,,Cliffordová!" vykřikl profesor a já si tiše povzdychla. ,,Ano?" ozvala jsem se a spousta spolužáků se otočilo na mě. ,,Co to má znamenat?" opřel se lokty o katedru a zamával nějakým papírem. ,,Erm...." odkašlala jsem si a pak pokračovala. ,,Nejspíše můj test." spojila jsem si nervózně prsty a sklopila na ně pohled. ,,Po vyučování přijď za mnou. Musíme si promluvit." řekl hnusně a já nejistě přikývla. Snažila jsem se vypadat nervózně, ale v duchu jsem vybuchovala. Jak si dovoluje mě obírat o čas, který bych byla strávila s Niallem?! ,,Jistě, samozřejmě." falešně jsem se usmála a pak se ozval ten otravný zvuk, za který jsem byla vděčná. Školní zvonění.
Hned jsem vzala tašku a vypadla jsem ze třídy mezi prvníma. Nemohla jsem se dočkat Nialla. ,,Liz." zastavila mě Dan. Otočila jsem se na ni. ,,No?" usmála jsem se. Díky Niallovi jsem se trochu změnila.... tedy hodně! Už nejsem ta drsná, které se každý bojí - teď jsem ta milá, které se stejně každý bojí. Mi je ale jedno, co si o mě každý myslí. Mě zajímá jenom Mike, Niall, Danielle a koneckonců i Ash. Poslední dobou mě sžírá divný pocit, že si kvůli mě něco udělal. Nejsem nábožná, ale modlím se, aby se kvůli mě třeba i nezabil.
,,Dávej bacha!" mluvila vážně a mi milý úsměv povadl. ,,Cože?" nechápala jsem. ,,Bacha na toho učitele, nevíš co po tobě může chtít!" svraštila obočí k sobě a dala si pramen svých kudrnatých vlasů za ucho. Uchichtnula jsem se. ,,A co mi tím chceš jako říct?" zvedla jsem jedno obočí a udělala pobavený obličej. ,,Tím ti chci říct, abys si dávala pozor. Mám o tebe strach." objala mě a pak ode mě běžela pryč a vrhla se Liamovi do náručí.
Zavrtěla jsem hlavou nad touhle situací. Co to jako mělo znamenat?
,,Liz." ozval se za mnou ten nejkrásnější hlas. Usmála jsem se a otočila se za ním. ,,Ahoj lásko." řekl rychle a přitiskl rty na ty mé. ,,Ahoj." pozdravila jsem ho a zahleděla se mu do očí. ,,Víš, napadlo mě, že bych tě dnes vzal někam ven." ukázal mi svoje ďolíčky a jeho oči se zaleskly. Zamručela jsem a omluvně se na něj podívala. ,,Dneska to nepůjde." řekla jsem mu a on vyšpulil spodní ret. ,,Učitel mě dneska nechal po škole." pohladila jsem ho zátylku a ještě mu vlepila pusu. ,,Tak zítra, jo?" objala jsem ho kolem krku a on mi mačkal boky. ,,Tak jo, zítra." přikývl a ještě mě naposledy políbil, a pak jsme se vydali každý do své třídy.
//Pár hodin později//
Tak jo. Stojím před kabinetem učitele, kvůli kterému jsem ve škole déle, než být musím a neskutečně mě to sere!
Nadechla jsem se a zaklepala. Hned se ozvalo 'dále' a tak jsem tedy vešla. Ocitla jsem se v tmavé místnosti, kterou osvicovala lampa. Na stole byly fotky holek z naší školy a u nich křížky. U té mojí žádný nebyl. Pak mi to došlo a chtěla jsem odtamtud utéct. Dveře přede mnou se s prásknutím zavřely a já narazila do hrudi učitele.
Jeho oči byly ztmavlé a na jeho tváři se rýsoval úšklebek. Začal se přibližovat a já před ním začala couvat. Za chvíli jsem narazila do zdi za mnou. Sykla jsem, protože mě to zabolelo. Začala jsem se třást jako osyka, protože on se nepřestával přibližovat.
Pak se jeho tvář ocitla pár centimetrů u té mojí. Chytil moje ruce, zvedl mi je nad hlavu a přidržel mi je u zdi. Už jsem se připravovala křičet 'Co to děláte?' ale on byl rychlejší.
,,Nevydáš ani hlásku, nebo skončíš špatně." zavrčel a rukou si sáhl pod sukni. Stáhl mi kalhotky a já začala ječet. Kopala jsem do všech stran a zasáhla jsem místo, které jsem zasáhnout chtěla. Jeho rozkrok. Tentokrát zařval a pustil mě. Využila jsem situace a rychle se oblékla. Pak jsem ho pro jistotu kopla ještě jednou, protože se mi zdálo, že má výdrž.
