Zelené oči se pomalu otevřely a mladý muž s hlasitým povzdechem natáhl ruku k nočnímu stolku, aby si nasadil brýle, které tam večer odložil. Rozhlédl se po svém malém pokoji a zamračil se. Od té doby, co se Ginny odstěhovala k Hermioně a nehrozilo, že nečekaně vpadne do jeho ložnice a vynadá mu, to s úklidem zrovna nepřeháněl. Ale dnes byl pátek a obě jeho kamarádky měly přijít na večeři, takže by udělal dobře, kdyby uklidil alespoň ten největší nepořádek.
Vylezl z vyhřáté postele a jen v trenýrkách začal sbírat oblečení rozházené po pokoji, aby ho s sebou vzal do koupelny. Když se shýbal pro svoje černé tričko, vyvstala mu v mysli vzpomínka na jeho dnešní sen. Nacházel se v něm ve sklepení bradavického hradu, v soukromých komnatách tamního mistra lektvarů. V krbu hořel oheň a osvětloval místnost mihotavým světlem svých plamenů, které se odráželo na povrchu křišťálových sklenic s červeným vínem. Nepamatoval si, o čem ve snu hovořili, ale i při vzpomínce cítil to napětí mezi nimi.
Chlad v místnosti ho upozornil, že se poněkud zamyslel a ustal ve své ranní snaze o úklid. Zatřepal hlavou, aby si pročistil myšlenky a rychle sebral poslední svršky válející se po podlaze.
Když konečně stál ve sprše a po nahém těle mu stékaly stružky horké vody, nechal svou mysl, aby se vrátila zpět k jeho snu. Viděl se stát naproti muži, kterého miloval, hledět mu do očí, které se stále přibližovaly. Cítil na svých rtech polibek, jako by se skutečně stal. Velké ruce sklouzly po jeho bocích a přitáhly ho blíž k pevnému tělu.
Udeřil hlavou do kachliček před sebou, když si uvědomil svoje vzrušení. Takhle to dál nešlo. Věděl, že jestli s tím nic neudělá, tak brzy zešílí. Možná měla Hermiona pravdu a měl by ho zkusit někam pozvat, ale on se bál. Bál se odmítnutí a toho, že ztratí i tu nepatrnou špetičku naděje, kterou někde v koutku svého srdce pečlivě opatroval. Ale pokud to nezkusí, tak sice nic neztratí, ale ani nezíská. Povzdechl si. Tohle dilema ho pronásledovalo už od toho rozhovoru, kdy se před Hermionou s Ginny tak neopatrně prořekl, a to bylo už několik týdnů.
Ztracený v myšlenkách dokončil svoji ranní sprchu a vydal se do kuchyně. Vzpomínal na ten večer, kdy se nahlas přiznal, že miluje Severuse Snapea. Obě jeho přítelkyně ho překvapily. Čekal, že budou znechucené a že ho budou přesvědčovat o nevhodnosti jeho výběru a snažit se ho odradit, ale ony byly spíš pobavené. Pousmál se, když si vybavil Ginnyinu poznámku, že Malfoy by byl horší. Občas je nechápal, ale zbožňoval je, obě.
Uvařil si kávu a posadil se ke stolu. Zapomněl nakoupit a tak byl dnes bez snídaně. Povzdechl si, když si uvědomil, že po práci bude muset jít do obchodu a pak rychle domů, aby stihnul uvařit večeři dřív, než holky přijdou. Občas nostalgicky vzpomínal, o kolik to bylo jednodušší, když Ginny bydlela s ním, ale vždycky si rychle uvědomil, že ačkoliv on to teď má o něco těžší, Ginny je konečně opravdu šťastná.
Rychle dopil kávu a vyrazil do práce, odhodlaný projednou přijít včas a skočit si do bufetu pro něco k snídani. Po cestě znovu přemýšlel nad Severusem, jak mu začal říkat alespoň ve své mysli. Uchechtl se, když si uvědomil, že se špatně přemýšlí o někom, kdo vás každou noc navštěvuje ve snech, jako o profesorovi. Snažil se porovnávat pro a proti, aby se rozhodl, zda bude lepší nedělat nic a utápět se ve svých představách, nebo zda má zkusit Severuse někam pozvat a riskovat odmítnutí, které by jistě nebylo zrovna citlivé.
