Harry se přemístil do parku proti svému domu s číslem 12 na Grimauldovém náměstí. Věděl, že uvnitř na něho čeká Ginny. V Bradavicích strávil téměř dvě hodiny, sice jí řekl, že se zdrží jen jednu. Před tím by ho to trápilo, ale nyní ne. Bylo mu to jedno. Byl svým vlastním pánem a po dnešku by měl být z dosahu všech, kteří ho chtěli jen pro jeho slávu a peníze. Dnes se dostane pryč od Ginervy Weasleyové.
Povzdychl si a šel nahoru schody do domu. Před světem mudlů byl úplně skrytý a vidět ho mohlo jen pár čarodějů. Klepat nepotřeboval, jen otevřel dveře a vstoupil dovnitř. Přivítal ho zvuk hlasu Walburgy Blackové, která ječela na Ginny, která zase křičela zpět na portrét lady Blackové a Kráturu - domácího skřítka. Vzhledem na to, že si Harry získal Kráturovu důvěru, se k němu domácí skřítek choval laskavě a nadšením plnil jeho příkazy, sice byl stále trochu divný, ale Harrymu to nevadilo. Portrét už také víc neprotestoval proti jeho pobytu v domě, ve skutečnosti spolu měli i pár příjemných rozhovorů o některých z Harryho dobrodružství. Harry si myslel, že to Krátura přemluvil lady na portrétu, aby svůj názor na Harryho přehodnotila.
"Co má znamenat ten křik? Ginny, proč křičíš na lady Blackovou?"
Ginny ho sledovala pohledem, který připomínal její matku, když nadávala dvojčatům.
"Řekl jsi mi, že se vrátíš před hodinou. Přes krb jsem volala do Bradavic a oni jen stále tvrdili, že jsi na schůzce. Myslela jsem, že se ti něco stalo a tak jsem řekla tomuto domácímu skřítkovi, aby tě šel najít, ale on odmítl."
"Tak proč křičíš tady na lady Blackovou?"
"Řekla, že nemám právo mu nic přikazovat."
Portrét přestal ječet a sledoval Harryho, zatím co on poslouchal Ginniné řečnění. Potom se otočil k portrétu a snažil se nedat najevo svoje překvapení, když se portrét uklonil.
"Dobré odpoledne, lorde Blacku."
Harry si vzpomněl, že nyní nosí prsten a erb Blackových.
Také sklonil hlavu. "Dobré odpoledne, lady Walburga, omlouvám se že vás Ginny naštvala."
"Já jsem naštvala jí? Ten portrét by měl být spálený sice i se zdí."
Ignorujíc Ginny Harry pokračoval v rozhovoru s lady na portrétu. "Už vás znovu nebude vyrušovat."
"Děkuji, lorde Blacku, ale to není o mně. Já jsem znepokojená ohledně Krátury. To zkažené děvče ho uhodilo, když vás odmítl jít hledat. Připomněla jsem jí, že jako budoucí lady Potterová se musí chovat jako dáma. Nikdy nesmí protiřečit svému manželovi, anebo ho přivést do rozpaků tím, že na veřejnosti pošle služebnictvo najít ho a přivést, zejména tehdy, když jí bylo řečeno, že má střetnutí. Domácí skřítek má o mnoho víc slušnosti než ona. Musí se naučit, kde je její místo, hlavně nyní, když vím, že bude lady Blackovou."
"Kdo si myslí, že je, když mí říká, co mám dělat?! Je to jen kus papíru na stěně!" křičela Ginny.
"Ona, Ginervo, je lady Walburga Blacková a ty by sis měla uvědomit, že toto byl její dům a jen z milosti Domu Blackových tu můžeš být hostem."
Ginny sebou trhla, když jí nazval celým jménem, ale to jen zvýšilo její hněv na celou situaci. "Host, to je to, co jsem? HOST?!"
"Nejsme manželé. A trvám na tom, že se omluvíš."
"CO!? Nebudu se omlouvat té čarodějnici."
Ginervo, omluvíš se a uděláš to hned." Harryho magie začala pulzovat a Krátura pomalu ustupoval. Bylo jasné, že je to souboj, který Harry neprohraje.
Ginny pocítila moc. Nikdy před tím takovou sílu z Harryho necítila. Slyšela, jak Ron vzpomínal, že občas se to stalo, ale ona sama to nezažila. Část z ní prosila, aby mu vyhověla, ale ta druhá část jí říkala, že to ona vlastní Harryho. Ona byla jeho vládkyní a musela ukázat jeho místo. Ticho a bez hůlky na něho vrhla donucující kouzlo, jak jí to naučila matka, aby tak mohla ovládat Harryho.
Harry cítil, jak do něho kouzlo narazilo, ale věděl, že prsteny ho chrání. Jeho mysl na to byla také připravená a tak ještě zdvihl svoje štíty.
"Ginervo, já čekám." Jeho tón byl vážný.
Ona zůstala zmatená, jak to že to nefunguje. Poslední rok to přeci fungovalo. Vyzkoušela jinou taktiku. Našpulila rty a svůdnými pohyby se k němu blížila. "Ach, Harry, měla jsem o tebe jen strach."
Harry nespouštěl pohled ze ženy, do které si až do dnešního rána myslel, že je zamilovaný a která na něho právě zkusila vrhnout kouzlo donucení. Všechno, co si o ní mohl myslet, bylo, že je to obyčejná děvka.
Ginny k němu s úsměvem přistoupila, myslíc si nyní ho mám. Naklonila se a prsa tlačila až na jeho hruď. Zdvihla se tak, aby odvedla jeho pozornost.
Harry jí chytil a prudce otočil směrem k obrazu. "Nyní, Ginervo, znovu ti to říkat nebudu." Jeho hlas byl chladný a vážný. Byl to tón, který by se nikdo neodvážil neposlechnout.
