Druhý den bylo všechno lepší. Připadalo mi, že se svět znovu vrací do normálu.
Severus se choval jako vždy. S povrchností, arogancí, ale laskavostí sobě vlastní.
Lenka se celé dny snažila najít Škrkny (když jsem se jí opakovaně ptala, co to ta Škrkna vlastně je, nebyla schopna dát dohromady smysluplnou větu) a její potrhlost léčila mou bolavou hrdost.
Harry teď častěji než kdy jindy potřeboval pomoc i při těch nejjednodušších lektvarech a hojně využíval mé pomoci.
Jediný problém představovala růžová babizna hlídkující na chodbách.
Její hodiny byly k nevydržení. Kromě studia z velké, strašné knihy, jsme prakticky nic jiného nedělali a každou hodinu si nás prozkoušela z nového učiva velkým testem.
Studenti si mezi sebou šeptali o převratu, který má Umbridgeová uskutečnit. Drbům moc nevěřím, ale postupem času jsem si i já začala všímat, že se něco děje.
A pak přišly ty kontroly. Každý učitel musel vést svou hodinu a jen Umbridgeová rozhodla, zda se jí obsah zamlouvá nebo nikoliv. V druhém případě se nebála vzít věci do svých rukou a hodinu kompletně přetvořit k obrazu svému.
Tušila jsem že to jednou přijde, ale i tak jsem nadskočila, když jsem v jindy temné učebně lektvarů, zahlédla sytě růžový záblesk.
Snape, ještě o odstín bledší než jindy, stál za katedrou jako solný sloup se svým obvyklým hraným nezájmem.
Cítila jsem ale, jak strašně moc je nervózní.
Posadila jsem se na své místo a snažila se ignorovat šepot ze všech stran.
Když hodina začla, Umbridgeová se postavila vedle Severuse a probodla třídu ledovým pohledem.
,,Takže Severusi," začala sladce, ,,jak dlouho už tady učíte lektvary?"
,,Dost dlouho," zamumlal temně Snape.
,,Slyšela jsem o řadě vašich úspěchů i o tom nejnovějším."
Severus nadzdvihl obočí a poprvé za celou dobu se na Umbridgeovou podíval.
,,Mohla by jste mi osvětlit čím přesně míníte můj nejnovější úspěch?" zeptal se s ironickým zájmem v hlase.
,,No přece Indy Alová," zasmála se Umbridgeová a mávla ke mě rukou.
V tu chvíli by se ve mě krve nedořezal. Zbledla jsem snad ještě víc než Severus a na chvíli jsem úplně zapomněla dýchat.
,,Neřekl bych, že je to úspěch," usmál se jízlivě Snape.
Tahle poznámka mě nezabolela. Věděla jsem přesně, kam svým chováním Severus směřuje.
,,Určitě bych jí za úspěch považovala," odporovala Umbridgeová.
,,Dokázal jste z nepoužitelné studentky vypěstovat nadanou žačku. Prý se svým nadáním může rovnat i vám."
Severus se ledově usmál a zabodl do mě oči.
,,To, že jednou vyhrála nějakou směšnou soutěž neznamená, že je dobrá. Měla prostě štěstí a vylosovala si lektvar který uměla."
Umbridgeová se zašklebila a přešla až k mé lavici.
,,Co si o tom myslíš ty? Jsi opravdu dobrá, nebo má pravdu on?" řekla vyzývavě.
Podívala jsem se jí zpříma do očí a mile se usmála.
,,Jsem dost dobrá paní profesorko," odpověděla jsem mile.
,,Dokážeš mě o tom přesvědčit?" zeptala se.
,,To nebude nutné, jak už jsem řekl, je průměrná. Vyznačuje se jen svou arogancí," reagoval okamžitě Severus.
Chce mě z toho dostat? No tak Seve! Věř mi trochu.
,,Dokážu vám to klidně teď hned," řekla jsem pomalu.
*+*+*+*+*+*+*+*
Když máme tu karanténu, tak přijde vhod nějaká ta kapitolka navíc :) děkuji za podporu.
*Aivi*