Celý den se mu ta otázka honila v hlavě. Nebylo tedy divu, že zapomněl na čas a domů se přihnal se značným zpožděním. Samozřejmě bez nákupu.
Prudce se zastavil ve dveřích do kuchyně, kde spatřil Ginny s rukama omotanýma kolem Hermionina krku, těsně přimknutou k druhé dívce, obě zcela ponořené v dlouhém polibku. V tu chvíli si uvědomil, jak jim závidí. Nechtěl nic jiného než moci s někým sdílet podobné chvíle. A bude pro to muset něco udělat. V tu chvíli se rozhodl, že se mu buď podaří získat lásku svého života, nebo aspoň zjistí, na čem opravu je, a bude doufat, že jednou potká někoho jiného, kdo bude stát o jeho srdce.
Lehce si odkašlal a pobaveně sledoval, jak od sebe obě dívky odskočily.
„Harry,“ vyjekla Hermiona, sotva chytila dech, „nemůžeš chodit hlasitěji?“
„Promiň, Hermiono, netušil jsem, že vás vyruším při muchlování v mé kuchyni,“ uchechtl se a sledoval, jak se Ginny začervenala, zatímco Hermiona se zatvářila kajícně, když si uvědomila, že se nechaly trochu unést.
Původně to měl být jen lehký polibek, který si Hermiona chtěla ukrást od procházející Ginny, zatímco čekaly na Harryho. Ale když jí Ginny vjela prsty do vlasů, ruce si opřela o její ramena, tělem se těsně přitiskla k jejímu, neodolala. Dlaněmi začala předjíždět po oblých bocích své přítelkyně a plně se ponořila do čím dál vášnivějšího polibku.
„No, to je jedno,“ zamumlala a upřela na něho zkoumavý pohled. „Zpozdil ses. Je všechno v pořádku?“
„Jo, já jen…“ povzdechl si Harry a pokrčil rameny. „Ztratil jsem pojem o čase.“
Hermiona se zamračila, ale prozatím to nechala být. Poslední dobou byl Harry často myšlenkami mimo. Tušila, co za tím vězí, ale nechtěla na něho naléhat a tak doufala, že se jim brzy svěří sám.
„Akorát jsem nestihl nakoupit a nic tady není,“ přiznal Harry a nervózně si prohrábl vlasy. „Nevadilo by, kdybysme si večeři objednali?“ navrhl a přeskočil pohledem z Hermiony na Ginny, která se nadechovala k odpovědi.
Přesně v tu chvíli zazvonil zvonek u dveří, až Harry leknutím nadskočil, čímž své kamarádky nemálo pobavil.
„Večeře je tady,“ zahlaholila Ginny, když se prosmýkla kolem zmateného Harryho, a vyrazila ke dveřím.
„Jak jste…“ začal Harry tázavě, ale Hermiona ho přerušila mávnutím rukou.
„Nebyl jsi doma, když jsme přišly. Tak jsme se podívaly do lednice,“ uchechtla se, „a bylo nám jasné, že dnes bude k večeři pizza. Objednaly jsme ti pikantní.“
„Jste skvělé,“ usmál se a lehce Hermionu objal.
„Abych nezačala žárlit,“ ozval se veselý hlas ode dveří.
„Kvůli mně určitě nemusíš,“ rozesmál se Harry pobaveně, když se od Hermiony odtáhl a převzal si krabice s pizzou. „Kolik ti dlužím?“
„Nech to být.“ Mávla Ginny odmítavě rukou, když se nadechoval k protestu. „Vyberu si to jindy,“ slíbila a zamrkala na něj.
„To zní zlověstně,“ zamumlal Harry a raději začal servírovat pizzu.
Po večeři se usadili u krbu. Ginny s Hermionou si sedly na své obvyklé místo na gauči, přitulené jedna k druhé. Harry, který seděl v křesle, je sledoval s dojatým výrazem ve tváři.
