Všechno se seběhlo jako ve zrychleném filmu. Do místnosti se nahrnula horda maskovaných Smrtijedů a v jejich patách banda z Fénixova řádu.
To, co následovalo, jde nejlépe popsat jako sled kleteb létající vzduchem, Smrtijedi hroutící se na podlahu, výkřiky děsu mísící se s těžkým oddechováním a tohle všechno korunovala Bellatrix, která se smála jako šílená.
Vyslala jsem salvu odzbrojovacích kouzel na Malfoye a skryla se za oblouk.
Stála jsem přímo na druhé straně a pozoroval dění za modrým závěsem.
Natáhla jsem ruku a chtěla vyslat další kouzlo na dosud neporušeného Smrtijeda, když jsem si všimla Bellatrix.
Zubila se od ucha k uchu a její pohled nevěstil nic dobrého.
Zvedla hůlku a pronikavě zařvala smrtící kletbu.
Ze špičky její hůlky vyletěl zelený paprsek světla a trefil Siriuse přímo do prsou.
Viděla jsem, jak se jeho hlava zvrátila dozadu, a pak zmizel za závojem.
Poplašeně jsem vyjekla a odskočila od portálu.
Bellatrix vyjekla nadšením a rozběhla se pryč z místnosti. Harry na nic nečekal a vrhl se za ním.
Nikdo mu zjevně nevěnoval pozornost, protože všichni byli zaneprázdnění bojem se Smrtijedy.
Věděla jsem, že sám nemá šanci, a tak jsem se pustila za ním.
Byli ale moc rychlí. Po chvíli jsem se ztratila v rozsáhlých chodbách ministerstva a šla už jen po zvuku kroků, vřeštivého smíchu. Úspěšně.
Bellatrix se krčila nad skučícím Harrym a něco mu šeptem sdělovala.
Vypálila jsem na ní první kouzlo které mě napadlo a minula jí jen o vlásek.
,,Vida, Pottere, přišla ti holka," zapištěla Bella a vypálila proti mě svou kletbu.
Uskočila jsem stranou a schovala se za sochu pohledného kouzelníka s věšteckou koulí v ruce.
Harry se nepohnul, ani nehlesl. Doufala jsem, že jen ztratil vědomí.
Vyběhla jsem z úkrytu a pálila po Bellatrix jednu kletbu za druhou.
Sedmi se vyhla, osmá se jí stala osudnou.
Červené jiskry jí zasáhly do hrudi a ona se sesunula k podlaze.
Vítězoslavně jsem pozvedla hůlku s jasným cílem kletby úplného spoutání.
Někde za mnou se ozvalo zlověstné zapraskání a Bellatrix se šíleně, vítězoslavně zasmála.
,,Dostala jsem je oba, můj pane," vřískala a škrábala se na nohy.
,,Výborně, Bello," ozval se za mnou mrazivý hlas.
Strnula jsem na místě, neodvážila jsem se ohlédnout.
Plešoun dorazil.
,,Indy Alová a Harry Potter, dvě děti, které mi už tolikrát zmařily plány."
,,Hele! Je mi už osmnáct... devatenáct za měsíc a plány jsem ti překazila jen jednou," osopila jsem se na něj, ale stále jsem se neodvažovala otočit se k němu čelem.
Je daleko lehčí smát se smrti, když se jí nedíváte do očí.
Místo toho jsem si klekla k Harrymu.
Věděla jsem, že mě do zad může každou chvíli trefit smrtící kletba, ale doufala jsem, že nebude Voldemort zbabělec a dá mi šanci se alespoň bránit, i když by to byl předem prohraný boj.
Harry mělce dýchal, brýle na nose rozbité, na rukou šrámy a triko na jedné straně protržené, ale aspoň žil.
,,Víš, že druhé šance nikomu nedávám," mluvil klidně dál Voldemort, hlas se mu vítězoslavně chvěl , ,,ale možná by tu byla jedna možnost, jak bys mohla svůj odchod z tohoto světa
zrychlit."
Poslouchala jsem jeho chladný hlas a rukou nahmatala Harryho hůlku.
,,Popros o odpuštění a možná to ani nebude bolet," pokračoval.
Vyšvihla jsem se na nohy, prudce jsem se otočil a vypálila na Voldemorta přesně mířenou kletbu.
*+*+*+*+*+*+*
*Aivi*