No abych pravdu řekl, opět jsem si přišel jak na turné. Pořád jsme někam lítali jako blázni, byli jsme v jednom kole a neustále na cestát. Teď jsme třeba v Austrálii, kam jsme přeletěli z LA, v LA jsme byli kvůli předávání cen AMAs, byla tam se mnou i moje rodina, máma, nevlastní táta, a moji nejmaldší sourozenci, včetně Eleanor. Podle Modestu bylo nutné, aby přijela, fanoušcí prý až moc rozjeli Larryho a jim se to samozřejmě nelíbilo.
Mě to ani nějak nevadilo, byli jsme spolu jenom ven, na hotelu a tak jsme se nevídali. Stejně bude problém, že AMAs byl přímo nabitý Larrym, neustále jsem na sobě cítil Harryho pohled a snažil se ho dokonale ignorovat. Dařilo se mi to skvěle. Náš pobyt v LA měl velký úspěch, vyhráli jsme tři ceny ze tří, pořád tomu nemůžu nějak uvěřit a nedochází mi to.
Předávání cen bylo opravdu dlouhé a my hned po tom ráno jsme odlétali do Sydney. Ten let byl nekonečný, myslel jsem, že umřu, jsem zvyklý na létání, ale takovou dobu je to moc i na mě.
Ulevilo se mi, když jsem se mohl svalit na hotelovou postel a nepřál jsem si nic jiného než se konečně pořádně vyspat. Kdybych jen tušil, co ěm čeká, vůbec bych se na spánek nezačal těšit.
Začalo to Zaynem.
Půl hodinky po tom, co jsem si lehl se ozvalo ťukání na dveře. Pozval jsem dotýčného dál a dovnitř nakoukla Zaynova hlava s dlouhýma vlasama.
"Můžu?" Zeptal se když viděl, že odpočívám.
"Jo, jasně." Posadil jsem se a udělal mu místo na posteli. Konečně si s ním budu moct popovídat, vůbec jsme se k tomu ještě nedostali. Zayn se k nám přidal už v Orlandu, lhal bych, kdybych řekl, že jsem ho tam rád viděl, samozřejmě, že mi chyběl, ale byl jsem naštvaný, že mě neposlechl a přiletěl i když mu nebylo dobře.
"Nechystal ses náhodou spát?" Kývl k rozestlané posteli.
"Ne, jsem rád, že jsi přišel. Dlouho jsme si nepopovídali. Jak ti je Zee?" Zeptal jsem se rovnou. Nehodlám chodit kolem horké kaše.
"Už líp, než jsem se k vám přidal, tak jsem byl u našich, máma ze mě šílela."
"Jo, viděl jsem, že jsi tam byl. Řekl jsi jí to? Co ti je?"
"Ne," zakroutil hlavou a já se na něj hned zamračil. "Poznala to sama," dodal když si všimnul mého pohledu.
"No tak to se nedivím." Přikývl jsem. "Byl jsi už u toho doktora.
"Ne," odpověděl znovu záporně.
"Proč ne?"
"Modest by mě zabil, kdybych se ukázal jak jdu k doktorovi." Pokrčil rameny.
"To, že se o tobě povídá, že jsi feťák je horší Zayne," uporoznil jsem ho, viděl jsem nespočet takových článků a vždycky mi to dokonale hne žlučí.
"Já vím, ale doktor byl u nás doma, máma ze mě byla na prášky, když jsem jí řekl, že to neřeším a že nechci nikam jít. Tak mě přinutila svolit aspoň k tomu, aby přišel k nám."
"A?" Dožadoval jsem se, aby to dopověděl. "Je to moc zlé?" Bál jsem se odpovědi.
"Ani ne," pokrčil bezstarostně rameny, někdy bych ho za tohle nejradši zabil.
"Co u tebe znamená, ani ne?"
"Zvracím, protože se blížím ke stádiu, když už se s tím nedá nic dělat, člověk prostě dá se říct čeká na smrt," zalapal jsem po dechu, "já v tom stádiu, ale ještě nejsem." Ujistil mě. "Dal mi léky, nějaké vitamíny, prý by bylo dobré, abych chodil na injekce, což si nemůžu dovolit." Znovu pokrčil rameny.
"Zayne, já vím, že pořád opakuješ, že by tě Modest zabil, ale nemůžeš ustupovat nějakému pitomému managmentu na úkor svého zdraví. To je šílené. A podle toho, co říkáš, tak jsi už jenom pár kroků k tomu, aby jsi skutečně čekal na smrt a to už opravdu není sranda a já u toho nechci být až se ti něco stane!" Zněl jsem sobecky, ale opravdu jsem o něj nechtěl přijít, nesnáším když jsem bezmocný, jsem bezmocný už čtyři roky díky vztahu s Harry, nechci aby to tak bylo i při Zaynovi.
"To se nestane, neboj se. Nic se mi nestane, budu v pořádku, Lou. Neopustil bych tě." Slíbil a usmál se na mě.
Do pokoje vrthnul Harry a rychle za sebou zavřel, bez klepání, bez ohlášení, vypadal jako by ho někdo honil.
"Uh... Ahoj Zayne," blekotal, vypadal nervózně.
"Ahoj?" Pozdravil ho otázkou.
"Co je? Honí tě někdo nebo co?" Pozvedl jsem obočí.
"Ne, proč jako?" Najednou se uvolnil a dělal jako by nic. Vůbec jsem jeho chování nechápal.
"Tak já asi půjdu," ozval se nejistě Zayn a přeměřoval si Harryho pohledem. Hazz vypadal jako by ho to mělo každou chvílí klepnout.