"Omlouvám se, lady Blacková."
Portrét se zlehka uklonil, na znamení, že přijal omluvu, sice byla vynucená. "Děkuji, lorde Blacku. Vidím, že nakonec se přece jen učíte o vašich povinnostech a zodpovědnosti. Vím, že můj syn se rozhodl správně, když vás jmenoval za svého dědice."
"Děkuji, váš souhlas si velmi cením a opět se omlouvám za Ginniné chování. Víc se to nebude opakovat. Kráturo, děkuji, že jsi udělal to, co je správně."
"Nemusíte děkovat, lorde Blacku." Starý domácí skřítek sklonil hlavu. Nechtěl totiž ukázat, jak byl ve skutečnosti rád.
"Jestli nás oba omluvíte, Ginny a já si toho musíme mnoho říct." S lehkým úklonem směrem k portrétu Harry vedl Ginny po schodech do pokoje, který používali. Místnost vypadla stejně, jako tehdy, když sem před pěti roky přišel poprvé. Ještě když Sirius žil. Pánskou ložnici nikdy nevyužíval, i když tušil, že je stále připravená a uklizená.
Když vstoupili do místnosti, Ginny začala: "O čem to celé bylo, Harry? Myslíš, že když budeš mým manželem, dává ti to právo chovat se jako lord i ke mě, je to tak?"
"Ginny, lady Blacková má pravdu. Jestli se chceš vdát do domu Potterů a Blacků, musíš se naučit vhodně chovat."
"Nebudu měnit to, kým jsem jen proto, že ty si chceš hrát na velkého lorda."
"Mám pro tebe novinku, Ginny. Já si na nic nehraji, já jsem velký lord." řekl chladně a ukázal jí oba prsteny, které měl nasazené na ruce.
"Jak jsi to zjistil?" zašeptala.
"Měl jsem krásný rozhovor se skřety, kteří řídí můj majetek." Harry se zastavil a nechal vyjít na povrch svojí zmijozelskou stránku. Chtěl jí nechat chvíli dusit se. Rozhodl se proti ní použít jeden z jejích vlastních triků, ve vyprávění pokračoval měkkým, svůdným tónem. "Ginny, myslel jsem si, že se ti líbí představa být novou lady Potter-Blackovou. Kdyby jsem ty tituly nepřijal, nemohla bys je nést ani ty."
"Takže to znamená, že nyní jsem lady Potter-Blackovou?"
"Ten titul ti bude patřit, když budeme legálně svoji."
"Och, Harry, jsem tak šťastná. Odpouštím ti, že jsi byl před chvíli takový bezcitný." přiběhla k němu Ginny a objala ho.
"Uvědomil jsem si, že v Blackovských trezorech je o mnoho víc peněz, než jsem si myslel. Takže můžeme utratit o mnoho víc." řekl Harry, když jí začal pomalu svlékat. Jemně jí políbil na nahé rameno. "Myslel jsem, že bychom si mohli koupit dům v Paříži anebo někde v Toskánsku, jako má Zabini."
Ginny přivřela, když se Harryho rty dotkli jejího krku.
"Jen si představ, jak budou přátelé žárlit."
"Hmm, skřeti ti to neřekli?"
"Neřekli mi co, Ginny?"
Oblečení jí spadlo na zem k nohám.
"Ale nic, Harry."
Harry mávl rukou a i její spodní prádlo zmizelo. Prsty jí pohladil prsa. "Víš, Ginny, vždy jsem snil o milovaní při italském měsíci." Jeho druhá ruka se klouzala po moku jejího těla a zastavila se na zadku. Pomalu jí hladil po celém těle, na co se děvče začalo chvět. Hlava jí spadla dozadu a záda se jí prohnuly.
"Och, Harry."
"Nechceš se mnou žít moje sny, Ginny?" Sklonil a olízl její bradavku.
"Ano, Harry, ale nemusíš si kupovat dům v Paříži anebo v Toskánsku, protože domy tam už máš a já jsem je dala pro nás připravit."
"A co tvoji bratři? Myslel jsem,že se chystáš jim ty domy dát jako dárky, Ginny?" Jeho tón hlasu náhle zvážněl a oběma rukama jí pevně držel za ramena.
"Co, Harry? Ne."
"Takže jsi neplánovala dát Ronovi moji vilu ve Francii, Fredovi a Georgovi panství v Itálii?"
"Harry, není to konečné... byl to jen takový nápad... ti skřeti jsou obyčejní lháři a bastardi, Harry." Ginny začala propadat panice, když si uvědomila, co přiznala.
"No, náhodou těm skřetům důvěřuji víc než tobě, Ginny. Měli totiž důkazy."
"Jak můžeš něco takové říct? Harry, miluješ mě, neměl bys mi nic odepírat!" Harry pustil děvče z objetí, začal hrozivě mávat rukami a jeho hlas nabral na intenzitě.
"Jsi si jistá, Ginny? Jsi si jistá, že tě miluji? Protože jediný způsob, jak milovat takovou lhářku, podvodnici a zlodějskou mrchu jako jsi ty, je lektvar lásky."
"Nebyl to můj nápad, Harry, byl to... byl to Brumabál, on to všechno naplánoval." Ginnin hlas se lámal, když jí úplně pohltila panika.
"Brumbál je dva roky mrtvý, Ginny." Harry cítil, jak do něho opět narazilo donucující kouzlo. "Neobtěžuj se, proti tvým kouzlům jsem chráněný. Myslela jsem si, že ti to projde, ale manželství uzavřené osobou, která jfe pod vlivem donucujících kouzel by bylo neplatné."
"Smlouva je uzavřená, Harry a ty nemáš jinou možnost, jen si mě vzít. Jestli svoji část smlouvy nesplníš, přijdeš o svoji magii."