Vzpomínal si, že když spolu začaly chodit, bály se před ním dát cokoli najevo. Samozřejmě, že věděly, že o nich ví a že mu jejich vztah nevadí, ale stejně byly v jeho přítomnosti nejisté. Změnilo se to až za několik týdnů, když si po večeři odskočil do koupelny a při návratu je nachytal v objetí. Ušklíbl se, když si vzpomněl, jak od sebe tenkrát odskočily a obě zrudly snad až po palce u nohou. Hermiona, která měla vždy ke všemu co říct, tenkrát stála, očima těkala po místnosti a naprázdno otevírala pusu, zatímco Ginny se, s pohledem sklopeným k zemi, tvářila kajícně.
Chvíli si užíval jejich rozpaky, až nakonec protočil očima a ujistil je, že mu to absolutně nevadí a že se před ním můžou objímat a líbat, jak je jim libo. S poťouchlým výrazem pak dodal, že kdyby chtěly zajít dál, tak že u toho by byl nerad, ale že v ložnici budou mít soukromí. Hermiona se zatvářila pohoršeně a už se nadechovala k důraznému odseknutí, když ji přerušil okolo prolétající polštářek, který do té doby klidně ležel na gauči.
Ještě dnes zřetelně cítil, jak do něj polštář ve vysoké rychlosti narazil. Ginny byla prostě výborná střelkyně a nezáleželo na tom, jestli házela polštářem nebo camrálem při famfrpálovém zápase. Vždyť to byla i její zásluha, že v Bradavicích vyhrávali nad ostatními týmy, hlavně nad Zmijozelem, k velké nelibosti jeho ředitele.
A už byl zase myšlenkami u něho. Vybavoval si, jak seděl na tribuně při každém zápasu Zmijozelu a pečlivě sledoval hru. Sice se snažil tvářit nezaujatě, ale Harry viděl napětí v jeho ramenou a přimhouřené oči bedlivě sledující hráče.
Vyděšeně si uvědomil, že svému profesorovi věnoval už tenkrát víc pozornosti, než by bylo vhodné. Málem se hystericky rozesmál, když mu došlo, že ho k tomu věčně zamračenému muži už tenkrát něco táhlo, jen si to nechtěl přiznat a tak to pokládal prostě za důsledek Snapeova podezřelého chování. Merline, zaúpěl v duchu a odolal nutkání začít mlátit hlavou do zdi. Byl vážně ztracený.
Hermiona lehce dloubla do Ginny a naznačila jí, aby se podívala na Harryho, v jehož tváři se střídaly výrazy překvapení, nevíry a zoufalství.
Ginny starostlivě nakrčila obočí. Byla si jistá, že se Harry trápí, ale většinou se to snažil docela úspěšně skrývat, a tak čekala. Znala ho a po letech společného života už věděla, že nemá smysl na něj tlačit, že musí počkat, až se svým trápením přijde sám.
Podívaly se s Hermionou na sebe, a jako by spolu komunikovaly beze slov, obě zároveň přikývly.
„Harry,“ zašeptala opatrně Hermiona a natáhla se, aby mohla mladíka pohladit po paži.
Zmatený pohled, který jim Harry věnoval, vypovídal o tom, že byl naprosto mimo. Takhle se v myšlenkách nikdy dřív neztrácel, vždycky vnímal své okolí, ale teď to vypadalo, že kdyby okolo prošel Voldemort, tak by si ho ani nevšiml a dál seděl v křesle a přemýšlel.
„Jsi mimo,“ zkonstatovala Hermiona a nevšímala si nesouhlasného pohledu, který na ni vrhla její přítelkyně. „Co se děje?“
„Nic, všechno je…“ pokusil se je uklidnit Harry, ale byl přerušen podrážděným odfrknutím.
„Harry Jamesi Pottere,“ odsekávala Hermiona jednotlivé položky jeho jména tak prudce, až se v křesle mírně přikrčil, „v poslední době chodíš jako tělo bez duše. Zapomínáš. Ztrácíš se někde ve své hlavě. Nevnímáš okolí. Jsi smutný. Tak se neopovažuj tvrdit, že je všechno v pořádku.“
V místnosti nastalo tíživé ticho. Harry upíral pohled na koberec pod svýma nohama a snažil se vymyslet, co říct. Věděl, že má Hermiona pravdu, ale nechtěl je tím otravovat. Merline, vždyť zněl jako zoufalec i sám sobě, když nad tím přemýšlel, nedokázal si představit, že by o tom měl mluvit nahlas.
