Harry's POV
Je mi zima. Jsem hladový. Bolí mě celé tělo. Nemůžu se pohnout, nebo udělat cokoliv jiného. Nemám nic.
Jen tu sedím s mou starou roztrhanou dekou. Po celém svém vyhublém těle mám velké, nehezké modřiny. Cítím každou kost, jak jsem vychrtlý. Celkem vzato jsem na to pyšný. Ještě nedávno mě hodně lidí nazývalo tlustoprdem, ale teď už rozhodně tlustý nejsem. Mám pocit, jako bych už milión let si do pusy nedal jediné sousto. Už dva týdny jsem se odsud nepohnul. Jen tu sedím a s temnotou sdílím každou promarněnou chvilku. Nikoho to nezajímá. Nikdo se o mě nestará. A asi ani nikdy nebude. Jsem jen bezcenná špína, které nikdo nevěnuje ani jediný pohled. Nejhorší na tom je, že mě nikdo nezachrání... Nebo spíš nechce zachránit.
Nikdo mě nebude milovat. Přitom to je můj největší sen. Sním o někom, kdo bude milovat Harryho Stylese pro to, jaký je. Pro nic jiného.
Já mám však souzeno osamocen zemřít v chladných ulicích Londýna, jsem kluk, který žije na ulici.
Louis'POV
Šel jsem domů a byl opilý jako ruská selka. No dobře, tak až zas tak ne, ale trochu opilý jsem byl. V baru jsem si dal několik piv se svými přáteli Liamem, Zaynem a Niallem.
Ruce jsem měl schované v kapsách, aby mi nebyla ještě větší zima, než doteď. Byl neobvykle chladný konec podzima. Přemýšlel jsem tak nějak o ničem a o všem zároveň. Zastavit se mě donutila jediná věc. Uviděl jsem chlapce, který si házel s malým míčkem. Kvůli tmě jsem neviděl úplně zaostřeně, ale i to my stačilo, abych si všiml jeho hnědých kudrnatých vlasů. Vypadal bezmocně. V tu chvíli jsem se soustředil jen na to, abych mu pomohl. Nejspíš byl promrzlý na kost. Ještě chvilku jsem ho pozoroval, než jsem k němu zamířil. Nevěděl, že přicházím, dokud jsem ho nevylekal.
,,Eh... Ahoj.'' oslovil jsem ho.
Hrůzou vykřikl. Díval se na mě s nehraným strachem v očích. Nic neříkal. Celý se třásl.
,,Hej... Hej, hej, hej. Neboj se mně, neublížím ti.''
Pokoušel jsem se o co nejjemnější tón, i přes to se však nepřestával třást. Prohlížel jsem si ho s jemným úsměvem na rtech, v jeho překrásných očích bylo něco okouzlujícího. Myslím, že měli nazelenalou barvu. Byl jsem předurčen se v nich utápět. Motýlci v mém břiše poletovali jako omámené. Já jsem jím byl naprosto omámen.
Woah, woah, woah...Klídek Louisi! Vždyť ani neznáš jeho jméno!
Okřikl jsem v duchu sám sebe.
Ten kluk byl tak vyzáblý, až to nevypadalo zdravě. Pomodřinované tváře mu na zdraví taky určitě nepřidaly.
Jak se mu to stalo? Jaký bastard mu to mohl udělat? Takové otázky se mi honily hlavou...
Ale jedna věc mi byla naprosto jasná. Chci mu pomoct. Musím mu pomoct.
❤
Hezký večer přeji! Tohle je má oblíbená anglická knížka, kterou by si měl každý- teda alespoň podle mého- přečíst. Ti zdatnější si to mohou přečíst ve stejnojmenném originále a pro ty ostatní tady jsem já! :3
Obrázek pro představu jak Louis v knížce vypadá. :)
Mám přeložených několik dílů dopředu, takže závisí jen na vás! :) ❤
♧K