"Raději bych ztratil svou magii, než bych měl strávit zbytek života s děvkou, jako jsi ty." Harry popošel o krok dopředu, čím přinutil Ginny couvnout, až narazila do postele. "Neexistuje žádná smlouva, Ginny. Skřeti, kteří spravují můj majetek, nikdy žádnou smlouvu neuzavřeli. Vůči tobě a nebo komukoliv jinému nemám žádné závazky. A na manželství zapomeň, nikdy si tě nevezmu."
"Dlužíš nám to... bez nás by jsi zabloudil na temnou stranu... neměl bys žádné přátelé... byli jsme tvou rodinou, Harry."
"Och, jsem si jistý, že bych byl v pohodě. Ale máš pravdu, byli jsme rodinou, a když jeden člen rodiny udělá něco zlé, je na jiném členu rodiny, aby se ubezpečil, že ta osoba bude řádně potrestaná."
Ginny se v očích začaly tvořit slzy; všechny její plány se rozplynuli. "Potrestaný? Chystáš se mě poslat do Azkabanu?"
"Jsem rád, že jsi si vědomý, že důsledky tvého konání by tě mohly dostat do Azkabanu. Ale ne, rodině bych to neudělal. Potrestám tě vlastním způsobem."
"Co se chystáš udělat?"
"Co by měl udělat tvůj otec, kdyby se doslechl, co jsi udělala?" S tímto prohlášením si Harry vyměnil s Ginny místo na posteli a v okamžiku děvče přehnul přes koleno.
"Ne, Harry, ne. To nemůžeš udělat."
Harryho ruka tvrdě a rychle přistála na Ginném zadku s hlasitým PLESK. "Ujišťuji tě, že můžu a taky to udělám." Její zadek nabíral čím dál tím víc červenou barvu, vždy, když na něj dopadla Harryho ruka.
Potom se na chvíli odmlčel a Ginniné výkřiky se změnily na vzlyky. "Dávala jsi mi lektvary lásky. Používala jsi na mě legální kouzla. Manipulovala jsi mnou. Ukradla jsi mi peníze a zradila jsi mě. Proč, Ginny? Pro nějaké nové oblečení, nový dům a šanci stát se paní mého panství? Kdyby jsem to věděl, všechno bych ti to byl dal, Ginny. Své malé sestře bych neodepřel nic, co by chtěla."
Ginny začala znovu vzlykat. Slzy, které se na chvíli zastavily, se vrátily v plném rozsahu. Harry si povzdychl. Možná tam nějaká naděje byla, ale právě nyní by jí byla na nic, on ještě neskončil. Harry přivolal z nočního stolu kartáč na vlasy. "Chovala jsi se jako rozmazlené dítě, které musí mít všechno co chce, takže jako velký bratr s tebou budu jednat také jako s dítětem. Až když mi neukážeš, že se umíš chovat i jinak."
Zdvihl pravé koleno tak, aby byl její zadek vystrčený víc nahoru a výprask začal nanovo, tentokrát však s kartáčem na vlasy.
Kdyby nebyl dům pod silnými tišícími kouzly, sousedi by lehko slyšeli křik děvčete, vždy, když dřevěný kartáč, který Harry použil, dopadl na její záda a způsobovala tak silnou bolest. Až tehdy, kdy přestala kopat a kroutit se, a jen tam u ochable ležela na kolenou, přestal. Věděl, že pár dní nebude moct sedět ani se o nic opírat. Byl na ní tvrdší, než kdyby předpokládal, že na někoho bude, ale její zločiny byly velké a ona nebyla jen děvčátkem, které mu ukradlo keksy. Pokud šlo o něho, vyvázla z toho lehko.
Bez okolků jí postavil na nohy. "Nedlužím tvé rodině nic, ale ty, Ginervo Weasleyová, dlužíš mně. Když jsem ti zachránil život a duši před Tomem Raddlelm a Baziliškem. A nyní si svůj dluh vyzvednu." Z Harryho začala sálat moc a Ginny křičela ještě hlasitěji. "Už nikdy se na mě nepodíváš tak, jako by mezi námi něco bylo. Když si najdu životního partnera, bude pro tebe zakázané jakkoliv se do toho plést. Už nikdy nepoužiješ žádný lektvar lásky anebo jakékoliv donucující kouzlo, které přinutí udělat člověka něco proti své vůli. Nikdy už neukradneš ani jeden cent, anebo se nepokusíš vymámit z někoho jeho majetek. Jestli některou z těchto věcí uděláš, navždy přijdeš o magii. Tak ať se stane!" Když Harry skončil, zářivá louč jeho magie vystřelila z Harryho do Ginny a potom se vrátila zpět.
Když už měl magii pod kontrolou, znova pokračoval. "Víc tě trestat nebudu, Ginny, ale tak brzy ti neodpustím. Bude to nějaký čas trvat a nakonec ti odpustím, ale nikdy nezapomenu. A nyní, legálně jsem vyhlásil, že zásnuby jsou zrušené a svatba nebude. Také jsem zablokoval tvůj, stejně i přístup ostatních do mých domů, a hned, jak odtud odejdeme, bude ten zákaz zahrnovat i tento dům. Všechny moje trezory byly uzavřené a všechny klíče mám už jen já. Vrátíš všechny Potterovské a Blackovské věci, včetně svatebních šatů po prababičce a Potterovských prstenů."
Zastavil se a Ginniné vzlyky se proměnily na tichý pláč. "Rozumíš, Ginny?"
Děvče přikývlo.
"Chci slyšet normální odpověď."
"Ano, Harry, rozumím."
"Nyní jdi do koupelny a obleč se. Musíme jít do Doupěte a všem to oznámit."
"Prosím ne, Harry. Já nemůžu."
