Submit yourself! || Larry | A...

By pineappleloverXD

360K 22.2K 5.2K

Submisivita. Základní vlastnost omeg. Pro omegy také povinný předmět na školách. Louis Tomlinson by vám o tom... More

Prologue
Chapter 1
Chapter 2
Chapter 3
Chapter 4
Chapter 5
Chapter 6
Chapter 7
Chapter 8
Chapter 9
Chapter 10
Chapter 11
Chapter 12
Chapter 13
Chapter 14
Chapter 16
Chapter 17
Chapter 18
Chapter 19
Chapter 20
Chapter 21
Chapter 22
Chapter 23
Chapter 24
Chapter 25
Chapter 26
Chapter 27
Chapter 28
Chapter 29
Chapter 30
Chapter 31
Chapter 32
Chapter 33
Chapter 34
Chapter 35
Chapter 36
Chapter 37
Chapter 38
Chapter 39
Chapter 40
Chapter 41
Chapter 42
Chapter 43
Chapter 44
Chapter 45
Chapter 46
Chapter 47
Chapter 48
Chapter 49
Chapter 50
Chapter 51
Chapter 52
Chapter 53
Chapter 54
Epilogue

Chapter 15

9.1K 443 139
By pineappleloverXD

~Harry~

Už jsou to dva dny od toho, co jsem Louisovi vysadil supresiva.
A ne, vůbec se kvůli tomu necítím jako nějaký doktor.

Párkrát jsem se sám sebe zeptal, jestli tím nepřekračuji pomyslnou hranici, ale určitě se to jeho matce bude vysvětlovat lépe, než kdyby se supresivy přiotrávil.

Něco jsem si o supresivech našel a i když je to tak slabá droga, že to skoro nikdo za drogu nepovažuje, přeci jenom je to droga.
Droga, na které se dá vybudovat závislost a ano, pár takových případů už se prý našlo.

Také si nejsem úplně jistý jestli Louis dosud trávil nějaký ze svých heatů bez supresiv, protože od té doby co mu poslední zbytky supresiv vyprchali z oběhu, jeho heat se stal velmi... silným.

Když se probudil, netrvalo dlouho a z pokoje se začali ozývat vzrušené steny a zmučené nářeky.
Není to ale nic, na co bych nebyl zvyklý.
Ať už to byli problémové omegy ubytováné u mě díky jejich bohatým rodičům a nebo omegy, jímž jsem přišel atraktivní a nezůstalo to jenom u osahávání.

Když si vzpomenu na prozatím marné pokusy vědců vyvinout lék, který by pomáhal alfám při rutu stejně, jako supresiva omegám, musím se zasmát.
Alfy narozdíl od omeg tudíž nemají na výběr a rutem si projdou tak i tak.

Při zmínce rutu si uvědomím, že můj vlastní není až tak daleko a už na sobě začínám pociťovat lehké náznaky.

Včera navíc nejspíš Louis začal pořádně vnímat moji bytem prosycenou vůni, takže se ke sténání přidalo i volání mého jména a prošení mě o pomoc.

Nebudu si nic nalhávat, blíží se mi rut a mojí alfě to dělá jenom dobře, ale moje racionální uvažování se naštěstí ještě nevypařilo, takže o Louisovi smýšlím pouze jako o mém dalším klientovi.

Zakroutím nad sebou hlavou. Při ranním běhu si mám pročistit hlavu a ničím se nezaobýrat, ale dneska jako kdybych měl hlavu přeplněnou myšlenekami a nešlo to.

Naposledy oběhnu pár posledních stromů a po cestě a za pravidelného dýchání pokračuji až k východu z parku.

Těsně před východem si ale uvědomím, že počas rutu se mockrát neproběhnu a proto se otočím a rozhodnu se si trasu domů trochu prodloužit.

Snídani jsem Louisovi už dal, proto jsem si také přivstal.
Divím se, jakou má ta omega výdrž, protože většinou už od brzkého rána slyším zvuky vzrušení značící omegy bělost.
Tohle ráno naštěstí ale ještě spal, takže jsem ho nemusel zbytečně provokovat mým pachem.

Jeho pokoj teď pokaždé zamykám, dříve když jenom spal jsem to totiž nepovažoval za takovou nutnost.

Když se blížím k mému bytu, začnu zpomalovat, až nakonec přejdu do rychlejší chůze.

"Dobrý den, pane Stylesi!" Pozdraví mě Olivia, recepční se kterou občas prohodím pár slov.

"Dobrý den, Olivio!" Oplatím ji pozdrav a začnu vyšlapávat schody do mého patra.