"Stav se zase," zavolal jsem ještě na něj, než se za ním zavřely dveře. Stočil jsem pohled na Harry a prohlížel si ho. Zastavil jsem se u jeho rozkroku. Měl na sobě tepláky a v nich pořádnou bouli. "Co se ti stalo?" Uchechtl jsem se a kývl k jeho mezinoží. Hazz se tam podíval také a zrudnul.
"Díval jsem se na tvé fotky ze včera..." Přiznal stydlivě.
"A to s tebou udělalo tohle?" Zasmál jsem se, vůbec jsem nechápal jeho reakci. Zvedl hlavu a naše pohledy se střetly, stichnul jsem, najednou jako by vzduch kolem nás zhousnul a já se nemohl odlepit od jeho očí. Harry udělal první krok. Klekl si ke mě na postel, stále udržující oční kontakt. Začal mě hrubě líbat, povalil mě do leho a tyčil se na demnou. Bylo mi jasné kam to směřuje.
"Přišel sis jenom zašukat, Stylesi?" Zeptal jsem se natvrdo při polibku.
"Máš v plánu se bránit, Stylesi?" Oplatil mi oslovení příjmením.
"Vůbec ne, mému zadku už jsi docela chyběl." Byla to pravda, nespali jsme spolu už docela dlouho, vlastně Harryho chování chápu. Do Harolda jako by při té větě vjel elektrický šok. Začal ze mě doslova strhávat oblečení, snažil jsem se, abych mu stačil, ale neměl jsem šanci, sundával oblečení i ze sebe a snad během pár vteřin, jsme byli jeden před druhým úplně nazí. Neskutečně mě vzrušovalo jak byl hrubý a naléhavý.
Převrátil mě na břicho a líbal mě na zádech, hrabal se mi ve vlasech a okusoval krk, samozřejmě že tam budu mít zase červené fleky.
Bez připravy, nebo varování do mě natvrdo přirazil až po kořen. Byl jako smyslů zbavený. Zarýval mi nehty do zad a zběsile přirážel. Já jsem jenom skučel od slasti, ještě nikdy takový nebyl a já zjišťoval, že se mi to líbí víc než dost. Harry se s jeho tempem udělal hrozně brzo, až mě to překvapilo.
Přetočil mě na záda, hleděl mi do očí jako před tím a vzal můj penis do ruky, aby dodělal i mě. Při tom mi stále zíral do očí, bylo to neskutečné, ta intenzite a jiskry, které mezi námi prolétaly. Podle mě nejsme normální, když máme takové stavy a srdeční kolapsy i po čtyřech letech. Dokonce mám někdy pocit, že je mi z něj mdlo čím dál víc.
"Nikdy nepochopím, ty tvé nádherné oči." Zašeptal, jeho hlas mi bohatě stačil k tomu, abych vyvrcholil. Funěl jsem jako ježek a snažil se to vydýchat. Harry mi ale nedal šanci. Nechal mě ležet na zádech a znovu do mě vnikl. Druhé kolo? Zbláznil se?
Tentokrát už přirážel jemněji a stále se mi díval do očí. Bylo to neskutečné, nevím kdy jsem se naposled takhle při sexu cítit. Tak milovaný a chtěný, jenom on tohle se mnou dokáže udělat.
"Jak" příraz, "můžeš," přiraz, "být," příraz, "kurva," příraz, "tak," přiraz, "sexy," přiraz, "Stylesi," příraz. Každé jeho slovo doprovázel hlubokým přírazem a dostával mě tím do stavu na odpadnutí.
Druhé udělání, už tak rychle nebylo, ale i tam mu na to stačilo pár minut.
Svalil se vedle mě, byl zadýchaný, spocený, vlhké kudrlinky se mu lepily k čelu a na tváři měl andělsky spokojený úsměv. Prohrábl jsem mu jeho spocené vlasy.
"Co to do tebe vjelo?" Políbil jsem ho na čelo.
"Včera když ti Lou vyčesala vlasy nahoru a pak si oblékl to černé sako a kalhoty, myslel jsem, že od horka odpadnu. Neustále jsem tě hypnotizoval a ty jsi mi pohled neoplácel, což bylo asi jenom dobře, protože bych se neudržel a políbil tě přede všemi. Dnes jsem se díval na tvé fotky z letiště a z toho předávání cen a nevím co se stalo, najednou jsem myslel, že exploduju, nahromadilo se ve mě až moc vzrušení. Dlouho jsem takový chtíč nezažil. Měl jsem viděnu jenom tebe a potřeboval jsem tě teď hned." Vysvětlil mi trochu stydlivě, jako by se styděl za to, že se nedokáže ovládat při pohledu na svému manžela.
Mě to ale neskutečně lichotilo, je to nadherný pocit, že po vás někdo tak moc touží.
"Jsme blázni, Harry, mám pocit, že jsem z tebe víc a víc v hajzlu a nejde to zastavit." Napráskal jsem i sebe.
"Já blázen jsem, ale do tebe," vzal mi pravou ruku a položil jí na místo, kde mu divoce tlouklo srdce, "cítíš to? Takhle splašit ho dokážeš jenom ty. To jenom pro tebe bije a bije jenom díky tobě, stejně jako se díky tobě zastavuje, když tě vidím." Absolutně nevím, co mě tak dojalo, ale stekla mi po tváři slzy.
"Miluju Tě. Tak strašně moc, až to bolí." Zašeptal jsem a políbil ho.
"Miluju Tě, tak moc, že mě to jednou zabije." Oplatil mi a znovu se přísál na mé rty.
MOC VÁM VŠEM DĚKUJU ZA KOMENTŘE A I KDYŽ NEODPOVÍDÁM, TAK SI TOHO NESKUTEČNĚ VÁŽÍM!