Zbytek dne ve škole proběhl jaksi v klidu. Domluvila jsem se s Iren že mě vezme domů jejím autem. No, její rodina je celkem bohatá a tak si můžou kde cos dovolit. Ale ani jeden z dvojčat to nevyužívá. V autě nastalo hromové ticho.
,,Tobě ani jeden nezavolal, nebo nadal nějak vědět?" Řekla Iren s pohledem upřeným na cestu před sebou. ,,Hm?" Nechápala jsem. ,,Myslím Petra a Kláru. Myslíš že dnes na sraz dojdou?" Koukla na mě ale pak jej znova obrátila na silnici. ,,Určitě." Udělala jsem jistý obličej a zabořila se více do sedačky. ,,Jak jsi si můžeš být tak jistá?" Další otázka.
,,Vím to. Stejně mám v plánu jí zavolat. A ty by jsi měla zavolat Petrovy, tedy, pokud ještě nebude doma." Usmála jsem se. Byla jsem ráda že se nejspíše dali dohromady. ,,Ty na ten výlet do Londýna pojedeš?" Koukla jsem na ni, když jsme zastavily před mým domem. ,,Nejspíš jo. Rodiče myslím že nebudou proti. A ty? Budeš v pohodě?" Zeptala se. Téměř celá škola ví o mé minulosti. ,,Asi jo. Bude hezké znova vidět mé rodné město." S těmito slovy jsem otevřela dveře od auta. Vystoupila jsem, a ještě se na Irenu otočila. ,,Dej kyštak ostatním vědět že sraz bude v novém úkrytu v osm večer." Řekla jsem. Zmohla se jen na přikývnutí a už byla pryč. Povzdychla jsem si a rozešla se k domu.
Do pěti minut jsem byla u sebe v pokoji. Já kráva nechala rozsvíceno! Pomyslela jsem si a zhasla. V mém pokoji bylo nyní přítmí. Došla jsem k oknu a rolety roztáhla. Kvůli něčemu mě celý den pálily a štípaly oči. Došla jsem do koupelny k zrcadlu. Všimla jsem si že jsem si za poměla sundat kontaktní barevné čočky. No jo... celá já. Sundala jsem si jej a hned na to opláchla obličej.
Došla jsem do kuchyně si udělat něco k obědu. Dnes jsem s výjmkou vynechala oběd ve školní jídelně. Vlastně, tam nechodím skoro nikdy, jen když jídlo vypadá dobře (Poznámka autorky: Takhle to mám i v reálu XD). Když jsem se najedla, tak jsem zaplula zpět k sobě do pokoje. Bylo něco málo po čtvrté. Na sobě jsem měla jen tričko ze školy, mám v plánu v něm jít i ven, a kalhotkách. Nemám náladu na sebe něco tahat. Vlasy jsem si rozpustila a nechala mírně rozcuchané. Nastavila jsem si budík na sedmou hodinu a zalehla do postele. Moc jsem toho v noci nějak nenaspala, a tak jsem do chvilky byla ponořená do říše snů.
Byla jsem doma sama. Seděla jsem v obývacím pokoji v rohu místnosti. Klepala jsem se, a plakala. Najednou se domem rozezněl zvonek. Vyhoupla jsem se na nohy a šla ke dveřím. Otevřela jsem je a uviděla temnou uličku. Vyšla jsem ven. Když jsem se otočila tak náš dům zmizel. Byla jsem tam jen já, v temné uličce. Otočila jsem se zpět, a uviděla malou holčičku co utíká směrem ke mne. Když jsem malinkou holčičku s kapucí chtěla zastavit, tak mnou jen proběhla. Utíkala a brečela přitom. Z ničeho nic se z místa, odkud utíkala, ozval výkřik. Mé nohy se rozběhly za výkřikem. Zahnula jsem doprava, a uviděla tři postavy. Jedna bezvládně ležela na zemi v jakési tmavé tekutině. V krvi. Přišla jsem blíže a zpozorovala muže. Muže škrtící ženu. Byla nalepená na kamenném plotě. Pohlédla na mě svýma zelenýma očima, a zatvářila se vystrašeně.
,,Uteč! Elizabhetko utíkej odtud!" Zažadonila než ji chlap podřízl. Došlo my, že to jsou mí rodiče. O krok jsem couvla když na mě vrah pohlédl. Zazubil se a rozešel se směrem ke mě. Začala jsem couvat. Ale narazila jsem do někoho. Do někoho kdo mě uvěznil svými pažemi. Začala jsem se vrtět a všemožně sebou házet. Přes rameno jsem viděla Nicka s tváří bez jediné emoce. Muž se mezitím stačil postavit přede mě.