"Ani nemusíš, udělám to já. Teď už jdi."
Děvče vyběhlo z pokoje a přes chodbu přeběhlo až do koupelny, neobtěžujíc se zvednout šaty ze země. Když se dveře otevřely, Harry slyšel portrét Walburgy Blackové smát se."
Povzdechl si; jedna úloha je za mnou, druhá ještě přijde. "Kráturo."
Starý domácí skřítek se před ním objevil s úsměvem na tváři. Sice byla místnost zabezpečená kouzly, skřítek věděl, co se stalo a vypadal, že je s Harryho činy nadmíru spokojený. Uklonil se. "Jak vám můžu posloužit, pane Harry?"
"Je Pánská ložnice čistá?"
"Ano, pane, a vaše šaty na dnešní večer najdete na posteli."
"Moje šaty?"
"Ano, skřeti z Gingottovy banky poslali balík s novými šaty a také věci pro mého pána na dnešní večer."
Harry se zasmál, měl to vědět. "Jsem si jistý, že jsi slyšel, co jsem před chvíli říkal Ginny," Krátura s velkým úsměvem přikývl. "I když neočekávám, že bude dělat nějaké další problémy, aby jsi se ujistil, že než se připravím, nebude pomocí krbu nikoho kontaktovat. Jdu si dát sprchu a připravit se."
"Připravil jsem pro vás koupel, pane Harry."
"Děkuji ti, Kráturo, koupel je přesně to, co teď potřebuji. Kdyby se vyskytly nějaké problémy s Ginny, jen mi to řekni."
Krátura se uklonil a zmizel. Harry šel na horu k Pánské ložnici. Sirius je používal jako pokoj pro Klofana, jen aby naštval matčin portrét a také proto, že je to největší pokoj v domě.
Harry vstoupil do místnosti a zůstal v úžasu stát, když spatřil jak krásně to tam vypadalo. Stěny byly krémové s hnědými odlesky, podlahu zdobil drahý, zlatý koberec a tmavý, mahagonový nábytek. Pokoji dominovala velká postel se zlatými nebesy. Na jedné ze stěn byl gobelín zobrazující nelítostný souboj a při bližším prozkoumání si Harry uvědomil, že je to poslední bitva mezi ním a Voldemortem na Bradavických pozemcích. Bylo to nádherné; postava, kterou představoval on nevypadala jako slabý, hubený chlapec, ale jako silný a mocný kouzelník. Jindy Harry neměl rád nic, co ho zobrazovalo v takovém světle, ale wow, vypadal dobře.
"Kráturo."
Znovu se před ním objevil starý domácí skřítek: "Ano, pane Harry?"
"Kráturo, kdo to všechno udělal?"
Domácí skřítek zrudl a sklonil hlavu. "To já pane, měl to být svatební dar."
Harry se šokovaně podíval na skřítka. "Ty?"
"Jestli se vám to nelíbí, můžu to dát dolů."
"Neopovaž se to udělat." Harry se sehnul a silně skřítka objal.
"Je to ta nejúžasnější věc, kterou pro mě kdy někdo udělal. Je to krásné, Kráturo."
Domácí skřítek byl ohromený. To nebylo vhodné, domácí skřítků se takto vděk neprojevuje a Krátura nevěděl, co dělat.
"Myslím, že je to lepší než Merlinův řád. Děkuji ti, Kráturo."
"To nic nebylo, pane."
"Není to nic. Muselo trvat věky, než jsi to udělal."
"Po souboji se pan Harry vrátil zpátky do školy a nařídil Krátutovi, aby dělal něco konstruktivního. Tak jsem udělal toto."
"Jsem rád, že ano."
Krátura se opět zatvářil rozpačitě. "Jestli je to všechno, co pán chtěl, já už půjdu."
"Ano, ještě se musím připravit."
Harrymu to trvalo trochu déle, než očekával. Ve vaně bylo tak příjemně, že by tu klidně strávil celou noc. Nakonec však koupelnu opustil a šel do pokoje. Na posteli byla položená nádherná róba krvavě červené barvy se zlatými prvky. Přední část zdobily erby Potterů a Blacků. Kromě páru černých, hedvábných boxerek tam byla černá košile a černé kalhoty, které šly pod róbu (Harry byl za ně velmi vděčný, protože se necítil pohodlně, když pod šaty nic neměl) a měkké, po kolena vysoké holínky z kůzlečí kůže. Harry se rychle oblékl. Podíval se na svoje vlhké, ručníkem vysušené vlasy a natáhl se pro kartáč na vlasy, děkujíc Merlinovi, že není dřevěná jako ta, kterou použil před tím.
Krátura se objevil v pokoji a řekl Harrymu, že jestli si nepospíší, přijde pozdě.
"Už jsem skoro hotový."
Krátura mávl rukou a Harryho vlasy byly okamžitě suché a učesané, sice horní část vlasů vypadala stále střapatě a nezkrotně jako vždy. Krátura se zamračil, znovu mávl rukou a Harryho vlasy o kousek vyrostly, jen aby mohly ležet správně. Potom Krátura umístil na Harryho ruku zlaté hodinky a na košili zlaté, manžetové knoflíky. Do ruky mu podal hůl, na vrchu ktéré byla lví hlava.
"Lord Black nikdy nechodí pozdě, musíte jít," řekl starý domácí skřítek a vyháněl Harryho ven ze dveří.
"Fajn, už jdu. Ginny je připravená?"
"Ano, čeká vás dole. Musel jsem jí zastavit, aby neodešla dřív."
"Děkuji, Kráturo. Když odejdu, chci, abys zabezpečil dům proti všem vetřelcům tak, abychom mohli přijít jen ty a já. Také chci, abys zabalil moje věci a odnesl je do Bradavic. Ředitelka tam pro nás připravuje byt. Chci abys tam šel se mnou. Strávíme tam alespoň dva týdny. Po večeři se tam potkáme."