Obešla jsem ho a snažila se co nejrychleji utíkat. Nejsem na běh moc dobrá, ale musím uznat, že jsem běžela celkem rychle! Běžela jsem ke svojí skříňce, kde jsem si rychlostí blesku vzala skateboard a batoh. Krev se ve mě vařila a můj tep byl zrychlený. Neuměla jsem skoro popadnout dech ale nemohla jsem tady zůstat. Vždyť ten kretén se mě právě pokusil znásilnit!
,,ELIZABETH CLIFFORDOVÁ!" ozvalo se celou školou. Uvědomila jsem si, že jsme ve škole sami. Dobře to měl naplánované! Vzala jsem skate pod paži a opatrně zavřela skříňku. Proběhla jsem kolem jeho kabinetu, kde právě třískly dveře. Neuklidňovala jsem se, protože už z hororů vím, že to mohl být jenom průvan. Skoro jsem zaječela, když jsem ho uviděla. Šel úplně stejným směrem, kde jsem plánovala jít. K hlavnímu vchodu do školy. Opřel se o zeď a čekal. Když se otočil na druhou stranu, přeběhla jsem do chodby, ze které mě nemohl vidět. Začala jsem panikařit, jelikož mi nejspíš i ublíží, než jenom znásilní. Třeba mě i zabije! Moje ruce se třásly a skate jsem prakticky neudržela. Pak jsem si vzpoměla! - Zadní vchod! Stojíš před zadním vchodem do školy a nevyjdeš z něj, haha, zatleskej si Cliffordová! okřikl mě můj vnitřní hlas a já se ztratila ve dveřích.
Vítězně jsem si oddechla, když jsem vylezla zadním vchodem a dostala se na chodník. Jela jsem domů, jako splašená, jako kdyby za mnou profesor byl a snažil se mě chytit. Tohle mu nedaruju! Tohle si přece nemůžu nechat pro sebe!
,,Co děláš doma tak pozdě?!" přiletěl do chodby Jack hned, co jsem za sebou zabouchla dveře našeho domu. Tak strašně moc jsem byla ráda, že jsem doma, přestože tady bydlí ty dvě stvůry a Michael. ,,Tak odpovíš mi?" zvýšil hlas a zazněl stejně jako ten profesor. Začala jsem brečet a sesunula se podél dveří na zem. Klepala jsem se a nemohla jsem ze sebe vydat nic jiného, než vzlyky.
,,Lizzie?" vykřikl Mike, když vycházel z kuchyně v rukách držel jablko ale když mě spatřil, odhodil ho někam do rohu a přiběhl ke mně. Chytil mě za ruce a já sykla. Prohlídla jsem si je spolu s Mikeym a oba dva jsme vyvalili oči. Moje zápěstí bylo celé v modré a červené barvě a neskutečně mě to bolelo! ,,Co se ti stalo, sis?" zeptal se a já se podívala do prázdna. Neměla jsem sílu na nic. A to se ještě nic nestalo! Tedy, skoro nic nestalo. A nechci přemýšlet o tom, co se asi stane.
,,Sestřičko." řekl, když jsem sebrala všechnu sílu se zvednout a chodit. Měla jsem v plánu jít do pokoje a do konce života z něj nevyjít! Cítím se jako nicka, a to nechci. To jsem nikdy nechtěla! ,,To byl Niall, že jo?" řekl a já se zastavila. Nadechla jsem se a otočila se k němu. ,,Jak tohle můžeš vůbec říct?" vyjekla jsem po něm. Jack celou tuhle situaci sledoval s hrnkem kafe v ruce a ve tváři měl neutrální výraz. ,,Protože to na něm vidím. Jenom tě využívá! Je to ďábel s andělskou tváří! Neumíš to pochopit, sis? Ne-mi-lu-je tě!" mluvil naštvaně a já si utřela slzy, co mi začaly znova stékat po tváři. Jak tohle může říct, potom co mi řekl, že nám to s Niallem přeje? Tímhle mě ranil a on to věděl! ,,Niall by mi nikdy neublížil." řekla jsem chraplavě a s vážným pohledem ve tváři. Snažil se mě zarazit, ale já pokračovala. ,,Když jsi zde přišel s tou svojí, taky jsme si nesedly. Ale v životě bych o ní nic špatného neřekla a už vůbec ne tobě!" zamračila jsem se on si povzdechl. ,,Myslela jsem si, že mi zbyl aspoň bratr, když jsem o oba rodiče přišla. Ale jak tak vidím, zbyl mi jenom Niall s Ashem a Danielle." zašeptala jsem a on udělal krok ke mně, za účelem mě vzít za ramena. ,,Mám o tebe starost." hlesl a v jeho očích se objevily slzy. ,,Už nemusíš." řekla jsem a on se na mě zaraženě podíval. ,,Už nemáš ségru, nemáš důvod se o mě bát." zasyčela jsem a on zamrkal, aby zahnal slzy, pak ode mě kousek odstoupil a jeho žíla na krku vystoupla. ,,Tím mi jako naznačuješ, že bys radši byla s ním, než vlastním bratrem?!" začal křičet přes celý dům a Jack si falešně odkašlal za účelem něco říct. ,,Drž hubu!" zařvali jsme na něj oba dva. Přikývl a opřel se o desku stolu za účelem nás pozorovat dále. Protočila jsem očima. ,,A víš co? Je to super! Být jedináček!" řekl naštvaně a já otevřela pusu. ,,Nevěřím, že jsi to právě řekl." zakroutila jsem nevěřícně hlavou a on se jenom ušklíbnul. Sice jsem mu to taky řekla, ale nemusel mi to opětovat. ,,Řekl." přikývl s tím jeho úšklebkem a já ho přestala poznávat. Tohle není můj Mikey, tohle není ani můj bývalý bratr. Tohle je někdo úplně cizí.