Konečně. Konečně jsem tě našel." Řekl a přiložil mi zbraň k hlavě. ,,Půjdeš za svými rodiči. Sbohem, Elizabhet."
Probudil mě zvuk domovního zvonku. Vystřelila jsem do sedu se slzami v očích. Pokud zjistí že jsem tady, tak mě zabije. Zabije i zbytek mé rodiny... Pomyslela jsem si. Byla jsem zpocená a ve spáncích mi tepalo. Co když se to stane? Co když to bude realita? Pobíhalo mi hlavou dokud jsem neuslyšela znovu zvuk zvonku. Pohlédla jsem na hodiny v mém pokoji a zjistila, že bude šest. Utřela jsem si slzy a vylezla z mé měkké postele. Se ztuhlýma nohama jsem seběhla schody. Odemkla dveře a uviděla Dava a hned za ním Nicka. Ten taky chyběl.
,,Eee- za poměl jsem si klíče." Pronesl Dave s udivenou tváří. Až teď mi došlo že tu stojím jen v tričku a spodním prádle. Navíc, ty kalhotky jsem měla nejspíše z mého převalování, lehce zařízlé v zadku. Takže to lehce působilo jako tanga. ,,Promiň, spala jsem. A- a co tady dělá on?" Ukázala jsem na blonďáka za ním. ,,Nick? Vzal jsem ho k nám domů aby mi pomohl vymyslet strategii. Ve fotbalu fakt válí. Ale bude tu jen na hodinu a půl, pak kamsi musí." Prohlásil a vešel do domu. Hned za ním i Nick s úšklebkem. Pečlivě si mě prohlížel. Nechci vědět co se mu honí hlavou. Zrudla jsem a zabouchla dveře. ,,A-aha... Budu u sebe v pokoji kdyby mě někdo hledal." Vyšla jsem pár schodů. Oni se mezitím vyzouvaly.
,,Jo a El!" Zavolal na mě Dave. Nejistě jsem otočila hlavu. ,,A-no?" Vykoktala jsem. ,,Stalo se něco? Si bledá a máš zrudlé oči." Oba si mě prohlíželi. Dave se mi koukal do tváře, a Nick... nejspíše na mé pozadí. Protože růžověl. Když si všiml že na něj koukám, tak odvrátil pohled ode mě pryč. ,,Jen... jen se mi zdálo něco hnusného a nakonec jsem se lekla zvonku a sletěla z postele." Udělala jsem unavený úsměv. ,,Budu dělat, že ti věřím. A jdeš dnes někam?"
,,Jo. S partou ven." S těmito slovy jsem svůj pohled obrátila přede mě, a vyšla schody. V pokoji jsem se zamkla. Došla jsem k oknu a čelo si o něj opřela. Zase prší. Chvilku jsem z něj koukala. Pak jsem zavřela oči. Zdál se mi sen, který byl z části pravda. Byla jsem u smrti svých rodičů. Ale pak jsem stačila utéct. Utekla jsem na náměstí kde jsem uviděla policii. Vše jsem jim řekla. Když byly v oné uličce, prohlásili mé rodiče za mrtvé. Do dalšího dne jsem se ocitla v děcáku. Z tama si mě naštěstí vzala teta Markéta.
Zvedla jsem pohled k hodinám. Čtvrt na sedm. Mám čas. Vzala jsem mobil a napsala Robinovy jestli mě nevezmne ke garáži, kde si vyzvednu motorku. Nečekala jsem ani pět minut a odepsal mi že jo. S povzdechnutím jsem si sedla ke psacímu stolu. Vzala jsem si blokna kresle ní a začala kreslit. Kreslila jsem svou oblíbenou postavu z mého oblíbeného anime. Už jsem vám říkala že jsem z části otaku? Ne? Tak vám to říkám teď.
Za tři čtvrtě hodiny jsem měla hotovo. Docela jsem se s tím piplala. Vstala jsem od stolu a šla ke skříni. Petr má někoho přivést, jako nového člena našeho gangu. Takže si dnes vezmu něco obzvlášť "speciálního."
Ze skříně jsem vylovila černé silonky, na to černé kraťase. Jsem docela otužilá, takže no problémo. Dále podobné tričko tomu, co jsem měla dnes ve škole. Tohle bylo akorát bílé a v corp top stylu. Ze skříně jsem vzala černou, koženou bundu. Kde jsem ji vzala a proč jsem ji neměla ve škole? No, tahle byla moje první darovaná od Kláry. A nevzala jsem si ji, protože je na ní flek krve, z jedný více brutální rvačky na ulici. Nešel vyprat. Tak jsem ji uložila do skříně pro případy jako je tento. V koupelně jsem si udělala můj typický make-up. Akorát jsem si vlasy nabarvila na bílo, místo červených proužků. Takže jsem vypadala že bych ty vlasy měla na bílo obarvené s černými odrosty.