"Ano, pane, udělám všechno tak, jak jste řekl."
"Řekni Ginny, že se potkáme u dveří." Harry pokračoval dolů po schodech, kde ho už čekala Ginny.
"Spolu se přemístíme do Doupěte."
Ginny neřekla nic, jen přikývla. Měla oblečené krásné šaty, ale vypadala, jakoby byla na cestě na šibenici. Chytíc jí za ruku je Harry oba přemístil k jejímu rodičovskému domu.
Molly Weasleyová jim vyběhla naproti. "A, nevěsta a ženich jsou konečně tady. Ještě pár minut a přijdete pozdě. Ach, Harry, drahý, vypadáš fantasticky. Dokonce jsi si dal opravit zrak. Moje Ginny je doopravdy šťastné děvče."
Toto poslední prohlášení bylo na Ginny příliš a se vzlykem vyběhla na horu do svého pokoje. Paní Weasleyová se na ní šokovaně dívala. "Co pro všechno na světě se tomu děvčeti stalo? Harry, proč nejdeš dovnitř, všichni už přišli. Já zavolám Ginny."
Harry nic neřekl, ale vešel do domu, kde zaslechl Rona něco hlasitě říkat. "Co tu děláte, Snape? Je to soukromá večeře a vy nejste pozvaný."
"Pane Weasley, ujišťuji vás, že profesor Snape a já jsme oba pozvaní na tuto večerní událost."
"Vím, že vy, paní ředitelko, pozvaná jste, ale také vím, že Harry by tu Snapea nechtěl."
Harry vyšel z kuchyně zadními dveřmi. "Pozval jsem ho, Rone."
"Harry, kamaráde, co se ti stalo? Vypadáš jako Malfoy."
Severus se chtěl nad tou poznámkou ušklíbnout, ale když se otočil a všiml Harryho, nemohl. Byl to ten nejkrásnější muž, jakého kdy Severus viděl, delší vlasy rámovali andělskou tvář a krvavo červená róba ozařovala jeho pleť... a s těmi zářivými smaragdovýma očima... vypadal skvěle. Severusovo srdce začalo bít neuvěřitelně rychle a nemohl chytit dech.
"Harry, vypadáš úžasně." Hermionin hlas bylo slyšet dřív, než jí viděl, když se přiblížila ke skupině. Nejprve sestersky objala Harryho a potom se otočila ke dvěma profesorům. "Dobrý večer, paní ředitelko, profesore, jsem ráda, že vás oba vidím. Profesore, musím říct, že vaše šaty jsou velkolepé. Nikdy před tím jsem vás neviděla v takové nádherné zelené róbě."
Harry se usmál, když se podíval na Severuse. Jeho vlasy vypadaly jemně a hedvábně, ne mastně a jeho róba byla smaragdově zelená - Harryho oblíbená barva. Vypadal velmi přitažlivě.
"Děkuji, slečno Grangerová. I vy dnes večer vypadáte velmi dobře. Doufal jsem, že bych si s vámi mohl v soukromí popovídat."
"Tak to teda ne, Hermiona s vámi nikam nepůjde. Doopravdy nechápu, proč jsi ho pozval, Harry."
"Mám na to své důvody. Hermiono, myslím, že by bylo nejlepší, kdyby jsi šla a pohovořila si se Severusem a Minervou. Je to velmi důležité a jsem si jistý, že to nezabere moc času."
"No, jestli je to tak důležité, můžete použít mou pracovnu." Skupinka se otočila a zrak jim padl na přicházejícího Artura.
"Dobrý večer, Arture. Severus a já přijmeme vaší nabídku. Slečna Grangerová nám ukáže cestu." řekla Minerva McGonagallová. Hermiona se podívala na Harryho a když přikývl, otočila se a ukázala profesorům cestu do pracovny.
"Neboj se, Rone, jsem si jistý, že profesoři jí jen chtějí nabídnout práci a nebo něco takového. Nepřekvapilo by mě to. Od Hermiony očekávám velké věci." řekl Artur Weasley svému synovi a potom se otočil k Harrymu. "Ahoj, Harry, musím říct, že vypadáš fantasticky a všiml jsem si také, že nosíš prsteny a róbu lorda."
Po tomto se Ron náhle otočil a podíval na Harryho. "Kde jsi to vlastně vzal, kamaráde?" Ron zvedl Harryho ruku a prohlídl si dva prsteny, které zdobili jeho prsty.
"Skřeti v Gringottově bance." řekl jednoduše. "Ukázalo se, že pro mě měli v úschově nějaké věci, například tyto prsteny."
Ron na něho upřel pronikavý, vypočítavý pohled. Když Harryho tvář nic neprozradila, povzdychl si. "No, alespoň se budou hodit k prstenu, který mám připravený na tvůj velký den."
"Mohl bych je vidět ještě před tím?"
"Neboj se, Harry, dal jsem je udělat nejlepším klenotníkem v Příčné ulici. Dokonce jsem na ně nechal umístit Potterovský erb. Myslel jsem si, že bys to tak chtěl."
"Jsem si jistý, že jsou úžasné, Rone, dokonce možná budou moci soupeřit s prsteny mých rodičů," řekl Harry sarkasticky (Harry věděl, že to byly prsteny jeho rodičů), i když Ron si ničeho nevšiml. Všichni tři přešli k zadní části domu, kde si Harry všiml několika bílých stanů, ve kterých bylo okolo asi 50 lidí. "Rone, kdo jsou všichni ti lidé? Myslel jsem si, že dnes tu bude jen rodina a přátelé, kteří pomáhají se svatbou."
"No, Harry, víš, že jsi Chlapec-který-přežil anebo Muž-který-porazil-Temného-pána. Tak všechno okolo tvé svatby bude velké."