,,A když už nejsme sourozenci, tak se tě na to konečně můžu zeptat." pohnul obočím a já si znechuceně pozvdechla. ,,Na co?" založila si ruce na hrudi a trochu sykla bolestí. ,,Víš vůbec, proč se Ashton odstěhoval?" zeptal se a já se snažila na sobě nepoznat, že tímhle vyvedl z míry. ,,Víš, že jsem kvůli tobě ztratil kamaráda? Prý byl do tebe zamilovaný a tys ho odkopla! Nikdy bych netušil, jak chladnokrevná mrcha jsi." zakroutil hlavou a já vyvalila oči. ,,To ti řekl?" můj hlas zněl jako šept. ,,Nemusel. Bylo to nas něm poznat. Normální lidé se asi neřežou, když někomu vyznají lásku, kterou mu ten druhý opětuje, ne?" začínal se uklidňovat a já znova začala brečet. ,,Pane bože." vzdechla jsem a on přikývl. ,,Nehraj si na ublíženou." řekl a k publiku se přidala i máma.
,,Co se tady děje?" řekla ale Mike jí ignoroval. ,,Hádají se." odvětil jí Jack. Docela mě překvapilo, že se nás nepokoušejí zastavit.
,,Víš moc dobře, čeho je schopný." zakroutil hlavou a prohrábl si vlasy. ,,Ztratil jsem nejlepšího kamaráda." řekl znova a zakřičel přes celý dům. ,,A je to tvoje vina." hystericky brečel a já zkameněla. Nemohla jsem říct ani slovo, stejně by byla všechna zbytečná. ,,Mikey." vydechla jsem a on mě utnul. ,,Neříkej mi tak. Teď už je to vlastně jedno, protože už ho nikdy neuvidím." obešel mě a běžel po schodech do pokoje. ,,Nikdy!" zařval a třískl dveřma pokoje. Já udělala prakticky to samé.
Jenom, co se dveře mého pokoje zavřely, svezla jsem se po nic dolů a znova se rozbrečela. Byla jsem naštvaná, zklamaná a přitom smutná zároveň. Nejhorší na tom včem bylo, že měl pravdu. Celou tu dobu se chovám chladnokrevná mrcha, ale když mě tak někdo nazve, jsem uražená. Proč jsem vůbec taková? Proč vlastně jsem ještě kurva tady? Všichni mají kvůli mě jenom problémy. Ash, Mike,...jsem si jistá, že Dan už taky nějaké, díky mne, má. Takhle jsem to nechtěla! Myslela jsem, že když přejdu na jinou školu, všechny problémy se vytratí. Ale ne, ony narostly. A jsou horší, než ty předtím. Bolí to, bolí to hrozně!
Moji pozornost upoutal mobil pohozený na mé posteli. Automaticky jsem ho vzala a vyhledala kontakty. Všechno musím napravit, nebo ukončit. Pokud ta první možnost nevyjde, je tu ještě ta druhá!
