Havraspárská společenská místnost zela prázdnotou.
Velká socha Roweny se tyčila do výšky a vrhala tak stín na knihovnu za ní.
Pomalu jsem scházela schody do dívčích ložnic, když mě zastavil povědomý smích.
,,Tajná schůzka," tetelila se Lenka.
,,Jo," potvrdila jsem, ,,tajné rande s profesorem Sdejpem."
,,Myslíš profesora Snapea?" nechápala Lenka.
,,Jo přesně toho," přikývla jsem, ,,má strašně složitý jméno, něco jako Jihus nebo Zápaďus."
,,Severus," vyprskla smíchy mladá havraspárka.
,,Severní vítr je krutý," zanotovala jsem a pokračovala do ložnice.
Lenka mě následovala hopkavou chůzí.
Musím se přiznat, že tahle bláznivá Láskorádová mi přirostla k srdci už od prvního dne.
Nesoudila vás za to, jací jste byli, všichni podle ní byli unikátní.
Padla jsem tváří do měkkých přikrývek a vzdychla úlevou.
,,Ten Kompas mě bude učit lektvary místo Poušnové," svěřila jsem se Lence šeptem.
,,Severus Kompas Snape," zdusila smích v přikrývkách.
,,Asi bych si to měla napsat," zavrněla jsem a přetočila se na bok.
******
První hodina lektvarů se konala ve Velké síni.
Profesorka Trelawneyová musela nečekaně odjet a její žáky dostal na starosti profesor S... prostě ten co učil lektvary.
Velká síň byla plná nebelvírských a zmijozelských studentů. Všichni tupě zírali do pergamenů před sebou a něco psali.
,,Dochvilnost ve vašem slovníku nejspíš nenajdu slečno Alová," prskl na mě černovlasý profesor se štosem knih v ruce.
Tohle vážně ne! Nenechám po sobě štěkat hned první hodinu.
,,Nevěděla jsem, že je změna plánu."
Profesor mi v odpověď strčil celou náruč knih.
,,Tímhle začnete," poklepal na modrý obal, ,,sedněte si."
Rychle jsem se vydala k nebelvírskému stolu a sedla si vedle Rona. Ten na mě jen vykulil oči a potřísnil si hábit inkoustem.
,,Co tady děláš?" šeptal nevěřícně.
,,Nemám ponětí," usmála jsem se a vytáhla si modrou vazbu.
LEKTVARY PRO POKROČILÉ, stálo na obálce.
Prolistovala jsem pár stránek a zděšeně knihu zaklapla.
Tohle nepůjde. Vždyť té knize ani nerozumím natož abych se z ní něco naučila.
Kde je Princ dvoji krve když ho člověk potřebuje?
Celou hodinu jsem strávila předstíráním, že mě tahle učebnice nadmíru zajímá.
Aby jste pochopili, proč si vlastně všichni myslí, že jsem tak úžasná v lektvarech, budeme se muset vrátit do prvního ročníku.
Když moje kniha omylem vzplála, dala mi profesorka Poušnová náhradní.
Princ dvoji krve byl majitel této učebnice už přede mnou a musím říct, že tomuhle člověku vděčím za tři roky vynikajících výsledků.
Tento rok takové štěstí mít nebudu. Ne pod dohledem profesora Šmejda ... Nebo Sejda? To jméno si ještě napíšu.
,,Už jste si vybrala lektvar kterým začnete?"
My o vlku...
Profesor se nakláněl nad mou knihou s jízlivým úsměvem na tváři.
,,No jistě!" vyhrkla jsem a otočila knihu na náhodnou stránku.
Lektvarista povytáhl obočí a zkřivil ústa.
,,Sebedůvěra vám zřejmě nechybí," usoudil a pomalými kroky znovu hlídkoval jako sup nad zbytkem třídy.
Nadechla jsem se a můj pohled padl na lektvar, kterým jsem si nejspíš podepsala rozsudek smrti.
,,No, můj malý princi, doufám, že mě z toho vysekáš," zamumlala jsem a zaklapla velkou knihu.
Oheň spálí všechnu vinu.
*+*+*+*+*+*+*
No, myslím že jsi ve velké problému holka 😂
*Aivi*