Polkla jsem hořkou pachuť na jazyku a objala Penelopu. "Penny, jak bylo v Miláně?" Udělala jsem prvně umělý úsměv, který mi zůstal kvůli pocitu, který mě obklíčil, když jsem uviděla její andělskou tvář a rozjasněný pohled, který mi připomínal naše dřívější zážitky.
"Úžasně, Berry, úžasně," zasmála se a prošla dovnitř. Náš dům znala už skoro nazpaměť, byla u mě stokrát, stejně, jako já u ní. Rovnou šla do mého pokoje a posadila se na postel. Začala šmátrat ve své kabelce, nakonec z ní vytáhla malý pytlíček a podala mi ho. Zvědavě jsem jej rozevřela a vytáhla černý ocvočkovaný náramek. Byl nádherný, miluju punkový styl.
"Pozdrav od Valentina," mrkla na mě Penny. Ach, od Valentina. V hlavě mi zazněl hlas porotkyně v konkurzu na modelku. Moc malá, příliš vyvinuté tvary, zničené vlasy, bla bla bla. Penelopa je dokonalá. I když mně taková nepřijde. Vím o ní první i poslední, rozhodně znám její slabiny. Ale porota ne. Byla pro ně nejvhodnější z dívek a dnes už druhým rokem jezdí po světě a fotí pro různé módní časopisy.
"Já,.. Děkuji moc," děkovně jsem se usmála a podala jí nachystané sešity, které si musí přepsat. Strčila si je do tašky a odložila ji vedle sebe.
"Co nového?" Zeptala se a zvědavě se předklonila ve svém bílém overalu až ke mně.
"Nic," kývla jsem ledabyle rameny a podívala se jinam. Nechtělo se mi mluvit o Stylesovi.
"Ale nekecej!" Šťouchla do mě. "Co ten bráchův kámoš? Kdy přijede?" Zeptala se nedočkavě a mi se svěsil falešný úsměv.
"Už je tady asi tak tři týdny," kývla jsem rameny, jako že je mi úplně jedno, jestli u nás žije, nebo ne. Samozřejmě, že nebylo.
"Cože?!" Vypískla jako o pět let mladší holka. "Kde je?!"
"V pokoji pro hosty," odpověděla jsem, aniž bych si uvědomila, co jsem tím spustila. Penny vystřelila z pokoje hned, co jsem to vyslovila, a už se ozývalo hlasitě klepání kloubů jejích prstů o dřevo dveří vedlejšího pokoje pro hosty.
"Penelopo!" Snažila jsem se jí vtáhnout zpátky do pokoje, když se ve dveřích objevil upravený Harry a podezíravě si prohlížel Penny.
"Pojď zpátky," zavrčela jsem a potáhla ji za rukáv bílého overalu, ale ji to nezajímalo. Jen roztáhla svůj bílý úsměv a upřela své zelené oči na Harryho.
"Ahoj," střepala mou ruku, aniž by přerušila oční kontakt se Stylesem. Ten jen prohloubil svůj nechápavý výraz a opřel se ramenem o rám dveří.
"Harry, tohle je Penelopa, moje kamarádka. Penny, tohle je Harry," v rychlosti jsem je přestavila a tím objasnila Harrymu situaci. Chápavě kývnul hlavou na pozdrav a pak se opět zavřel v pokoji. Nechal tam na chodbě mě s Penelopou a s jejím svraštěným obličejem.
"Co je to za idiota?" řekla skoro neslyšně. Škoda, zasloužil by si to slyšet i on, co si o něm všichni myslí.
"Harry Styles. Ignorant, idiot, imbecil,.. pomoz mi vymyslet ještě něco na I, kromě inteligenta. Tím rozhodně není," mávnula jsem rukou a přesunuly jsme se zpátky do mého pokoje.
"Co mu je?" Pozvedla své dokonalé obočí a zamyšleně našpulila rty, jako to vždy dělá. Kývla jsem rameny. "Ani já sama nevím."
"Udělala jsem mu snad něco? Nesnáší klepání?" Začala to rozebírat a mi se začal tvořit pobavený úsměv.
"On je takový pořád. Je hnusný pořád a hlavně vůči mně. Je mi to líto, ale možná tě už nemá rád kvůli tomu, že se my dvě spolu bavíme," navlékla jsem si na ruku ten náramek a natáhla ruku. "Je úžasný."
"Věděla jsem, že se ti bude líbit," usmála se a nervózně zakroužila chodidlem.
"Co je?"
"Ten vedle se mi nezdá."
"Ani mně ne," povzdechla jsem si a šla zavřít okno, protože se dovnitř opět dral závan cigaretového kouře z vedlejšího pokoje. Naklonila jsem se z okna, abych mohla vidět Stylese, jak stojí u parapetu a vyfukuje kouř. "Mohl bys už sakra přestat hulit," řekla jsem dost nahlas, aby to slyšel, a silně zabouchla okno.
"Vy máte mezi sebou nějakou válku?"
"A jakou."
*
"Bonjour," ozval se Sebastian, který už s Harrym seděli na pohovce a z donucení (jak jinak) hráli s Lucasem hry, když jsme obě sešly dolů.
"Ciao, Sebastiane. Já byla v Miláně, kdybys zapomněl," usmála se a přešla k němu, aby si mohli dát přátelské obětí. No, já i Harry jsme poznali, že je více než přátelské, Harry to vyjádřil šklebem a já protočením panenek. Oni si s tím flirtováním nedají pokoj.
"Nezapomněl, neboj," usmál se a já už cítila, jak se mi samovolně převracejí oči. Na to jsem byla alergická. Na ty dva. Už kdysi mi naznačovala, že se jí Seb líbí, ale já prostě nechci, aby spolu ti dva byli.