Lehce odemknu dveře do bytu a ušklíbnu se když uslyším vzdychání a zběsilé lapání po dechu.
Hned zamířím k oknu, které dokořán otevřu.
Nerad to přiznávám, ale pach omegy v heatu prosakující celým bytem mé alfě nedělá moc dobře.

Zamířím rovnou do sprchy, kterou spíše proběhnu a po převlečení do něčeho domácího si úlevně prohrábnu vlasy.

Stačí jeden pohled na kuchyňskou linku a já vím, že dneska nic neuvařím, páč se mi myšlenka jenom malého úklidu poté protiví.

Jídlo si nejspíš později objednám.
Louis během heatu stejně moc nejí, takže si myslím, že nebude nijak zvlášť protestovat. Ne, že bych se ho chystal ptát.

~~~

Po obědě mi nezbývá nic jiného, než vyřídit pár e-mailů, ať už od přátel nebo pracovních.

Od monotónního pravidelného ťukání do klávesnice mě rozptyluje jenom Louisovo sténání a nářeky.

Zavrčím, když mě i jeho vůně začne rozptylovat od soustředění se na text co píšu.
Jeho vůně je spíše atypická, co se vůní omeg týče. Nic květinového, spíše ovocný nádech s jeho osobitou vůní.

Vstanu a jdu otevřít okno, ale zarazím se, když si vzpomenu, že to už jsem dávno udělal.

Zase se posadím a s hlubokým nádechem, kterého později lituji, jelikož jediné co cítím je omega v heatu, začnu dokončovat odpověď v
e-mailu.

Začne mi být trochu horko, ale ignoruji to, nejspíš je to jenom vydýchaným vzduchem v bytě.

Po hodné chvíli mě začne tlačit v klíně a když odložím notebook, jenom šokovaně vydechnu nad mojí erekcí natlačenou pod látkou džín.

Zdá se mi to? Nebo ta omega v pokoji volá mé jméno?

Zatřesu hlavou. Musím se uklidnit, a to nejlépe hned, protože-

Vzrušeně vydechnu a spolu s tím stlačím moji erekci, což vyvolá příval několika dalších slastných pocitů.

Není jiná možnost, než že jsem dostal rut. Jinak to není možné, protože tohle se mi obvykle nestává.

Mám ho ale dostat až Louisovi skončí heat. Na to, abych se tímto zaobíral jsem ale až moc vzrušený.

Kurva, kurva, kurva.

Tohle není vůbec dobré.
Pomalu se zvednu a se zatajeným dechem začnu přemýšlet, kam jsem položil mobil a klíče. Jestli co nejrychleji neopustím byt, přestanu se ovládat a nechci ani myslet na to, co by se mohlo stát.

Snažím se nedotýkat sám sebe, ale to se náhle zdá jako nadlidský úkon.

Zavrčím nad pocitem slasti, který přijde, když slyším tu nebohou omegu v pokoji sténat mé jméno.

Ne, tohle je kurva špatně.
Snažím se myslet na následky, a sebrat zbytky mého racionálního uvažování.

Zacpu si nos a zdá se, že to trochu pomáhá, ale musím jednat rychle.

Rozejdu se do kuchyně a musím zavrčet, když zjistím, že se tam ani klíče a ani mobil nenachází.

Tentokrát jdu na jistotu k jídelnímu stolu a jednou rukou seberu klíče a mobil, na kterém hned najedu na kontakty s úmyslem někoho sehnat.

Přitom se pomalu ubýrám ke vchodovym dveřím, snažíc se nemyslet na moji tvrdou chloubu spolu s nářeky omegy, která si už nejspíše všimla, že jsem dostal rut.

"Alfo! Uh, n-nech mě ti pomoct!" Zavzdychá hlasitě omega a nejspíše zabouchá na dveře.

Když se chystám nazout si boty a opustit byt, pohled mi mezi všemi těmi klíči padne na ten od Louisova pokoje.

Snažím se nepřipustil si, jak lehké by bylo ukončit naše trápení a konečně nám dopřát to, po čem oba tak toužíme.

S dalším návalem horka upouštím mobil a rychle se rozejdu ke dveřím od pokoje pro hosty.

Jsem alfa. Můžu si dělat co chci a kdy to chci. A právě teď chci ušukat pozadí té dokonale vonící omegy.

Nemůžu myslet na nic jiného, než na omegy teplé tělo a ebenovou kůži.

Díky roztřeseným prstům mám problém odemknout a tak flustrovaně zavrčím.
Zvuk odemykajících dveří poté nikdy nezněl lépe.

Pohled mi okamžitě padne na tělo zpocené vysvlečené omegy a v tu chvíli vím, že z téhle omegy vyšukám duši.

