelu. Jmenuj holku, která do mě není blázen,“ jeho tvář opět zářila úšklebkem, který ji zřejmě nikdy neopustí.
Evelyn na sebe s neutrálním výrazem ukázala. „Třeba já?“
„Jen si to nalháváš, kotě,“ uchechtl se a svůdně ji pohladil po tváři.
Její předešlý výraz nahradil co nejroztomilejší úsměv, na který se zmohla.
„Pokračuj a za chvilku budeš bez ruky.“
Na závěr ještě několikrát zamrkala řasami a Draco ruku naštvaně stáhl.
„Jsi zlá!“ Vražedně přivřel oči a uraženě zvedl hlavu.
„Ale no tak, Dráčku,“ shovívavě na něj promlouvala a zároveň zvedla ruku k jeho vlasům, které chtěla přátelsky rozcuchat.
Její prsty dělilo od jeho hlavy několik centimetrů, když najednou jeho ruka vystřelila k její a pevně ji chytil za zápěstí, až vyjekla.
„Pokračuj a přijdeš o tu ruku taky!“ procedil skrz zuby a pustil ji. Evelyn ublíženě nakrčila čelo, vzápětí se však oba rozesmáli.