20.8.2014
Páni, dva dny volna. Plánoval jsem, tak jako vždy, strávit ty dva dny na hotelovém pokoji. Jak jinak, že jo. Ale ne na tomhle, ale na dalším, kde máme s klukama náš příští koncert. Házel jsem věci do tašky, tak jak mi přišly pod ruku. Neměl jsem moc doboru náladu, vlastně ani nevím proč, asi jsem se špatně vyspal nebo co. Prostě jsem chtěl být, co nejdřív pryč a nezdržovat se.
Harry měl ale očividně v plánu mě zdržovat, protože neměl nic lepšího na práci, jak mi volat. Než jsem hovor přijal, hlasitě jsem se nadechl a vydechl, Harry je ten poslední na kom by si chtěl vybíjet moji náladovost.
*Ano?* Promluvil jsem mile do sluchátka.
*Copak děláš, LouLou?* V jeho hlase jsem cítil vzrušení, ale né takové, kdy má chuť povalit mě na postel, ale takové to, kdy něco chystá, nějaké překvapení, nebo se na něco těší.
*Balím si věci.*
*Vážně?" Zeptal se nadšeně a já měl čím dál větší pocit, že mi něco uniká.
*Jo, proč se ptáš?*
*Nemáš chuť na opalování?"
"Cože?" Nechápal jsem kam tím míří, Harry má jednu velkou schopnost, než z něj něco vypadne, tak mě dokáže dohnat k šílenství.
*No, co by jsi říkal sluníčku, pláži, palmám, jenom my dva, žádní novináři, žádný managment.* Napínal mě dál.
*Kam tím míříš?*
"Mířim na Bahamy a ty se mnou. Doufám že už máš sbaleno, protože na tebe čeká před hotelem auto a odveze tě na letiště.*
*B-Bahamy... Letiště?" Koktal jsem.
*Máš sbaleno?*
"Jo, mám.*
"Výborně, za chvíli se uvidíme.* Vyjekl nadšeně.
*Počkej! Harry, nemůžem přeci jen tak odjet na Bahamy, co na to managment?*
*Managment o tom ví. Nic se neboj, chci být prostě s tebou, ber to jako začátek naší svatební cesty. Mám pro tebe navíc jeden návrh."
"Návrh? Chceš si mě znovu vzít?" Zasmál jsem se.
"Nebuď zvědavý. A šup, šup Stylesi, to auto tam nebude čekat věčně." Popoháněl mě.
Rychle jsem zavěsil, popadl kufr a sbíhal schody po dvou. Venku, přesně tak jak Harry řekl, stálo auto. Na letišti jsem se setkal s Harrym, bylo hodně zvláštní, být s ním sám na jednom letišti, nastupovat do jednoho letadla a neskrývat se u toho, nebo se nebát toho, že nás někdo vyfotí. Harold už mě jednou dost překvapil, když jsme se před pár dny, procházeli po stadionu a on mě vzal před zraky fanynek, kolem pasu a ještě se při tom usmíval. To, že se usmíval mě nepřekvapilo, ale to, že za námi šel nějaký chlap od ochranky a neřekl nám na to ani slovo, tak to mi divný bylo.
Hazz se mnou nemluvil ani na letišti, ani v letadle. Promluvil na mě teprve až když nás ubytovali a my se ocitli sami dva na pokoji.
"Líbí se ti tady?" Usmíval se na mě šťastně a políbil mě na bok hlavy.
"Moc..." zašeptal jsem, všechno to kolem bylo, tak krásné a klidné, na první pohled jsem věděl, že bych tady dokázal strávit věčnost, ale ani pláž, nebo palmy, nebo cokoliv jiného se nedokázalo vyrovnat tomu, že jsem tady s Harrym, sám, nikým nerušen. Jen on a já. Mohl jsem se dívat jak dlouho jsem chtěl, na ten jeho nádherný úsměv a na ty jiskřičky v očích.
Jsem blázen? Když svého manžela, miluji čtyři roky a miluji ho každým okamžikem víc a víc, jako bych ho viděl poprvé v životě, jakoby byl náš vztah na začátku a já byl pořád to bláznivě zamilované dítě. Je divné, když mi přijde pořád stejně krásný, nebo snad ještě krásnější? Neměl by stav, kdy se mi při pohledu na něj splaší srdce, podlamují kolena a zatajuje dech, dávno vyprchat?
Nedostal jsem šanci, nad tímto přemýšlet dál. Harry mě prudce přirazil ke zdi a začal mě drsně líbat. Byl k nezastavení, jeho ruce byly uplně všude, strhával ze mě oblečení, jako by se nemohl dočkat až budu nahý. Kde kdo si myslí, že když já jsem starší, tak jsem ve vztahu ten dominantnější, nejsem, Harry je vždycky ten kdo vede... Hazzova náruživost vedla přesně tam, kam jsem čekal, do postele.
