Další den s sebou přinášel další trápení. Probudila jsem se brzy ráno, dříve než mé spolubydlící, které se mnou nemluvily. Vyběhla jsem z chatky a posadila se před ní, jako včera. Za několik málo minut se probudil celý tábor a ráno začalo jak jinak než rozcvičkou, kterou jsem z duše nenáviděla.
Zrovna jsem dobíhala poslední kolo, když jsem zakopla o větev, která mi úplně zamotala nohy a já vrazila do člověka, se kterým jsem právě teď nebyla za dobře. Skoro jsme oba, kvůli mé nešikovnosti, skončili na zemi, ale on to jakžtakž ustál, čímž zabránil i mému pádu.
Mé dlaně byly pevně přitisklé na jeho hrudi, což jsem si uvědomila o trochu později, než jsem měla. Rychle jsem je dala pryč a odstoupila od něj. Troufale jsem zvedla oči a všimla si jeho zamračeného výrazu ve tváři.
I když se mu vlastně nic nestalo, byl na mě naštvaný, jelikož jsem ho vyrušila z rozhovoru, který vedl s dvěma pohlednými blondýnkami. Protočila jsem nad jeho chováním očima a stáhla si mikinu.
,,Co to děláš?" odsekl Mike otráveně. Byl na mě tak hrubý. Ještě nikdy jsem ho takového nezažila a vůbec jsem ho nepoznávala. Svou hlasitou otázkou na nás dva připoutal pozornost všech ostatních táborníků. ,,Nemehlo," zamumlal si pro sebe, ale všichni to slyšeli a nedokázali potlačit smích.
Nemohla jsem uvěřit tomu, že mě ten Mike, kterého jsem si myslela, že znám nejlépe, nazval nemehlem. V žádném případě jsem si to od něj nemohla nechat líbit. Najednou se choval jako Connor a já za žádnou cenu nedokázala pochopit proč.
,,Dovoluju si strčit do obyčejného pitomce!" prohlásila jsem a skřížila si ruce na hrudi. Nikdy jsem o Mikovi neřekla nic špatného, ale teď jsem toho měla tak akorát dost. Okolí rázem ztichlo a začalo naši hádku poslouchat.
,,Cože jsi to řekla?" přistoupil ke mně o něco blíž, ale já stála nohama pevně na zemi. Nenechala jsem se od něj tak snadno zastrašit, protože jsem se ho nebála. Jestli tohle bylo Mikovo pravé já, tak jsem ho přijmula a rozhodla se k němu chovat tak, jak on ke mně.
,,Že jsi jen obyčejný idiot," zopakovala jsem. Ostatní znovu propukli v hlasitý smích. Náhle jsem si však všimla, jak Mike sevřel dlaně v pěst. Hodlal mě snad teď přede všemi uhodit?
,,Tak dost!" ozval se odněkud Jimmyho hluboký hlas. Všichni si ihned začali všímat svého a dělali, jakože o ničem nemají ani páru. Když se k nám Jim přiblížil, jen nad námi nevěřícně zakroutil hlavou. Pak nás oba chytil za paži a odvlekl nás do jídelny, která byla zatím prázdná. ,,Co to mělo znamenat? To jste tam na sebe museli štěkat jako dva vzteklí psi?"
,,Ona do mě strčila!" ukázal na mě Mike a hodil na mě všechnu vinu. Jak se to proboha choval? Jimmy už mi tak nedůvěřoval a myslel si o mně, že jsem zcela nezodpovědná. A co teprve po tomhle? Raději jsem byla ráda, že neumím číst myšlenky.
,,To nebylo záměrně, navíc on o mně přede všemi prohlásil, že jsem nemehlo!" snažila jsem se obhájit. Mike mě před ostatními táborníky naprosto znemožnil, musela jsem mu to proto vrátit.
,,Přestaňte! Copak jste ve školce, že se navzájem urážíte? Víte moc dobře, že tohle nikam nevede," umlčel nás a vypadal, jakože o něčem hluboce přemýšlí. ,,Ale vím o něčem, co by vám mohlo pomoct. A uděláme z toho rovnou hru pro všechny, protože si osobně myslím, že vy dva nejste jediní, co se nemají rádi," rozhodl najednou. Neměla jsem nejmenší ponětí, o jaké hře to právě mluví, ale zdálo se mi, že nám toho nyní víc neprozradí.
Za malou chvíli se jídelna začala plnit a tak jsem se šla posadit ke stolu. Zatímco si ostatní vychutnávali snídani, já nepřetržitě myslela na onu hru, o které se Jimmy zmínil. Jaká hra by mohla pomoct k tomu, abychom se s Mikem nehádali a znovu spolu vycházeli?