Harry se rozhlédl a spatřil většinu zůstávajícího Fénixového řánu, ale i Kingsleyho - ministra magie a pár členů starostolce. Harry se podíval na Nevilla, který seděl vedle Lenky a své babičky. Augusta Longbottomová byla zahloubaná v rozhovoru s Arturovou pratetou Muriel a Andromedou Tonksovou. "Rone, myslím, že půjdu pozdravit Nevilla a Lenku."
"Počkej, Harry, chci tě seznámit se svými speciálními hosty, členy Kudleyských kanonýrů," řekl Ron dramatickým hlasem. "Harry, oni jsou tady, v mojí zahradě, můj sen se stal skutečností." Harry se ušklíbl, ten sen se brzy stane noční můrou.
"Ach, náš malý Ronánek."
"Jsme si jistí, že únos nejhoršího týmu v lize na Harryho neudělá dojem." řekla Weasleyovská dvojčata, když se při nich objevili spolu s ostatními třemi bratry - Billem, Charliem a Percym.
"Ahoj Harry, je milé znovu tě vidět. Vypadáš velmi dobře." řekl Percy a podal mu ruku, kterou Harry přijal.
"Ahoj, Percy, děkuji. Ahoj Bill, Charlie."
"Čau, Harry, jsem si jistý, že jsi nervozní. Vím, že tento tady dva dny před svou svatbou byl." zasmál se Charlie ukazujíc na staršího bratra.
"Neposlouchej ho, jsem si jistý, že jsem v pohodě. Všiml jsem si, že máš oblečení lorda. Nemyslel jsem si, že to budeš chtít nosit, když většina lordů s tím začíná už po sedmnáctých narozeninách." řekl Bill a hravě udřel Charlieho do ramena.
"Tehdy jsem byl trochu zaneprázdněný, ale rozhodl jsem se, že je to součástí toho, kým jsem. Jsem hrdý na to, že můžu ukázat svoje dědictví a uctít si tak svého otce a kmotra."
"Vím, že jsou na tebe stejně hrdí, jako my."
"Doufám, že to tak bude i po dnešku, pane Weasley."
Jako kdyby naplánovaně vyběhla ven Molly v panice. "Harry, co se stalo s Ginny? Zamkla se ve svém pokoji a nechce odtud vyjít ani mě pustit dovnitř. Musíme začít, jídlo je připravené na servírování."
"Tak běžte a servírujte večeři, zavolám Ginny dolů, když bude správný čas."
"No tak, Harry, pojď. Musíš se střetnout s Kanonýry."
"Běž ty, Rone, potřebuji si popovídat s tvým otcem a dvěma staršími bratry ještě před jídlem." Artur vrhl na Harryho vážný pohled. "Je všechno v pořádku? Stalo se něco zlé, že ano?"
"Ne, Arture, jsem si jistý, že nic zlého se nestalo, jsou to jen nervy, nic víc. Harry máme tu několik důležitých lidí, kteří tě chtějí vidět a já se s nimi nebudu bavit o famfrpálu a nebo o čem se vy chlapci mluvíte. Teď běž a přiveď svojí nevěstu dolů." Molly se nafoukla jako ryba a její manžel věděl, že nezůstává nic jiné, než jí poslechnout, ale Harry se na to nechystal. Právě jí šel odpovědět, když k němu zezadu dolehl uspokojující hlas.
"Ano, Harry, myslím, že Molly má pravdu. Musíš jít nahoru a přivést sem slečnu Weasleyovou. Nemůže přece chybět na vlastní oslavě, že?" Harry se otočil a podíval se na Severuse, kterému onyxové oči zářily.
Chlapec si povzdychl a přikývl. Otočil se a odešel směrem k domu. Cestou střetl pár lidí, včetně Rity Holoubkové - reportérky Denního věštce - a jejího fotografa. "Co tu děláte, Holoubková? Jsem si jistý, že jsem vás nepozval."
"Ano, moje pozvání přišlo od nevěsty. Víte, že to je svatba století a naší čtenáři mají právo dozvědět se, kdo všechno tu je a kdo není. Když už o mluvíme o tom, kdo tu není, kde je vaše nevěsta?"
"Necítila se dobře. Právě jsem na cestě za ní."
"Hmm, necítila se dobře. Znamená to, že je na cestě malý Potter?"
Harry viděl, že její brko se pohybuje rychleji, než to viděl jindy. "Ne, to znamená, že se necítila dobře." Harry se otočil na odchod, ale ještě se zastavil. "Holoubková, slibuji vám na dnes velkou senzaci. Nebudete muset dokonce psát žádné výmysly."
"Och, no tak mluvte."
"Nebojte se, brzy se vše dozvíte. Mezi tím zkuste krevetové koláčky, jsou fantastické."
"Harry vešel do domu, kde spatřil Minervu a Hermionu, která vypadala, jako by byla nemocná. "Je tu všechno v pořádku?"
Hermiona se k němu spěchala. "Harry, nemůžu uvěřit tomu, co udělali. Mám chuť tam jít a toho hloupého kluka vyfackovat."
"Ne, ještě ne. Jdu za Ginny a potom udělám vyhlášení. Budeme mít čas Rona zbít později, ale nyní zachovávej pokoj. Je tam Holoubková a nechci toho zlého Arturovi udělat víc, než musím."
Hermiona přikývla a Minerva jí položila ruku na rameno. "Proč nejdete a něco si nenabídnete. Potom se můžete připojit k panu Longbottomovi a slečně Láskorádové." Hermiona odešla do koupelny a Minerva se podívala na Harryho. "Bylo to tak, jak Severus předpokládal - také jí byl podávaný lektvar lásky. Byla ještě víc naštvaná, protože osoba, do které byla zamilovaná - Viktor Krum - s ní už nebude nyní chtít mít nic společného a také se obává o svou pověst."