Celý den jsme nedělali nic jiného jak to, že jsme jedli, milovali se, jedli, milovali se a pořád dokola. Z pokoje jsme nevystrčili jedinou nohu.
Když se na mě začal sápat po čtvrté, musel jsem ho, ač nerad, zastavit. Ne že bych byl unavený, čtvrté kolo bych kldině zvládl, ale můj zadek už ne, ještě chvíli a měl bych ho jako jehelníček a já bych docela rád, ještě někdy z té postele vstal a byl schopný se postavit na nohy.
Harry to, díky bohu, pochopil a spokojil se s mým ležením na jeho hrudi. Hladil mě jemně po vlasech a klidně oddechoval. Já jsem, tak jako vždy, obresloval prstem jeho tetování motýla a užíval si poslouchání tlukotu jeho srdce.
"Harry?" Oslovil jsem ho po půl hodině ticha, měl jsem zavřené oči a dál naslouchal jeho srdci.
"Hm?"
"Jak jsi vlastně dokázal, že jsme tady?"
"Prostě jsem zavolal managmentu a požádal je o svolení," pokrčil rameny.
"Jo jasně a oni ti ho jen tak dali," uchechtl jsem se.
"To ne, ale navrhl jsem že bychom šli s pravdou ven..." prudce jsem od sebe odlepil víčka a posadil se. Vylekaně jsem na něj zíral.
"Cože?"
"Brzo nám končí smlouva s Modestem, pak už jenom dva roky s nahrávací společností, zbývá nám nahrát už jenom dvě cédéčka a jedno už bude za chvíli v prodeji..." znovu pokrčil rameny a prohlížel si můj obličej v očekávání nějaké reakce.
"Ještě nedávno jsi říkal, že by jsi chtěl být ve One Direction dalších deset let," pozvedl jsem obočí až někam do nebes.
"To ano, ale nějak se mi upravily hodnoty..."
"Upravily hodnoty?" Nechápal jsem, nesnáším tyhle jeho náznaky a krátké věty.
"Jo... ty jsi u mě na prvním místě, na ničem jiném nezáleží, jenom na tom aby jsi byl šťastný," zvedl pravou ruku a jemně mě pohladil bříšky prstů po tváři.
"Já jsem šťastný."
"Byl by jsi šťastnější, kdyby jsme spolu mohli být tak jako teď." Asi čekal odpověď, ale já mlčel, proto se rozhodl pokračovat. "Managament souhlasil, pokud chceme přiznat naši orientaci a to že jsme manželé, nebudou nám bránit." Měl jsem co dělat aby mi nevypadly oči z důlků.
"Prosím?"
"Jestli opravdu skončíme za dva roky a vypadá to, že skončíme, tak skupině náš vztah neublíží. Mohli bychom to říct koncem roku, cd bude už dostatečně prodané, turné máme na příští rok jisté, další cd se určitě taky nějak prodá a co? Kina na náš film se vyprodávají také... Nemáme co ztratit." Usmál se na mě povzbudivě.
"To myslíš vážně? Ty by jsi to chtěl opravdu říct?"
"Ano," popotahoval si mě za ruku k sobě, "pojď ke mě" požádal mě tiše. Lehl jsem si ochotně zpátky na jeho hruď.
"Stejně asi už všichni tuší, že se něco děje a většina si myslí, že něco chystáme," ozval se po chvíli znovu a zase mi zabořil prsty do vlasů. Miluju když se mi přehrabuje ve vlasech.
"Spi, Zlato, musíš být unavený... Promluvíme si o tom jindy," vzal mé tělo na ruce a vytáhl mě tak ,abych měl hlavu vedle té jeho. Ještě chvíli jsme se mlčky dotýkali jeden druhého, prsty se hladili po tvářích a dívali se jeden druhému do oči. Dokud to Harry nepřerušil, zavřením víček. Usnul...
Já jsem dál zíral na jeho obličej a přemýšlel nad jeho návrhem. Jasně, že bych si přál, jít s pravdou ven, od začátku jsem se na to neskutečně těšil, ale teď, když to máme dovoleno, když s tím managment souhlasí a Harry to chce, tak jsem najednou dostal strach, bojím se reakce lidí, mojí rodiny, které jsem celé ty roky lhal a hlavně se bojím, že zklamu kluky a hlavně Harryho. Mám pocit, jako by chtěli ukončit skupinu jenom kvůli mě a to nechci. Nechci jim zničit kariéru, když vím jak je baví, to co děláme...
Tohle bude ještě náročné rozhodování...