V pokoji jsem si ze zásuvky vzala pár zbraní. Pistol nechávám doma. Vzala jsem si tři dýky s pochvou a paralizér pro ženy.
Pohlédla jsem na mobil. Půl osmé. Nasadila jsem si čočky a roušku vzala do ruky, společně s náhradním mobilem s mojí SIMkou. Seběhla jsem schody a uviděla Dava s Terkou. Nick už nejspíš odešel. ,,Čau Tery. Dave já už jdu, dobře?" Bylo něco málo před osmou hodinou, a Robin už byl před naším domem.
,,Dobře. V kolik se vrátíš?" Podíval se na mě z kuchyně. ,,Jé! Ahoj El. Kam pak jdeš?" Zeptala se mě s úsměvem Terka. ,,Do jednoho baru s kamarády. A nevím kdy se vrátím. Ale kdyby něco tak dám vědět." Mrkla jsem na ně. Terka o mých pouličních rvačkách, na rozdíl od Dava neví. ,,Tak jo." Poznamenal. Obula jsem si boty co jsem měla včera. Na takovéto vyřizování jsou ty nejlepší boty co mám.
,,Zatím!" Zabouchla jsem dveře a rozběhla se k Robinovy. ,,Čau, ostatní už jsou na místě?" Zeptala jsem se a už nasedala. ,,Teď od tama jedu. Jsou tam holky a Petr tam má být za několik minut." Prozradil mi Rob. ,,Aha... a jak to víš?" Povytáhla jsem obočí a chytla se ho kolem jeho pasu. ,,Volal mi, že už s tím novým jede." Nastartoval a už jsme se ocitly mezi auty.
Do deseti minut jsme zastavily u garáží. Sesedla jsem a koukla na Roba. ,,Už jeď. Já tě hned doženu. Kyštak běžte do sklepa." Rozkázala jsem mile. Přikývl a už byl v tahu. Nasadila jsem si roušku a šla ke své motorce. ,,Ahoj miláčku." Opravdu miluji motorky. Nasadila jsem si helmu a sedla na motorku, se kterou jsem byla na silnicích snad už stokrát.
Do patnácti minut jsem byla před úkrytem. Postavila jsem si motorku na stojánek. A šla dovnitř. Šla jsem do sklepa kde jsme objevili staré náčiní na cvičení. Byly tam činky apod. Dokonce i hrazda. Byl tam jen Rob. ,,Kde je zbytek?" Otázala jsem se a sundala si roušku. ,,Provází ho tu."
Přikývla jsem. ,,A kdo to vůbec je?" Vyhoupla jsem se na hrazdu a začala dělat shyby. ,,Radši se nech překvapit." Jeho hlas zněl krapet rozrušeně. Odfrkla jsem si a udělala asi dvacet shybů. Uslyšela jsem kroky a hlasy. Seskočila jsem a oblékla si znova bundu. Byla tu docela kosa i na mě. Z kapsy jsem vytáhla jednu z dýk, a vytáhla ji z pochvy. Zašla jsem do rohu místnosti a začala si s ní v rukou hrát. Pohled jsem měla sklopený k dýce v mé dlani. ,,Ehm... El?" Odkašlal si Petr. Pohlédla jsem k nim. Uviděla jsem zbytek party a-
To není možný! Zase on! Zase ten Nick! Proč já? PROČ!? Pomyslela jsem si a zamračila se. Nad mým zamračeným pohledem sebou holky cukly. ,,Takže Nick. Takže Nick Gipson je ten novej co by k nám měl přibýt?" Řekla jsem klidně, ale pořád tam byl podtón naštvanosti. ,,Ano. A řeknu ti El, že někoho jako je on, potřebujeme." Řekl Petr. ,,Hm... Dobrá. Nicku, řekni nám, co tě přivádí do tohoto gangu." Při vyslovení jeho jména jsem pohled nasměrovala před sebe, a začala si dýkou v ruce točit. Naštvalo mě, že je to on. Ale taky jsem to mohla čekat že?
,,Na staré škole jsem patřil do něčeho jako je gang také. Zjistil jsem že tady ve městě tu máte dva středoškolský gangy. Vy a tamti otrapové. Chi vám pomoc. Chci aby jste mě vzali do vašeho gangu." Řeklo to blonďatý pako. ,,Čeho všeho jsi schopen?" Uslyšela jsem Robina.