"Hermiona je silná, je přece nebelvírka." odpověděl Harry a sledoval Hermionu jak jde nahoru schody.
Minerva se jemně usmála. "Ano, to je. Před chvíli jsem jí pozvala do hradu."
"Ano, mohlo by to být pro nás dobré. Být spolu a navzájem se podpořit."
"Jen jí nevyužij, vztah s Hermionou vytvořený kvůli tomuto šílenství by mohl mít na vás oba katastrofální dopad, kdyby to nevyšlo."
"Neznepokojujte se, Minervo. Na Hermionu se takovýmto způsobem nedívám. Je jako moje sestra a s ohledem na moji orientaci to ani nejde."
Minerva jen přikývla. "Předtím, než jste se dal dohromady s Ginervou jsem si to myslela, takže odhaduji, že moje instinkty byly správné." Harry se usmál, jeho stará vedoucí fakulty byla pozornější, než si myslel, ale jeho úsměv se změnil na šok, když pokračovala. "Řekla bych, že moje instinkty jsou stále správné, když jsem dnes někoho oblékala do smaragdově zelené." usmála se a vyšla ven ze dveří.
Harrymu spadla brada, když se díval za odcházející čarodějkou.
"Mucha, Harry." vešla Hermiona a Harry zavřel ústa. "Vypadá to, že jsme stále ve válce, Harry, ale tentokrát nevíme, kdo jsou vlastně naši nepřátelé."
"Všechno bude v pořádku, Hermiono. Přežili jsme poslední válku, přežijeme i tuto." Zlehka jí objal a políbil na čelo. "No tak běž a sedni si k Nevillovi a Lence, ale nic jim ještě neříkej. O vše se postarám."
Ještě chvíli sledoval, jak jeho kamarádka odchází a potom zaměřil do Ginného pokoje. S klepáním se ani neobtěžoval, zrušil její ochranné kouzla, které na dveře umístila a otevřel dveře. Ginny ležela na posteli a plakala. Pobavila ho její poloha na břichu. "Ginny, přestaň s tím nesmyslem a vstaň z postele. Půjdeme dolů a já udělám naše malé prohlášení."
"Já nemůžu, Harry. Nedokážu se postavit před všechny ty lidi. Pozvala jsem hodně důležitých čarodějů a také tisk. Nemůžu jít ven."
"Ano můžeš a půjdeš. Nemáš na výběr." jeho hlas opět zvážněl, stejně jako když s ní mluvil předtím.
"Co řekne můj otec a moji bratři? Budou mě nenávidět."
"Nezajímá mě to, následkem svých činů budeš muset čelit."
"Řekl jsi, že mě víc trestat už nebudeš."
"Ani to nedělám. Jakýkoliv trest, který ti udělí tvůj otec anebo bratři se mě netýká. Teď najdi svou nebelvírskou odvahu, vstaň a pojď ven."
Ginny nic neřekla. Byl to nejhorší den jejího života a ona jen chtěla, aby skončil.
"Fajn, Ginny, jestli trváš na trucování jako nějaké dítě, budu se k tobě chovat jako k jednomu. Napočítám do tří a slezeš s postele, jedna... dva...."
Ginny vylezla z postele. Nechtěla totiž, aby se zopakovalo všechno, co předtím.
"Dobře, počkám na tebe dole. Máš pět minut na to, aby sis umyla tvář a osvěžila se. Potom tě očekávám po svém boku."
Ginny vyběhla ven a odešla do nejbližší koupelny, která byla o poschodí výš. Stále přemýšlela, jak je možné, že její plány ztroskotaly. Brumbál jí slíbil Harryho, byla si jistá, že ho zvládne po šesti bratrech, kteří vždy udělali to, co chtěla ona. Ale Harry byl příliš silný. Skřeti ho zřejmě zbavili lektvaru a řekli mu o všem, co udělala. Právě proto ho od nich vždy držela velmi daleko. A nyní přišla o vše. Věděla, že Harry je už navždy z jejího dosahu, přísaha ke které jí předtím zavázal by to nedovolila. Harry by jí už nikdy znova nedůvěřoval a vždy se před ní bude mít na pozoru.
Podívala se na sebe do zrcadla. Oči měla červené a opuchlé. Vytáhla hůlku, který měla v šatech a vrhla na sebe zkrášlující kouzlo. O dvě sekundy už znovu vypadla jako normálně. Potom zkusila kouzlo na zmírnění bolesti zadní části těla, ale nefungovalo to. Harry se postaral o to, aby byla bolest stále cítit, sednout si někam dnes večer nebude vůbec jednoduché.
Dolů šla se vztyčenou hlavou a cítila se tak trochu jako Marie Antoinette na svojí cestě ke gilotině.. Stále si připomínala, že je nebelvírka, že to dokáže. Harry přikývl, vzal jí za ruku a potom jí vyvedl ven.
Když přišli až k hlavnímu stolu, lidi je uvítali s nadšením a bouřlivými ovacemi. Když se všichni usadili, Harry mávl ruku, aby ztichli. Ginny se rozhlížela a potom sklonila hlavu. Toto byl okamžik, kterého se bála.
Harry použil sonorus, aby jeho hlas zesílil a každý ho mohl slyšet. "Dobrý večer, je radost vidět vás tu všechny, přátelé, rodinu a i všech příznivců, kteří nás přišli podpořit. Jak jistě víte, sedm let svého života jsem bojoval proti Temnému pánu, bojoval jsem za svůj život a s pomocí mnohých ušlechtilých a úžasných lidí jsme byli schopní ukončit to zlo jednou a navždy." po tomto prohlášení se ozval hlasitý jásot a bylo slyšet lidi tleskat a křičet. Trvalo několik minut, než se každý znovu uklidnil.
