Moje nová rodina na mě bude čekat na vlakovém nádraží.
Nemohla jsem se dočkat.
Můj kufr divoce poskakoval po nerovném povrchu.
Bradavický expres byl připraven k odjezdu.
Chtěla jsem se vydat přímo k němu, ale něco mě zastavilo. Přesněji řečeno někdo.
,,Přišel ses mi znovu vysmát," prskla jsem jedovatě na Severuse, který se zjevil jakoby odnikud a zastoupil mi cestu.
,,Omlouvám se," řekl prostě.
,,To je od tebe hezké," zamumlala jsem a pokračovala dál k vlaku.
,,Nejsem jediný, kdo to dneska přehnal!" upozornil mě Severus.
,,Aha! Takže za tohle všechno nakonec můžu já?" vrčela jsem.
,,Měla jsi ve mě důvěru a já jsem udělal přesně to samé, jako všichni ostatní. Vysmíval jsem se ti pro to, co cítíš. Máš plné právo být naštvaná," uznal Severus.
,,Nejsi jako všichni ostatní," zamumlala jsem tiše.
Severus si tiše povzdychl.
,,Za týden ti pošlu materiály k nové Korunce. Budeme spolupracovat a na to co se stalo dnes zapomeneme."
,,Dobře," přikývla jsem pomalu.
,,Je to všechno?"
Severus z kapsy vytáhl malý balíček.
,,Tohle je pro tebe. Za to, co jsi udělala pro Bradavice a vlastně pro celý kouzelnický svět."
Vzala jsem si od něho malou krabičku.
,,Proč?" nechápala jsem.
,,Moc dobře vím, jaké to je riskovat svůj vlastní život pro vyšší dobro a neslyšet ani prosté díky."
Zatajila jsem dech.
Chtěla jsem ho obejmout. Chtěla jsem si ho znovu přitáhnout k sobě a zničit všechnu tu bolest kterou musel dennodenně snášet.
Nic z toho jsem ale udělat nemohla. Místo toho jsem popadla svůj kufr.
,,Budu ti psát," slíbila jsem mu.
,,Jen to ne! Těším se na prázdniny bez otravných studentů."
,,Ale já nejsem jen tak ledajaký student, jsem neobyčejná," připomněla jsem mu.
,,Kdo ti namluvil takové nesmysly," ohrnul ret.
Vyplázla jsem na něho jazyk a vydala se rychlými kroky k vlaku.
V ruce jsem držela malý balíček.
Poprvé jsem jela domů. Někde, kde jsem byla vítána.
A i když jsem ještě pořádně nerozuměla všemu, co se za tento rok odehrálo, nemohla jsem se zbavit všech těch krásných i bolestivých vzpomínek.
Přisedla jsem si do vlaku za Lenkou, která zrovna diskutovala s Nevillem o květinách.
,,Co ti chtěl?" zeptal se tiše Neville.
,,Ani se neptej," vzdychla jsem a přinutila se nasadit otrávený výraz.
,,Plno domácích úkolů na léto."
Neville se otřásl, jako by to byla jeho největší noční můra.
Dívala jsem se na černou postavu, která šla pomalu k hradu.
Ukazováčkem jsem se dotkla spodního rtu.
Slíbila jsem Severusovi, že na dnešek zapomenu, ale lhala jsem.
Tuhle vzpomínku si chci uchovat navždy.
Jak se ze strachu stala láska?
Nemohla jsem ho mít, to ale neznamenalo, že o tom nemůžu snít.
Vlak se začal pomalu rozjíždět.
Poprvé jsem jela domů.
*+*+*+*+*+*+*+*
Druhá čast se připravuje 😚
*Aivi*