"Chtěla bych vás pozvat na mou narozeninovou oslavu. Příští sobotu v sedm u nás doma." I když to mělo vyznít, že pozívá nás všechny, nejraději by byla, kdyby přišel jen Sebastian. Tak by mě zajímalo, jestli si s ní dělá srandu, tak, jak to má v oblibě Harry, nebo to cítí jako ona.
"Oslavuješ patnáct?" Uchechtl se Harry.
"Devatenáct, Harry," opravila jej s úsměvem, přes který nedala ani trochu najevo, že se jí to dotklo.
"Ty už nejsi pod zákonem?" Překvapeně pozvedl obočí. "Nevypadáš na to."
"Harolde, nech toho," zasáhla jsem a dostala od něj bodnutí smaragdovým pohledem.
"Fialko, ty buď raději potichu," mrknul a otočil se, jako bych už neexistovala. Avšak mi to bylo jedno. Seděla jsem na pohovce a sledovala, jak přicházejí rodiče a vyptávají se na různé zážitky z Milána ochuzené o pikantnosti, o kterých mi Penny řekla už předtím.
*
"No tak si pohněte," opřela jsem se o dveře a zakroužila s klíči na ukazováčku. Harry znuděně sestupoval jeden schod po druhém, a Sebastian někde trčel nahoře. Za deset minut jsme měli být u Penny!
"Víš, co nechápu?"
"Co?" Štěkla jsem po něm, i když on ke mně promluvil klidně a tiše.
"Penelopa je úplně jiná, než ty. Jakto, že se spolu bavíte?" Zamyšleně se opřel o dveře hned vedle mě.
"Vy se Sebastianem také nejste stejní, přesto jste nejlepší kamarádi," odvětila jsem a posunula se o pět centimetrů dál od něj.
"Řekl bych, že tohle je celkem jiný. To ona tě navezla do těch fialových vlasů?" Naklonil hlavu ke mně, aniž by se odlepil od dveří.
"Ona?" Co to máš za příšernost na hlavě, prosím tě? "Ne, ty jsem chtěla já," odpověděla jsem stručně a pro jistotu se o něj ještě o kousek posunula.
"To jsem si myslel. Že ti to nerozmluvila,.." naklonil se o centimetr ke mně a já ucukla tak, že jsem se praštila do vedlejší stěny vedle dveří.
"Ty jsi ze mě docela dost posraná, co?" Zasmál se a odlepil se od dveří, aby si mě mohl pobaveně prohlédnout. Mrskla jsem po něm pohledem a chytila se za budoucí bouli na hlavě. To mi stálo za to. "Co tě sakra zajímají moje vlasy," zavrčela jsem, a když jsem viděla, že Sebastian už schází ze schodů, otevřela jsem dveře a zmizela v autě.
"Máš zpoždění," vychrlilo se na mě hned po otevření dveří, ale jakmile spatřila za mnou Sebastiana, rozzářil se jí úsměv a pustila nás dále. V obrovském domě zařízeném po bohémském stylu se potulovaly desítky lidí, přátel z modelingu, pár lidí ze školy, některé jsem vlastně ani nikam zařadit neuměla. Nebyli ani nagelovaní, jak ti modelkovští, ani známí, jako ti ze školy. Že by se sem vecpali i cizí?
"Fialko, ty musíš zůstat střízlivá," chytil mě za ruku Styles, když jsem si chtěla nalít trochu vodky s pomerančovým džusem. Jen trochu...
"Proč jako?" Štěkla jsem po něm jako obvykle a vytrhla mu ruku ze sevření. Protočil oči a posadil se na barovou stoličku vedle mě. Byl na tom asi tak, jako já. Penelopa je má kamarádka, ale už to není, jako předtím. Neklape to. A teď se baví se Sebem a ostatními, většinou z branže. A já se tady potuluji po domu a snažím se nějak zabavit.
"No, máš klíče. I když nechápu, že jsme ti je znovu svěřili, minule to nedopadlo zrovna nejlépe," úlisně se usmál a opřel se o stůl tělem vytočený ke mně.
"Já tě nevezmu, o to se neboj," ušklíbla jsem se a stejně do sebe tu vodku s džusem hodila.
"Zase rebeluješ?" Povzdechl si a podíval se na mě lítostivým pohledem.
"Nehodlám do svého auta vzít takového idiota, jakým jsi ty," kopla jsem do sebe další sklenku.
"Dej mi klíče," promluvil vážným a příliš nízkým tónem hlasu. Nastavil ruku a čekal, že mu je dám.
"Proč jako?" Pozvedla jsem obočí a hledala další flašku něčeho, co neznám. Měla jsem chuť ochutnat něco nového.
"Jediný střízlivý jsem tady teď já."
"I kdybychom měli jít všichni pěšky, tak ti je nedám," pronesla jsem tvrdohlavě na nalela si do skleničky nějaký vaječný koňak. Něco slabšího po té vodce...
"Berry," protočil oči a natáhl ruku ke mně, aby mi mohl zahrabat v kapse, ale já ho v rychlosti od sebe odstrčila a on se na židli nejistě zakýval. "Hej, jsi normální?"
"A co kurva ty? Nech mě být." Odešla jsem za Penny a nechala ho tam sedět samotného.
❤•❤•❤•❤•❤
Lidi, já nevím, čím vám mám poděkovat ♥. Asi bych vás objala, ale to nejde, takže přidávám novou část, která sice není nic extra, ale nějak to rozjet musíme, protože jsem měla asi na tři týdny zatemněný mozek. A ani nechtějte vědět, kvůli komu.
Vpravo kjút foto *-* + depresivní písnička od Xero (nynější Linkin Park ♥) Asi z roku 1996 :/