"V průběhu těch let jsem mnohokrát trpěl fyzickou i psychickou bolestí, po které mi zůstaly jizvy. Díky pomocí jedné velké rodiny, která mi pomohla uzdravit se, se ze mě stal ten muž, kterého tu dnes vidíte. Proto bych chtěl osobně poděkovat našemu náměstkovi, panu Arturu Weasleymu a jeho úžasné rodině za to, že mě přijali do svých životů a dovolili mi být součástí jejich rodiny," znovu se musel zastavit, když lidi začali opět tleskat. "Také mi dali svoje požehnání a souhlasil s tím, abych si vzal za manželku jejich milovanou dceru Ginny, která mě poslední rok naháněla dělat věci, které jsem i tak udělal."
Severus se naklonil k Minervě. "Rozhodně má v sobě zmijozelskou stranu, Minervo, tato řeč je hodná Malfoye."
Minerva přikývla. "Jen musel přežít. Albuse a vojnu." Minerva se však nedívala na Harryho, který právě mluvil o Weasleyovských bratrech. "Severusi, nezdá se ti, že slečna Weasleyová má problém se sezením?"
Severus se podíval na děvče a když uviděl, jak se vrtí a tvář má zkřivenou bolestí, nevydržel a nahlas se rozesmál. Bylo to jednoduše příliš směšné. Minerva se také snažila ukrýt svůj úšklebek, ale nebyla úspěšná. Oba zvážněli až když je oslepil blesk fotoaparátu, který patřil fotografovi z Denního věštce.
Harry na oba profesory kývl a pokračoval. "Můj život byl těžký, ale jednodušším ho dělala přítomnost rodiny, kterou jsem miloval, přítomnost dobrých přátel a skvělých profesorů. Až dodnes jsem byl připravený začít žít další kapitolu života, ale bohužel byla do mých rukou umístněná další zátěž. Úloha, na kterou jsem hrdý, že jsem vzal, však vyžaduje mnoho dlouhých hodin a mnoho času stráveného bez rodiny. Proto jen velmi neochotně odkládám manželství s Ginervou Weasleyovou, protože by nebylo vůči ní fér být bez manžela déle než jeden rok."
Po tomto prohlášení bylo slyšet velký řev, když se několik lidí postavilo na protest a Harry slyšel i výkřiky typu "Ten chlapec má studené nohy" a "Přichází další Temný pán". Harry znova zdvihl ruku a na dav lidí vyslal uspokojující kouzlo a pokračoval až když všichni ztichli. "Všechny vás ujišťuji, že tam není žádný nový Temný pán, prosím, nehledejte v tom něco víc. Nikoho neopouštím, jen budu příliš zaneprázdněný a nemyslím si, že to bude spravedlivé. Děkuji vám za pochopení. Žádám vás, abyste na půvabnou Ginny nevyvíjeli žádný nátlak, protože jsme oba mladí a před sebou máme ještě celý život. Ten jeden rok rychle přejde. Velmi pěkně vám děkuji za vaše dary, které budou samozřejmě vrácené a omlouvám se za nepříjemnosti, které jsem způsobil. Ještě jednou děkuji a přeji vám dobrou noc."
Harry zrušil kouzlo a podíval se na Billa, který seděl vedle Ginny. "Bille, chtěl bych, abyste ty a všichni Weasleyovi zůstali. Musíme si pohovořit, je to důležité." Bill vypadal naštvaně, ale přikývl. Harry se ohlédl a zahlédl Minervu mluvit s Nevillem u jeho stolu. Neville jeho pohled opětoval a přikývl.
Potom Harry přešel ke Kingsleymu, právě když se svou skupinou lidí odcházel. "Kingsley."
"Ahoj Harry, musím říct, že jsem tvým oznámením velmi překvapený."
"Ano, hm, byl bych raději, kdybys tu byl jen ty." Vysoký černoch se na Harryho podíval a také přikývl.
Harry přišel křížem k Ritě Holoubkové, která se ani nepohnula. "No, Harry, dostala jsem svou senzaci."
"Ano, troufám si říct, že ano."
"Je toho o mnoho víc, než jen to, co jste řekl každému."
"Ano je, ale každý se o tom nedozví. V podstatě o nic nejde, Holoubková, jestli mám být upřímný, chodím z jedné zlé situace do druhé. Po závěrečném souboji jsem šl rovnou do opravy a potom zpět do školy. Právě jsem ukončil vzdělání a musím spravovat a prokazovat svůj majetek, plus další projekty, které si tak vyžadují svůj čas. A právě ten potřebuji, než se ožením. Ginny je krásné děvče, ale ten rok co přijde, s ní nedokáži trávit čas. A vzít si jí nyní by bylo nespravedlivé."
"Děkuji za vyjádření, Harry, naši čtenáři budou potěšeni. Ale stále je někde tam uprostřed všeho další šťavnatý příběh, o kterém zatím nic nevím."
"Stále tam něco je, ale ne pro vás. Obávám se, slečno Holoubková, že dnes už nic víc nedostanete. S největší pravděpodobností budu pár minut mluvit s Ginninou rodinou, ale je to velmi soukromé."
"Naši čtenáři to musí vědět, Harry."
"Už toho na čtení mají dost. Chystám se zabezpečit si soukromí ochrannými kouzly, včetně těch, které zabrání vstoupit nepozvaným zvěromágům. Varuji vás, Holoubková, jestli uvidím nějakého brouka, rozšlápnu ho."
"Fajn, odcházím. Už mám svou senzaci, kterou musím připravit pro zítřejší vydání. Ale kdykoliv se rozhodnete doplnit zbytek, víte, kde mě najdete."
"Dobrou noc, slečno Holoubková."