Aby se nám lépe povídalo, Harry se rozhodne uvařit nám čaj. Myslím si, že tato konverzace pro nás nebude lehká, takže se rozhodnu zapálit vanilkové vonné svíčky, které má Hazz v obýváku. Spolu se sluncem prozařujícím skrz okna to vytvoří příjemnou atmosféru. Vyskočím na kuchyňský ostrůvek, zatímco se Harry mrštně obrací v kuchyni.
„O čem si chtěl mluvit?" zeptám se nervózně. Houpu nohama sem a tam. Asi vím o čem, jen nemám rád konfrontace.
„Myslím, že bychom si měli kompletně ujasnit, jak na tom teď jsme předtím, než v tomto vztahu budeme pokračovat... pokud bys teda chtěl, aby to tak pokračovalo."
„Chi jít s tebou stejným směrem a zatím se nám to celkem daří," řeknu s úsměvem. „Myslím, že je to dobrý nápad. Schovával jsem před tebou hodně věcí a jsem rád, že už vše víš."
„Takže, jak začneme?"
Pokrčím rameny. „Ptej se. Chci, abys věděl všechno, Hazz. Už před tebou nemám co schovávat."
„Co jsi musel dělat na té terapi?" vychrlí na mě. Připadá mi to, jakoby se na to chtěl zeptat už dlouho. Vzpomínky se mi opět jakoby vrátí a ani jedna z nich není dobrá. Ale dostal jsem se přes to. Byla to smíšenina bolesti a zahanbení.
„No... začalo to pouze mluvením. Měl jsem mluvit o mých pocitech ohledně kluků," váhavě začínám. „Pořád mi připomínali, jak je to špatné. Říkali, že jsem odporný. Ale když mluvení nezabíralo, přitvrdili činy."
„Boo, co ti provedli?"
„Musel-musel jsem si vzít tu drogu, po které zvracíš. Potom mi donesli kyblík a-a dali přede mě fotky mužů a už to bylo a to není všechno. Oni... kvůli nim jsem se začal stydět za to, kdo jsem a já to nemůžu úplně změnit, ikdyž chci."
Bolest se mi rozlézá všude po těle. Pálí mě slzy v koutku oka, ale to nedovolím. Nenávidím, jak moc mě zmanipulovali. Nenávidím, jak se snažili mě změnit. Harry přejde ke mně a pevně mě obejme.
„Přeji si, aby se to nikdy nestalo, Boo," Harry řekne se smutkem v jeho hlase. „Nikdo ti nikdy neměl ublížit. Kéž bych tam tehdy mohl být a ochránit tě."
Po několika minutách intimního objetí mě Harry zavede ke krbu spolu s našimi čaji.
„Jak piješ čaj?" Harry si so svého hrnku dá dvě lžičky cukru a mléko.
„Tak jak ty," řeknu a Harry udělá to samé do mého hrnku.
„Tento druh čaje je na spaní."
Přikývnu v porozumění. Bylo by hezké jít spát jednou dřív. Dnešek mě trošku vyčerpal, ani nevím proč.
Až se čaj úplně rozplyne, Harry vyhodí sáčky do koše. Vezmeme si hrnečky do rukou, zatímco Harryho levá ruka mě objímá kolem zad. Harry přes nás přehodí slabší deku.
„Můj příběh není tak tragický jako tvůj. Ve škole mě kvůli mojí orientaci trošku šikanovali. Pomalu přicházela deprese. Nechtěl jsem uvěřit, že se mi to děje. Myslel jsem, že to přejde, ale trvalo to tři roky, možná víc. Přestal jsem vídat své kamarády, zhoršil se mi průměr, cítil jsem se beznadějně... ale víš, co bylo to vůbec nejhorší?", udělá odmlku. „Neměl jsem k depresím důvod. Měl jsem dobrý život. Moje rodina mě milovala. Měl jsem úžasné kamarády. Někteří lidé jsou na tom o hodně hůř a deprese nemají a ti, co je mají, k tomu mají dobrý důvod. Ale já ne. Bývám smutný úplně bezdůvodně."
Bolí mě to i za něho. Nevím, jak je to možné.
„Zlepšilo se to někdy?" doufám, že to netrvalo moc dlouho.
„Na vysoké to bylo o něco lepší. Liam a Niall mi moc pomohli ani si to neuvědomovali," odpoví Hazz s drobným úsměvem. Lepší než nic.
„Nikdy jsi jim neřekl o depresích?" Harry je trošičku uzvřenější, ale doufám, že tam pro něho aspoň někdo byl, když já ne.
„Nemohl jsem jim to říct, nevěděl jsem jak. Lidi si myslí, že jsem trošku šílený, protože to mám pomotané v hlavě."
„Ale nemáš, Harry. Neboj, dostaneme tě z toho." Snažím se znít sebevědomě. „Ok?"
„Ok," řekne Hazz. „To je vše. Od tebe taky?"
„Jenom nějaké rodinné problémy..."
„Co se děje ve vaší rodině? Jako chápu, že jsi opustil rodiče, ale je toho víc?"
Pamatuju si zvuky jejich hlasů. Pamatuju si, jak jsem je vezl do školy. Pamatuju si, jak jsem dělali polštářové bitvy, když jsme všichni měli dům pro sebe.
„Moje dětství nebylo tak hrozné, Harry. Neopustil jsem jen své rodiče... opustil jsem i svoje sestry."
********
Blížíme se k 16k přečtení! ♥
All the love. A