Den se vlekl. Možná právě proto, že jsem celý den sledovala hodiny.
Dnes večer získám knihu Prince dvoji krve už po čtvrté.
Až budou všichni obdivovat nové šampióny do turnaje, já budu slavit vlastní vítěství.
Když jsem konečně zasedla k večeři, vzrušením se mi třásly prsty. Každou chvíli jsem očima zkoumala učitelský stůl.
Profesorka McGonagalová něco vysvětlovala profesoru Sejfovi a okázale přitom rozhazovala rukama.
Z jejích gest bylo znát, že je naštvaná, ale černooký profesor se jen přehraboval v jídle a patrně nevnímal ani slovo.
Mám jen hodinu na přípravu.
Odsunula jsem talíř stranou a vstala od stolu.
,,Není mi dobře Lenko," zaskuhrala jsem.
,,Budu v pokoji. Pak mi řekneš kdo je Bradavický šampión."
Nečekala jsem na její odpověď a spěchala jsem k pokojím.
*+*+*+*+*+*+*+*
Škola byla prázdná. Všechny koleje i učitelé seděli ve Velké síni a tleskali svým šampionům.
Já jsem se potichu kradla sklepením.
Ten Kompas je možná chtrý jako rádio, ale dveře si zamykat neumí.
V lektvarové učebně byla naprosté ticho. Žádné bublavé ani prskavé zvuky. Naprosté ticho.
Začala jsem se přehrabovat v hromadě knih a hledat svého prince.
Konečně jsem vytáhla ošoupanou knihu.
Pomalu jsem ji otevřela a ze srdce mi spadl obrovský kámen.
Tato kniha patří Princi dvoji krve, stálo úhledně na první straně.
S radostí jsem knihu zaklapla a chtěla se vydat zpět do pokoje, když v tom z učebnice vyletěl malý papírek.
Sebrala jsem ho ze země a žaludek se mi zhoupl.
Gatuluji slečno Alová, jste rozený zločinec. Strhávám Havraspáru deset bodů a vás čekám po vyhlášení šampionů do Turnaje tří kouzelníků v mém kabinetě.
-Severus Snape
,,No do hajzlu," ujelo mi.
*+*+*+*+*+*+*+*
Vyhlašování šampionů trvalo asi hodinu.
Za tu dobu jsem stihla vyšilovat, zajít si dvakrát na toaletu, nervově se zhroutit a vypít dvě sklenice vody.
Samozřejmě že mě napadlo tam tu učebnici nechat i s papírkem, ale to by mi asi neprošlo, jelikož je můj milovaný profesor (jsem líná kouknout na ten lísteček jak se ten frajer jmenuje) čaroděj a navíc, pokud si tu knihu nevezmu, budu bez ní naprosto stracená.
,,Dovnitř," houkl profesor už z chodby.
Poslušně jsem zaplula do jeho kabinetu.
Grape za sebou zabouchl dveře a zuřivě se nadech.
,,Trefil jsem se," zamumlal podstatně klidněji než jsem očekávala.
,,Chcete zlatýho bludišťáka?" osopila jsem se na něho, i když jsem nebyla zrovna v právu.
,,Neumíte nic, jste nepoužitelná jak jsem si myslel," přešel mou jedovatost bez jediného slova.
,,No jestli chcete vyhrát Korunku a nechcete abych vás zavraždil na místě, čeká vás ještě hodně dlouhá cesta," vzdychl podrážděně.
,,Co prosím? Na žádnou Korunku nejdu. Nezvládnu ani zapálit pod kotlíkem. Prostě řeknu Brumbálovi, že na to nemám."
Profesor udělal dva dlouhé kroky ke mě a já se chtěla vyhnout smrtelné ráně která se jistojistě chystala.
Místo ladného úskoku jsem však spadla jako pytel brambor do měkkého křesla.
Profesor se nademnou nahrbil a rukama chytil opěrátka abych neměla kam utěct.
,,Myslíte si, že by mě Brumbál přemluvil k něčemu tak ponižujícímu jako je Korunka. Slečno Alová, nejste jediná kdo potřebuje tuhle soutěž vyhrát. Jsem schopen vás doučit všechny vaše nedostatky, ale pokud uvidím, že mojí snahou plýtváte a dostatečně nepracujete, postarám se o to, aby jste vyletěla z Bradavic dřív než řeknete Kůrolez."
Omámeně jsem hleděla do černých očí a čekala jsem kdy do mě tenhle upíro-profesor zarazí své tesáky.
,,Rozuměla jste?!" prskl profesor.
,,Jasně..." vykoktala jsem vystrašeně.
,,Jděte se vyspat. Zítra v sedm hodin v učebně lektvarů."
S těmito slovy o kousek ustoupil a já jako blesk vyletěla z jeho kabinetu.
Nezastavila jsem, dokud jsem nebyla v bezpečí Havraspárské místnosti.
Všichni jsme stvořeni z vody.
*+*+*+*+*+*+*+*
Co máte za lubem pane profesore Greape?
*Aivi*