Chvíli to zvonilo, než se na druhé straně ozval, hlas, na který jsem čekala. ,,Clifford girl?" po tváři mi kápla další slza. Tak jo, teď nebo nikdy. ,,Ashi." pokusila jsem se znít šťastně. Vlastně jsem se ani nepokoušela, já jsem v téhle chvíli opravdu byla! ,,C-co....Proč mi voláš?" začal koktat, než mi konečně něco řekl! ,,Pohádala jsem se s Mikeym." řekla jsem a ze druhé strany se ozvalo uchichtnutí. ,,Ashi já...." vzdychla jsem a pak se zhluboka nadechla, abych řekla to, co jsem se mu chystala říct. ,,Já mám na tebe jednu otázku a chci to vědět dříve, než mě začneš naprosto nenávidět, jako Mike, a vymažeš si moje číslo." uchechtnula jsem se, i když to vůbec nebylo k smíchu. ,,Co ke mně cítíš?" vymáčkla jsem se a ze druhé strany bylo chvíli ticho. ,,Prosím odpověz." dodala jsem šeptem a znova mi skápla slza po obličeji. ,,Abych pravdu řekl, myslel jsem si, že se mi jenom líbíš a že z toho nikdy nic nebude. Pak jsme se ale začali stýkat častěji a měli více vzpomínek a prostě se z nás stali dobří kamarádi. Tedy, aspoň jsem si o myslel. Pak jsem měl o tobě sny, nemohl jsem na tebe přestat myslet, pořád jsem o tobě mluvil...prostě jsem se do tebe zamiloval. Takže pravda je taková, Lizzie, že ... tě miluju." zavřela jsem oči a poslouchala každé jeho slovo. Vždycky jsem zbožňovala jeho hlas, jeho chování, naše kamarádství. Ale nikdy jsem o něm nepřemýšlela, jako o svém příteli. A teď mi tu Ash vyznává lásku po telefonu. Tohle to je skoro nemožné, ale je to tady.
,,Došly ti slova?" uchichtnul se Ash a já se vzpamatovala z toho malého transu. ,,Jo." zasmála jsem se ale ne, že by tu něco k smíchu bylo. Smála jsem se své vlastní stupiditě. ,,Co ke mně cítíš ty?" optal se a já poznala, že se usmívá. Nadechla jsem se s snažila se poskládat slova. ,,Vzpomínáš, jak jsme spolu byli na tom kopci za městem? Jak jsme tam plánovali naši budoucnost?" řekla jsem zasněně a on jenom řekl 'mhm' a nechal mě dál mluvit. ,,Řekla jsem ti tehdy, že bych chtěla, aby se o mě kluci prali. Aby si získali mou lásku." vzpomínala jsem a z očí mi tekly slzy. ,,A tys mi tehdy řekl, že jeden takový je u tebe blíž, než si myslíš. Věděla jsem, že jsi to byl ty. Vždycky jsi se tak krásně usmál, když jsi mě viděl. Byli jsme ta nejlepší smíšená dvojka. A tys tu byl při mě. A mě opravdu mrzí to, co ti teď řeknu. Ashi, já tě nemiluju. Mám tě ráda jako toho nejlepšího kámoše, možná tak skoro, jako Mikea. Jako bratra. Mrzí mě, že jsem ti tu lásku neopětovala, ale nemohla bych ti lhát do očí. To bych tě ranila ještě více. A, teď po roce, se mi můj sen splnil. Dva kluci ke mně cítí lásku a já je očividně mám ráda oba. Rozhodla jsem se pro jednoho a ty to nejsi Ashi. A je mi líto, že ti takhle říkám po telefonu a zase opakuju ale je to tak. Věřím, že je na světě hodně holek, co si tě budou vážit, mnohem více než já. Pro mě jsi byl samozřejmost, víš? Teď jsi pryč a já to totálně nezvládám. Všechno mi tě tu připomíná. Vím, že jsi to nezasloužím, že jsem chladnokrevná mrcha, jak mě nazval Mike, ale prosím, vrať se mi." dokončila jsem svůj proslov a utřela si další a další slzy.
,,Máš pravdu." řekl po chvíli a já se nechápavě podívala, i když mi bylo jasné, že to nevidí. ,,Opravdu jsi chladnokrevná mrcha, Liz. Jenže já si toho předtím nevšiml. A z toho omylu, zamilování se do tebe, se nějak dostanu. Najdu si holku, která bude tisíckrát lepší než ty. A číslo si změním. Teď hned. Pozdravuj Mikea. Sbohem." mluvil naštvaným a hnusným tónem, kterým jsem u něj nikdy dříve neslyšela!
,,Ashi prosím...." zašeptala jsem ale zdruhé strany se ozvalo jenom otravné pípání. Položil mi to. Přitáhla jsem si kolena k sobě a hystericky začala brečet jako malá, řvát přes celý pokoj, rvát si vlasy a přitom popadat dech. ,,Všechno je špatně! Všechno je špatně!" zavrtala jsem hlavu do polštářů a snažila se uklidnit.
Definitivně jsem ho ztratila.
Tak jom hlásím se s nejdelší částí, jakou jsem kdy napsala :DDDDD přes 2500 slov jsem v životě nenapsala! -.- :DDD O.O D: :DDDD začínám tu Liz normálně nenávidět :DDDD -_- :DDDDD ten pocit, když začneš nenávidět hlavní postavu vlastní povídky :DDDDDDDDDD no nic :DDD
každá hvězdička,koment,follow potěší :)))) #LoveYa