„Jsi připraven potkat Harryho?" zeptá se Zee. Venku prší, takže si na sebe hodím bundu a obuju si vyšší boty. Vnitřně jsem Zaynovi vděčný, že nikdy nepátral po důvodu, proč jsme s Harrym potřebovali pauzu. Ikdyž jsem sám sobě nerozuměl, on mi rozuměl vždy.
„Tak jako nikdy."
„Dobře. Hlavně první mysli, než něco řekneš."
V břichu mi poletují motýlci, když procházíme ulicí, kterou znám až moc dobře. Když už jsme u motýlků, vzpomněl jsem si na Harryho tetování. Vždycky se mi jeho tetování líbily. Pro mě vždycky bude chodící uměníPořád mi úplně nedochází, že ho znovu uvidím.
Snad budu schopný pozdravit ho. Měl bych ho obejmout. Budu poslouchat jeho nevtipné vtipy a jeho smích. Konečně opět uvidím moji střelenou žirafu.(lol)
Taky z toho mám strach. Mám strach z toho, že už ho nezajímám. Možná jsem jen něco, co už bylo zapomenuto. Doufám, že ne. Přece má vyvěšenou fotku nás dvou na pride parade v obýváku.
Stojím před jeho dřevěnými dveřmi. Slyším hlasitý a zběsilý tlukot mého srdce. Je to tu. Potřebuju ho. Mám ho rád a tak moc mi chybí.
Po mém zaklepání se během chvilky otevřou dveře. Pořád je o hodně vyšší, než já. Má na sobě pyžamové kalhoty a bílé obyčejné tričko, ale pořád vypadá úžasně. Unaveně si prožmourá oči, potom se na mě podívá. Jo, je překvapený. Harry, jakožto někdy nemotorný člověk, díky nečekané návštěvě zakopne o svoji vlastní nohu. Naštěstí to ustojí.
„Oops," zamumlá Harry a zvedne zrak zpátky na mě.
„Hi," řeknu stydlivě a pousměju se.
To je vše, čeho jsem schopný, dokud mě Harry nevtáhne dovnitř. Cítím na svém malém těle jeho silné paže omotané kolem mě. Instiktivně udělám to samé. Cítím se opět v bezpečí, doma. Harry voní po vanilce a já můžu opět v klidu dýchat.
„Ahoj, Lou. Nečekal jsem tě tu tak brzy. Vlastně jsem tě chtěl navštívit až na konci týdne," řekne Harry a pak se ode mě odtáhne. Vyzuju si boty a umístím je vedle těch jeho na podpatku.
„Už jsem nemohl čekat," přiznám nesměle a Harry mě vezme do kuchyně. „Vzbudil jsem tě?"
„Měl jsem být vzhůru. Zvykl jsem si odpoledne usínat. Byl jsem unavený. Chtěl jsem udělat nějakou večeři. Dáš si taky?"
„Pokud můžu," odpovím. „Cítíš se dobře?"
Harry jenom pokrčí rameny a bez mluvení chodí po kuchyni a shání ingredience.
„Může být sekaná?" (v angličtině to zní líp, fakt xD) zeptá se Harry naprosto ignorujíc moji otázku.
„Perfektní."
Harry se při vaření tváří hrozně neutrálně. Jenom sedím a sleduju ho. Chci, aby se mnou mluvil. Já jsem ten tichý, ne on. Uvědomím si pár věcí. Vzpomenu si na to zívání, unavené oči a neohrabanost.
„Jsi v pohodě, Hazz?" zeptám se. Třeba ta přezdívka něčemu pomůže.
Harry položí tu nádobu, která byla v jeho ruce a otočí se na mě. „Asi jo, nevím. Možná to bude znít divně."
„Už jsem určitě slyšel divnější věci.. teda pokud mi neřekneš, že jsi spálil vodu, která začala hořet," řeknu a snažím se tím donutit ho k úsměvu. Funguje to a opravdu se mu na obličeji vykouzlí úsměv při vzpomínce na Nialla v kuchyni.
„Dobře, no.. prostě jsi mi chyběl."
„To vůbec není šílené. Taky jsi mi chyběl."
Harry se mi podívá přímo do očí a odpoví. „Nemyslím to tak, když jdeš třeba na dovolenou a chybí ti tvoje postel. Je to hluboká touha, zase tě moct vidět, pozorovat tvoje rysy. Tak moc jsem chtěl, aby jsi tu opět seděl, když jsem si vařil. Je to šílené vzhledem k tomu, že se tak dlouho neznáme, ale toužil jsem po tvé přítomnosti hned po tom, co jsi odešel."
Cítím, jak se mi hrne červeň so tváří, ale snažím se to ignorovat. Jeho slova mě tak moc zahřály u srdce. Opravdu jsem mu chyběl.
„Mám to stejně, Hazz. Bez tebe není život tak barevný."
„To pro mě od tebe jako od malíře hodně znamená."
Oba se zasmějeme. Chyběl mi jeho smích. Je to zvuk který je jedinečný a úžasný a rozhodně vám chybí, když ho nemůžete poslouchat.
„Takže.. jsem ti taky chyběl?" zeptá se Harry potichu.
„Chyběl jsi mi jako když.. jako když někomu chybí domov. Chodil jsem do kina se svojí přítelkyní a sledovali jsme stupidní romantické komedie. Celou dobu jsem myslel na tebe a na to, jak by se ti to líbilo."
Harry zamrzne. Nemůžu mu vidět do obličeje, protože ke mně stojí zády a krájí mrkev. Odloží nůž do příboníku a opře se oběma rukama o linku bez jediného pohybu. Trošku mě to děsí, takže přejdu blíž k němu, až stojím vedle něho. Jeho oči jsou upřené na jedno místo a jde vidět, že je úplně mimo.
„Hazz? Prosím, mluv se mnou. Co jsem řekl špatně?"
„Neřekl.. neřekl jsi mi, že máš přítelkyni."
********
Já z Louiho jednou fakt porodim :D On musí být vždycky drama queen. Dejte mi vědět, jak se vám tento díl líbil :) A opět zopakuju, dms are open! To znamená- klidně mi napište a můžeme si pokecat ;) :)
Dáte 20 votes? <3
All the love. A
„