Ginny skákala pohledem z jednoho na druhého. Nebyla si úplně jistá, jestli Hermiona zvolila správnou taktiku, ale nehodlala ji v tom nechat. Jemně sevřela její prsty a stiskla.
Trocha napětí v Hermioniných ramenou zmizela. Bála se, že na ni bude Ginny naštvaná, že na Harryho tak vyjela, ale už se na to nemohla dívat. Čekaly už skoro dva měsíce, až se jim svěří, ale nic se nestalo.
Věděly, že si o tom nemá s kým jiným promluvit. Jedna věc byla, že Ron nakonec přijal, že je jeho nejlepší kamarád gay, a jejich přátelství se udrželo, ale vykládat mu o své nešťastné lásce vážně nemohl. Ron by vyskočil z kůže, kdyby se dozvěděl, že se Harry zamiloval do jejich příšerného učitele lektvarů. Už tak dost těžce nesl vztah své bývalé přítelkyně se svou sestrou.
„Harry,“ zašeptala Ginny smutně, „mluv s námi, prosím.“
„Já…“ hlesl a přeskočil pohledem mezi Ginny a Hermionou, než sklopil zrak. „Už nemůžu,“ přiznal neochotně po chvíli přemýšlení. „Každou noc, každou pitomou noc, se mi o něm zdá. Ty sny jsou… úžasné,“ vydechl a lehce se pousmál. „Ale pak se probudím,“ ušklíbl se a znovu se mu na tváři objevil smutek. „Celé dny na to myslím. Ať se snažím jakkoliv, tak moje myšlenky se stejně vždycky stočí k němu. Ke snům. Ke vzpomínkám. K představám.“
Hermiona smutně sledovala, jak Harry sedí v křesle s nepřítomným pohledem upřeným do prázdna.
„Takže jsem se rozhodl, že poslechnu tvoji radu,“ vyhrkl a upřel pohled na Hermionu, které se ani trochu nelíbilo, jaké obavy a odevzdání vidí v jeho očích.
„Jakou?“ zamračila se a v duchu si přehrávala jejich dřívější rozhovory. Nebyla si jistá, co tím Harry myslí.
„Někam ho pozvu a budu doufat, že mě zabije bezbolestně,“ vydechl Harry a nervózně se zasmál.
Zamračila se a vrhla pohled na Ginny, která se tvářila ustaraně. Když to Harry takhle řekl, tak už jí to nepřišlo jako úplně nejlepší nápad.
„Ty…“ polkla Ginny nejistě, „chceš jít za ním? A pozvat ho na rande?“ Její výraz jasně říkal, co si o tom myslí.
„Jo,“ potvrdil Harry a snažil se tvářit odvážně, ale moc se mu to nedařilo.
„Harry, já… “ začala Hermiona a ztěžka polkla. „Nemyslím si, že přihnat se do Bradavic a pozvat ho na rande je dobrý nápad. Asi by si myslel, že tě někdo proklel. Nebo hůř, že si z něho děláš legraci.“
Harry složil hlavu do dlaní, povzdechl si a zamumlal: „Já vím. Ale nic lepšího mě nenapadá.“
„Co dopis?“ navrhla Ginny, které se varianta s návštěvou sklepení taky moc nezamlouvala.
„Neodpoví. Nebo pošle huláka. Těžko říct, co je horší,“ zamumlal Harry, který nad tím už přemýšlel, ale uvědomil si, že by vypadal jako zbabělec a pokud Severus Snape něco nesnášel, tak to byla zbabělost.
„Harry,“ ozvala se Hermiona, která ze všech sil přemýšlela, „vydrž to ještě chvíli. Něco vymyslím, slibuji.“
„Pokud někdo dokáže přijít na způsob, jak může Harry Potter pozvat profesora Snapea na rande a přežít, tak je to Hermiona,“ prohlásila Ginny přesvědčeně a vesele na Harryho zamrkala.
Hermiona protočila očima, ale přidala se ke smíchu svých přátel. Opravdu si přála, aby se jí podařilo najít způsob, jak Harrymu pomoci ke štěstí.