The song of life - Draco Malfoy

Part 2 - První setkání 1/2

Po městě kráčela na první pohled nezajímavá rodina. Zdání ovšem klame. Kolem třech osob kráčeli nezaujatí mudlové, kteří neměli ani tušení o tom, že vůbec existuje kouzelnický svět.

   Celá rodina se tvářila velice spokojeně. Proč také ne – konečně mohli začít pořádněžít. Z všech však vypadala Evelyn nejšťastnější. Pořád nemohla uvěřit, že bude mít možnost potkat tolikrát zmiňovaného Albuse Brumbála a všechny další kouzelníky, ale nejvíc se těšila, až konečně pozná svého bratrance – Harryho Pottera.

   S nadšením se ovšem mísil i strach a nervozita. Co když se mu nebude líbit? Co když ji v tom nechá a bude dál žít bez ní? Co když si v Bradavicích ani nenajde přátele?!

   To všechno se jí pořád dokola honilo hlavou, dokud nedošli k obrovské budově. Evelyn začalo bít srdce jako o závod a musela se několikrát zhluboka nadechnout. Oba rodiče se na ni povzbudivě usmáli a ona se jim pokusila úsměv opětovat. Bohužel stav, ve kterém se právě nacházela, jí to neumožnil, takže se jí rty zkřivily spíše do podivného úšklebku.

   Několikametrová vstupní brána se doširoka otevřela a Felix i s Rossaline vstoupili dovnitř.

Jejich dcera stále ještě civěla na ohromnou bránu a ještě několikrát se nervózně ošila, než se konečně odhodlala vstoupit s nimi.

   Její rodiče kráčeli po chodbě, jako by to bylo včera, kdy naposledy chodili do této školy. Také si skoro na každém rohu vzpomněli na nejednu historku a několikrát se snažili zadržet smích.

   Evelyn zaujatě zkoumala každý pohybující se obraz a měla co dělat, aby nahlas nezakřičela, když ji jakýsi muž vylekal. Za to byla moc vděčná, když konečně došli ke kabinetu ředitele.

Její otec slušně zaklepal, a jakmile se ozvalo ‚dále‘, vešli všichni do místnosti.

„Felixi! To je vážně neuvěřitelné, jak – a co se vlastně -“ Než Brumbál stačil dokončit otázku, zaměřil pohled na dívku stojící opodál. Chvíli si ji přeměřoval pohledem a mlčel. Po několika vteřinách tíživého ticha se usmál a přistoupil k ní.

   „Ty budeš Evelyn, že?“ Podal jí ruku, kterou s radostí přijala. Brumbál se na chvíli zatvářil váhavě, poté se otočil zpět k jejím rodičům.

   „Nejsem si jist, zda bude moci nastoupit do šestého ročníku – umí nějaká zaklínadla?“

   „Jistě, těch několik nudných let měla domácí školu kouzel,“ odpověděl Felix a uvolněně se usmál. Brumbál spokojeně přikývl.

   „Tedy, když je tomu tak – nemám nic proti. Dovedu tě do společenské místnosti, předpokládám, že nejspíš Nebelvírské?“ Ani nemusel čekat na odpověď. Byl si jistý, že do žádné jiné koleje by se nehodila.

  

   Po dlouhém loučení s rodiči Evelyn v doprovodu s Brumbálem došla až k buclaté paní v obrazu.

Evelyn byla se vším seznámena, takže dovnitř už postupovala sama. Naskytl se jí pohled na několik neznámých tváří. Všichni se na ni otočili a nechápavě ji sledovali.

   „Potřebuješ něco?“ Přišla k ní dívka se zrzavými vlasy a mile se na ni usmála. Evelyn nevěděla, co odpovědět. Chvíli váhala a nervózně se rozhlížela po ostatních, kteří stále prahli po odpovědi, proč tady je.

   „Ehm – je tady -“ ale jako by nemohla ani mluvit.

   „Harry Potter?“ Nervózně si skousla spodní ret a pořád cítila, jak se jí třesou ruce.

Dívka se zatvářila překvapeně, ale hned se vzpamatovala.

   „Jasně, dojdu pro něj.“ Zanedlouho se vrátila s brýlatým chlapcem v závěsu s hnědovlasou dívkou a zrzavým chlapcem.

   Evelyn cítila, jak se třese a srdce jí bije několikrát rychleji než obvykle. Měla sucho v ústech a najednou netušila, co mu chce vlastněříct.