,,Ellie," odkašlala si Summer. Trhla jsem hlavou směrem k ní. ,,vy se s Mikem asi moc nemusíte, že?" hádala, podle dnešní nezdařené rozcvičky. Ještě než jsem odpověděla, zamyslela jsem se nad tím, jak jsme mohli oba tak hluboko klesnout. Byli jsme do sebe tak zamilovaní a pak jsme si navzájem ublížili. Já na něj stále byla naštvaná, kvůli tomu polibku a jeho pořád muselo rozčilovat, že jsem o nás neřekla svým kamarádkám.
,,Summer," sjela ji pohledem Kelly.
,,To je v pohodě," pronesla jsem ke Kelly a na otázku ohledně nenávisti, která mezi mnou a Mikem dnes neplánovaně vyšla na povrch, jsem pouze přikývla. A náhle Yolanda zatleskala. Místo ní se však postavil Jimmy.
,,Takže táborníci, čeká vás další hra, která se mnohým z vás možná nebude líbit. Někteří z vás si tady lezou do vlasů, což my rozhodně nebudeme ignorovat," Věděla jsem, že má na mysli mě a Mikea. ,,A tak jsme si pro vás na dnešek připravili hru, které jsme se rozhodli říkat: Dlouho spolu."
Pokud jsme to měli pochopit již z názvu, tak mě to bohužel ještě nedocházelo. To nás jako zavřou do jedné místnosti a my tam budeme muset spolu být do té doby, než se vzájemně nepozabíjíme? Musela jsem se napít, abych spláchla strach, který se ve mně začal probouzet.
,,Tady je papír, kde jsou napsané ty dvojice, které k sobě po zbytek dne budou přivázané lanem," vysvětlil, přičemž v ruce svíral bílou popsanou A4. Vykulila jsem oči, když mi došlo, že já budu přivázaná k Mikovi. Šokovaně jsem ihned vyprskla všechnu vodu, jež jsem nestačila spolknout. Každý v jídelně se v tu chvíli rozesmál. Každý, kromě vedoucích a Mikea.
,,Parkerová, neumíte pít? Nechcete rovnou předvést, jak se to dělá?" okřikla mě Yolanda a zpražila mě pohledem. Položila jsem skleničku vody na stůl a přála si, abych byla neviditelná. Jakmile se smích vytratil, Jimmy díky bohu pokračoval.
,,Jakmile vás zavolám, přijdete sem a já vás přivážu k druhé osobě, se kterou budete trávit dnešní den. Až začne táborák, tak vás osvobodíme," vysvětlil nám a pak začal číst různá jména. Tohle bude ten nejhorší den ze všech a to jsem si myslela, že už nic horšího nastat nemůže. Jak to tak vypadá, absolutně jsem se zmýlila.
Pak jsem zaslechla své jméno a samozřejmě i Mikovo. Když jsem se pomalým tempem dostala ke stolu vedoucích, užívala jsem si ještě svobodu, jelikož jsem o ní za malý moment měla přijít.
Jimmy se chopil kousku pevného lana. Zničehonic Yolanda mě i Mikea chytila za zápěstí a dala je k sobě. Nesnažila jsem se jí nějak vysmeknout a překvapivě ani Mike ne. Oba jsme jednoduše věděli, že nemáme šanci se z toho nějak vykroutit. Když nám je Jim k sobě přivázal, udělal pořádný uzel, který bylo zcela nemožné rozvázat. ,,Prosím vás, pokuste se navzájem nezabít," zavtipkoval těsně před tím, než nás propustil. Ani mně, ani Mikovi to nepřišlo vtipné. Možná, že proti sobě o své životy budeme vážně bojovat. Ať už si pro nás osud připravil cokoliv, byla jsem připravená vyhrát.
,,Jdeme si sednout," rozhodl najednou Mike. Souhlasila jsem a oba jsme se vydali ke stolu, ovšem každý jiným směrem. ,,Ne! Jdeme k tomu mému."
,,V žádném případě, jdeme k tomu mému," stala jsem si za svým názorem, který se neshodoval s tím Mikovým. Bohužel on byl o moc silnější než já, takže mě dokopal ke klučičímu stolu. Seděl tady Connor, který byl přivázaný k Amy. Ani jsem nevěděla, že to mezi nimi skřípalo. Oba měli totiž ve tváři rozčarované výrazy a odmítali spolu komunikovat. Mimo ně tady seděl ještě nějaký kluk, který zadržoval smích. Neznala jsem jeho jméno a ani mě to nezajímalo.
,,Tak ten volejbal dnes padá," odfrkl si Connor a Mike znuděně přikývl. Mohla bych si povídat s Amy, kdyby se mnou ovšem mluvila a tak jsem se rozhodla mlčet. ,,A s tebou, Ellie, si pak musím naléhavě promluvit," vydechl a já hned pochopila k čemu směřuje. K té včerejší puse. Doufala jsem, že to bere stejně jako já. Byl to prostě omyl, který se už podruhé nestane. Mike se nás snažil nevnímat, ale Amy nechápavě nadzvedla obočí.
,,Jo, pak."