Drown › [Harry Styles, a.u.]

seven ❤

Polkla jsem hořkou pachuť na jazyku a objala Penelopu. "Penny, jak bylo v Miláně?" Udělala jsem prvně umělý úsměv, který mi zůstal kvůli pocitu, který mě obklíčil, když jsem uviděla její andělskou tvář a rozjasněný pohled, který mi připomínal naše dřívější zážitky.

"Úžasně, Berry, úžasně," zasmála se a prošla dovnitř. Náš dům znala už skoro nazpaměť, byla u mě stokrát, stejně, jako já u ní. Rovnou šla do mého pokoje a posadila se na postel. Začala šmátrat ve své kabelce, nakonec z ní vytáhla malý pytlíček a podala mi ho. Zvědavě jsem jej rozevřela a vytáhla černý ocvočkovaný náramek. Byl nádherný, miluju punkový styl.

"Pozdrav od Valentina," mrkla na mě Penny. Ach, od Valentina. V hlavě mi zazněl hlas porotkyně v konkurzu na modelku. Moc malá, příliš vyvinuté tvary, zničené vlasy, bla bla bla. Penelopa je dokonalá. I když mně taková nepřijde. Vím o ní první i poslední, rozhodně znám její slabiny. Ale porota ne. Byla pro ně nejvhodnější z dívek a dnes už druhým rokem jezdí po světě a fotí pro různé módní časopisy.

"Já,.. Děkuji moc," děkovně jsem se usmála a podala jí nachystané sešity, které si musí přepsat. Strčila si je do tašky a odložila ji vedle sebe.

"Co nového?" Zeptala se a zvědavě se předklonila ve svém bílém overalu až ke mně.

"Nic," kývla jsem ledabyle rameny a podívala se jinam. Nechtělo se mi mluvit o Stylesovi.

"Ale nekecej!" Šťouchla do mě. "Co ten bráchův kámoš? Kdy přijede?" Zeptala se nedočkavě a mi se svěsil falešný úsměv.

"Už je tady asi tak tři týdny," kývla jsem rameny, jako že je mi úplně jedno, jestli u nás žije, nebo ne. Samozřejmě, že nebylo.

"Cože?!" Vypískla jako o pět let mladší holka. "Kde je?!"

"V pokoji pro hosty," odpověděla jsem, aniž bych si uvědomila, co jsem tím spustila. Penny vystřelila z pokoje hned, co jsem to vyslovila, a už se ozývalo hlasitě klepání kloubů jejích prstů o dřevo dveří vedlejšího pokoje pro hosty.

"Penelopo!" Snažila jsem se jí vtáhnout zpátky do pokoje, když se ve dveřích objevil upravený Harry a podezíravě si prohlížel Penny.

"Pojď zpátky," zavrčela jsem a potáhla ji za rukáv bílého overalu, ale ji to nezajímalo. Jen roztáhla svůj bílý úsměv a upřela své zelené oči na Harryho.

"Ahoj," střepala mou ruku, aniž by přerušila oční kontakt se Stylesem. Ten jen prohloubil svůj nechápavý výraz a opřel se ramenem o rám dveří.

"Harry, tohle je Penelopa, moje kamarádka. Penny, tohle je Harry," v rychlosti jsem je přestavila a tím objasnila Harrymu situaci. Chápavě kývnul hlavou na pozdrav a pak se opět zavřel v pokoji. Nechal tam na chodbě mě s Penelopou a s jejím svraštěným obličejem.

"Co je to za idiota?" řekla skoro neslyšně. Škoda, zasloužil by si to slyšet i on, co si o něm všichni myslí.

"Harry Styles. Ignorant, idiot, imbecil,.. pomoz mi vymyslet ještě něco na I, kromě inteligenta. Tím rozhodně není," mávnula jsem rukou a přesunuly jsme se zpátky do mého pokoje.

"Co mu je?" Pozvedla své dokonalé obočí a zamyšleně našpulila rty, jako to vždy dělá. Kývla jsem rameny. "Ani já sama nevím."

"Udělala jsem mu snad něco? Nesnáší klepání?" Začala to rozebírat a mi se začal tvořit pobavený úsměv.

"On je takový pořád. Je hnusný pořád a hlavně vůči mně. Je mi to líto, ale možná tě už nemá rád kvůli tomu, že se my dvě spolu bavíme," navlékla jsem si na ruku ten náramek a natáhla ruku. "Je úžasný."