   „Ahoj, chtěla jsi se mnou mluvit?“ Mile se usmál a Evelyn najednou byla klidná. Věděla, že to není žádný sobecký a rozmazlený kluk, který by ji chtěl ztrapnit.

Přesto chvíli váhala, jak mu to má vysvětlit. Opravdu netoužila to oznamovat všem ve společenské místnosti, kteří stále napjatě poslouchali.

   Nervózně se rozhlédla po ostatních a Harry jako by jí četl myšlenky.

   „Chápu – lidi, hleďte si svého, prosím.“ Všichni se jako na povel vrátili ke svým předešlým činnostem a Evelyn byla konečně spokojená a docela klidná.

   „Víš, je to trochu složitější,“ začala opatrně. Hary se na ni povzbudivě usmál, dost ho zajímalo, co mu chce sdělit.

   „Jmenuji se Evelyn.“ Sklopila hlavu, protože se jí do tváře hrnula červeň. „Evelyn Potterová.“

   Harry na ni dobrých několik sekund zíral s neslušně otevřenou pusou, dokud s ním hnědovlasá kamarádka mírně nezatřásla, ale i ta vypadala překvapeně.

   „Ř-říkala jsi P-potterová? To by ale znamenala, že jsme příbuzní, ne?“ Zeptal se trochu váhavě, protože měl strach z její odpovědi. Nevěděl ani proč – vždy chtěl mít nějaké jiné příbuzné kromě Dursleyových, ale najednou se docela bál, že si z něj pouze utahuje a nakonec stejně zůstane sám.

   „Ano, Můj otec je zároveň tvůj strýc. Je bratr tvého otce.“

   Harry si v hlavě všechno pečlivě urovnával. Kdyby se jednalo o nějaký kreslený film, určitě by mu nad hlavou svítila žárovka, když mu to konečně došlo.

   „Takže jsi moje sestřenice?“ Vyhrkl celkem nahlas, až se několik lidí překvapeně otočilo. Evelyn se pousmála a stydlivě přikývla.

   Najednou, jako by se Harry ani nedokázala ovládat, k ní přešel a objal ji tak pevně, jako ještě nikoho jiného. Konečně měl pravou rodinu!

   „Díky!“ Opakoval jí stále dokola a stále ji držel v pevném sevření. Evelyn bylo jasné, co má na mysli. Byl šťastný za rodinu, která ho chápe. Tušil, že tomu tak je.

   Když se od ní konečně odpojil, stále si ji s úsměvem prohlížel. Byla krásná. Ne tak, jak se díval třeba na Ginny. Do Ginny byl zamilovaný, kdežto Evelyn je jeho sestřenice. Měla špinavě blonďaté vlasy a byla o něco menší než on.

   Harry měl pocit, jako by se v něm něco nového narodilo. Radost, vděk, láska. Byl si jistý, že Evelyn bude chránit jako vlastní sestru a nikdy nedovolí, aby jí kdokoliv ublížil.

   „Ehm, ehm-“ Ozval se za nimi netrpělivý hlas. Zrzavý chlapec a hnědovlasá dívka je už od začátku sledovali a Evelyn bylo jasné, že jsou to jeho přátelé.

   „Jasně, omlouvám se, Evelyn, tohle jsou mí nejlepší kamarádi – Hermiona Grangerová a Ron Weasley. Jo, jeho sestra – Ginny.“ Zrovna když Ginny procházela kolem a Harry vyslovil její jméno, na tváři se mu objevil ruměnec, který se snažil zamaskovat zakašláním.

   „Nechceš se jít podívat po škole?“ Zeptal se nakonec s mírnou nervozitou, nad kterou se Evelyn mírně zachichotala. Od prvního pohledu jí došlo, že je Harry do Ginny úplný blázen.

   Šli po chodbě, která se Evelyn zdála snad nekonečná. Z každého obrazu ji zdravily osoby, které vůbec neznala a možná ji i mírně děsily

Došli na roh chodby, když se za nimi ozval pro ni neznámý hlas. Byla z něj patrná zahořklost a zároveň pobavení.

„Ale, ale – není to Potter a jeho fanklub?!

Pozn. Tákže, další díl je na světě! Moc děkuju za hodnocení, doufám, že se mi podaří získat ještě víc čtenářů. :)) Tenhle díl je rozdělen na dvě části, tu druhou možná ještě dneska přidám, nevím. Záleží na vás. :)