O mých sestrách jsme se nějakou dobu nebavili. Došlo mu, že je to pro mě citlivé téma. Ta bolest, která ve mně byla, když jsem je všechny opouštěl, je stále uvnitř mě. Pamatuju si, jak Lottie plakala. Hodně plakaly. Pochopila, proč odcházím, ale ani nevím, jestli mi odpustily.
„Boo, je čas jít do práce."
Tato postel je tak pohodlná oproti mojí. Je to jako na obláčku, Harry kupuje komfortní povlečení. Neochotně otevřu unavené oči. Podívám se do jeho zelených očí, je už oblečený v pěkném obleku- očekává se to od něho vzhledem k tomu, že fotí svatby. Normálně si na obleky moc nepotrpí. Musím uznat, že sako i kalhoty vypadají předraženě, ale mají krásný design. Oblek je až rudě červený s růžovými květinami. Na komukoliv by to vypadalo strašně, ale na Harrym to vypadá dokonale. Slušel by mu snad i pytel.
„Vypadáš pěkně, Harrolde," řeknu a posadím se a promnu si oči.
Harry se uchechtne. „Jsi roztomilý, když jsi unavený. Dnes je tvůj první den v práci. Jdu udělat asi vajíčka, co chceš na pití?"
„Jenom mléko. Převléknu se a hned jsem u tebe."
„Myslím, že bych mohl zůstat," řekne Harry s povědomým úšklebkem na jeho růžových rtech. „Moc rád bych se díval na-"
„Harry Edwarde Stylesi, jdi pryč z tohoto pokoje," pokusím se znít vážně a výhružně, ale jeho výraz mi to neulehčuje.
„Hmm, jak víš moje celé jméno?"
„Vím to od Nialla, řekl mi to včera při stěhování. Prý to proti tobě můžu použít, když to bude nutné," odpovím a přitom se snažím zapamatovat si, jak úžasně teď vypadá. Chci to nakreslit. Chci nakreslit jeho silné paže v tom obleku a jeho kudrny spadající po ramena.
On je pro mě umění.
„A jaké je tvoje?"
„Louis William Tomlinson."
„To je celkem nóbl."
„Je, já vím. Teď jdi udělat to jídlo,"
Harry odchází vysmátý jak sluníčko na hnoji. Přejdu k šatníku a uvědomím si, že všechno moje oblečení shořelo. Super. Přejdu přes chodbu k Harryho ložnici. Otevřu šuplíky a najdu si červené tričko, které by mi mohlo sedět. Skinny jeans si nechám svoje, protože Harry má o hodně delší nohy.
Odeberu se do kuchyně. Harry ke mně vzhlédne a jeho pohled okamžitě spočine na mém tetování na mé hrudi. Jeho tričko je větší a stahuje se dolů. Moje nápadné klíční kosti jsou odhaleny a moc se mi líbí, jak na to Harry reaguje.
„It is what it is," přečte nahlas moje tetování. Nejspíš už ho viděl, ale nikdy jsme o tom nemluvili. „Líbí se mi to."
„Děkuju," usměju se. „A pokud sis to neuvědomil, ano, mám tvoje tričko. Brzo si koupím nové oblečení."
„Samozřejmě, že jsem si všimnul," zamumlá Harry. „A vůbec mi to nevadí. Vypadáš v tom skvěle."
Zčervenám. Nějakým způsobem se mi to líbí. Tak, jak se cítím kvůli Harrymu, jsem se ještě nikdy necítil. Dělá mě nervózním a stydlivým a zároveň se kvůli němu červenám. Když jsem s ním, mám motýlky v břiše. Vždycky si vzpomenu na jeho tetování motýla.
S Harrym rychle pojíme a potom se bez problémů dostaneme do studia. Nervozita pohltí moje tělo, když si naše studio prohlížím zvenku. Od toho požáru jsem tu nebyl. Zayn mi oznámil, že to odnesl hlavně můj pokoj a drobné poškození ostatních místností už je v pořádku.
„Chceš, abych šel s tebou?" táže se Harry.
„Ne, to zvládnu. Jen jsem z nějakého důvodu trošku nervózní."
„Protože když jsi tu byl naposledy, stalo se ti něco hrozného... Není divu, že máš strach. Zayn je uvnitř. Bude na tebe dávat pozor a mně můžeš kdykoliv zavolat. Zavolej mi, dobře?" přikývnu. „Stavím se, až skončím v práci."
„Děkuji za všechno, Harry- že o mě tak pečuješ, že mám kde bydlet... Je toho hodně."
„A udělal bych toho i víc."
Vím, že by nás teď mohl kdokoliv vidět, ale i tak ho letmo políbím. Chybí mi už v dobu, kdy se naše rty rozpojí. Harry se na mě zářivě usmívá. Asi si nemyslel, že bych toho byl schopný.
„Uvidíme se později, Harolde."
Tady ve studiu mi to připadá pořád stejné. Hlavní pokoj vypadá úplně normálně, až na nějaké prázdné zdi.
Přijde ke mně Zayn a věnuje mi velké obejmutí.
„Chyběl jsi mi, Lou."
„Taky jsi mi chyběl, Zee," odpovím. Jsem vděčný, že zase můžu být se svým nejlepším kamarádem. „Co se stalo s těmi zdi?"
„Nějaký anonym. Kupuje od nás hodně věcí. Posílá mi kamarády a lidi, kteří pro něho pracují, aby vyzvedávali obrazy."
Zayn mě zavede do naší dílničky, rozhodnu se nahlédnout do mého pokoje. Skoro všechny stěny jsou spálené. Vypadá to ale, že Zayn už najal nšjaké lidi na opravy. Čím dýl se tam dívám, tím víc si toho vybavuju- tady jsme si s Harrym vyznali vzájemné sympatie.
„Takže on chce několik kousků pro sebe?"
„Upřímně, nevím, ale ty peníze nám pomáhají."
Zayn o tom mluví jako o denním chlebu, takže se cítím vinně. Vím, že ten požár je částečně moje chyba. Měl jsem s ní mluvit na bezpečnějším, veřejném místě. Vždy jsem věděl, jaká je.
„Mrzí mě to, to všechno."
„Nezáleží mi na tomto místě tolik jako na tobě," řekne Zayn s jemným úsměvem. „Dokud jsi živý a šťastný, já jsem taky šťastný. Teď pojďme začít. Někde tady v tom bordelu leží seznam. Během oběda si ho projdeme."
Přikývnu a dám se do práce.