Nemůžu z ní spustit oči.
Sametová lesknoucí se kůže v pološerém pokoji. Doširoka dýchající ústa spolu s těmi hříšnými rty, které si jenom říkají o pošpinění. Velké modré oči prosící o uspokojení.

Při pohledu na jeho božsky široké boky se neubráním myšlence na to, kolik dětí by mi tahle omega mohla dát. Jak velkou rodinu by jsme spolu mohli mít.

Také si v hlavě stihnu udělat ještě imaginární poznámku o tom, že omegu musím trochu vykrmit, ale na to bude spoustu času později.

"A-alfo! Po-potřebuji tvůj knot!" To jediné stačí, aby jsem s prásknutím zavřel dveře, v rychlosti si sundal kalhoty a povalil tu nebohou omegu na postel za našeho společného vzdychnutí.

Nemůžu uvěřit, že jsem nám tohle odepíral tak dlouho.

Nezdržuji to a přisaji se omeze na ústa spolu s přejížděním po jejím pozadí.
Té je to více jak příjemné a proto reaguje hlasitým stenem a zvoláním mého jména.
Oba si divoce dýcháme do obličeje a já se zbavuji trika a konečně i boxerek.

Omega na nic nečeká a stiskne moji chloubu v dlani za mého vzdychnutí.

"Pro-prosím!" Vzdychne zlomeně ta nádherná omega, když ji začnu přejíždět po vnitřní straně stehna vlhké od samorubrikace.

"O co prosíš?" Vydám ze sebe zadýchaně s začnu omeze okusovat krk. Saju přesně na místě, kde je omegy pach nejsilnější.

"Potře-potřebuji tě!" Slastně zakřičí omega a prohne se v zádech.

V rukách mačkám jeho nádherné pozadí, zatímco mi rukama tahá za vlasy, za doprovodu našeho zběsilého dýchání.

Nemám sílu už dál čekat a proto bez varování omeze vyzvednu zadeček a poprvé přirazím hluboko do jejího nitra.

Oba nad tím novým slastným pocitem zakřičíme rozkoší.

Jakmile se vzpamatuji, začnu silně přirážet do omegy, která vypadá, že je na vrcholu blaha.
Při každém přírazu trochu měním úhel a silně skousávám omegy spodní ret, která oponuje slastnými výkřiky a vzdycháním mého jména.

Ani jednomu z nás netrvá dlouho dostat se na vrchol a když oba cítíme, že to přijde každou chvíli, přírazy ještě zintenzivním.

Omega se s hlasitým výkřikem mého jména udělá jako první mezi naše spocená těla a já ji s dalším přírazem následuji do slastných výšin.

Tím, že omega v agónii zakloní hlavu se mi odhalí její neporušená kůže na krku.

Přesně v moment kdy vystříknu všechno svoje sperma do těla omegy a nás zachvátí slastný pocit knottu, instinkty mi neradí jinak než se do odhaleného krku omegy zahryznout.

Author's note
Heyyy everyone! 😇😈
Jak jste si užili kapču? 🤗💫

Pocity? Co říkáte na vývoj děje?
Čekali jste něco? Nebo vás to překvapilo? 🤗

Doufám, že nikoho tenhle zvrat nezklamal, protože to určitě není konec knihy, ba se právě rozjíždí! 😈

Bylo to v plánu už od úplného začátku, takže jsem ráda, že jsem se k tomu konečně propracovala 🙌

Kapitolu jsem plánovala vydat až zítra, ale jelikož se zítra vracím z rodinné dovolené, nejsem si jistá, že bych se dostala k Wi-Fi 🤣🤪

Na téhle kapitole jsem si dala opravdu záležet a mám z ní hroznou radost, protože jsem ji napsala přesně podle mých představ 🤪💞

💬&⭐️ potěší 💞

Tak zase u dalšího dílu 😘

Continue Reading

You'll Also Like

19K 1.3K 77
Po velkém požáru celé planety, kdy se skoro vše změnilo v popel. Nebylo kde pěstovat jídlo. Pole pokrytá popelem na nichž nevyrostla jediná rostlina...
142K 16.5K 131
Zajatci pravdy, děti, které byly vychovány, aniž by tušily, kým vlastně jsou. Jenže nyní to už nejsou děti. Už to nejsou jen utlačovaní lidé. Stali...
172K 12.8K 66
Stojím v bílé chodbě. "Máme vězně, bude nám zpívat." Řezavě se smál jeden z mých kolegů. Trhl s paží vězně a otočil ho směrem k nám. Upíral na v...
38.3K 3.5K 21
Jako menší jsem si myslel, že byl lidem vždy osud předepsán. Že v den narození vám nebylo určeno jen jméno, rodina, ale také celičký život do posledn...