,,Ve střílení, bití pěstmi, jízda na motorce, a svádění dívek." Uchechtl se. Uslyšela jsem že se tomu i ostatní zasmály. Já však držela svou chladnou tvář. ,,A rodina? Jaké s ní máš vztahy?" Zeptala se Klára. Nad tou to otázku jsem musela spozornit. ,,Mám jen otce. Přestěhovali jsme se sem kvůli jeho práci a jeho nové přítelkyni. Vycházím s ním i s jeho přítelkyní velmi dobře. A otec se jmenuje Decklan Gip-"
To už mi nedalo a mrštila jsem po něm nožem. Ten se zabodl do zdi kousek od jeho ucha. Díval se na mě kapku rozrušeně a hlavně nechápavě, stejně tak i ostatní. Místnost, ve které jsme se nacházeli, byla dosti velká. Mé nohy se pohly směrem k Nickovy. Šla jsem rychlým krokem a z mých očí šlehaly blesky.
,,Nikdo. Opakuju NIKDO! Nikdo s námi v gangu nebude, pokud má někdo něco společného s Decklanem Gipsonem! Ještě jednou, a ten nůž u tvé hlavy bude použit na tvou hlavu nebo kastraci!" Došla jsem k němu a prudce nůž vyrvala ze zdi. K zemi padlo pár zrn omítky smýšeného s prachem. Koukala jsem mu do očí s plnou nenávistí. Nedovolím aby se tady stalo to, co v Londýně! Už nikdy! Pomyslela jsem si, stále hledíc na něj.
Byl lehce překvapen, ale v jeho očích jsem zahlédla i kapku zuřivosti. ,,Ale pro-" Promluvila Klára. Prudce jsem se na ni otočila a spustila: ,,Když říkám nikdo, tak nikdo! Co je na tom sakra, těžkého pochopit?!" V obočí mi cukalo. Ve spáncích mi bušilo vztekem. Vztekem a smutkem. Kdybych se tady rozbrečela, brali by to jinak. Nůž jsem zastrčila zpět do kapsy, rychle jsem došla ke dveřím a naposledy řekla: ,,Konec schůze, běžte všichni domů!" A vykročila z místnosti ven.
Šla jsem po schodech, už jsem byla skoro nahoře ale někdo mě chytil za zápěstí a trhl. Dotyčný mě tím donutil se otočit k němu čelem. Pohlédla jsem na nechápavého Petra. ,,Co to má být? Proč jsi sakra po něm vyjela jak pes se vzteklinou?" Mírně se nechápavě zamračil. ,,Mám své důvody. Zdělím vám je jindy. A už mě k sakru pusť!" Vysmekla jsem se mu. ,,El počkej!" Volala na mě Iren.
Otočila jsem se a naposled řekla: Nezastavujte mě! Běžte domů a mě nechte být!" S těmito slovy jsem překročila práh hlavních dveří. Došla jsem k motorce a nasadila si helmu. Už jsem si na ni sedla, když v tom mi někdo chytl řídítka. ,,Co se děje? Proč nechceš abych byl s vámi v gangu. Proč nechceš kvůli mému otci, abych byl s vámi?" Nickův hlas byl pevný a napnutý jako utáhlé kšandy. ,,Vypal! Kdyby jsi se tu neobjevil tak bych na partu nekřičela! A teď ustup nebo tě zajedu!" Už jsem nastartovala. ,,Ne! Dokud mi neřekneš proč!" Už to nevydržel a musel křičet taky. Sesedla jsem a motoru začala tlačit vedle sebe. ,,Ještě jsi mi neodpověděla." Zněl klidněji.
Pohlédla jsem na něj. ,,Takže ty chceš vědět proč jsem se takhle zachovala?"Povytáhla jsem obočí. ,,Jo." Vydechl. ,,Takže..." Začala jsem v klidu, ,,...To kvůli tvému otci mám tak posranej život! To kvůli němu se o všechny bojím! A už mě nech!" S těmito slovy jsem naskočila na motorku a odjela. Nechala jsem ho tam na místě stát s hlavou plnou otázek.
Zběsile jsem najela na silnici, a rozjela se. Málem jsem u křižovatky nabourala do auta přede mnou. Měla jsem vztek. Ale tak velký, že jsem nedávala pozor na své okolí. Zlobila jsem se. Ale najednou to ustálo. Ustálo to, když jsem si uvědomila, že mi tečou slzy. Nechala jsem jim volný přístup a k tomu nechtěně přidala tiché vzlykání a potahování. Dojela jsem domů. Bylo mi fuk že mou motorku všichni uvidí. Postavila jsem ji do zadní části garáže a vtrhla do domu. ,,Isabel? Jsi to ty?" Ozval se jemný hlásek Terky. Neodpověděla jsem. Hodila jsem helmu na zem a vší rychlostí vyběhla schody do patra. Pro slzy v očích jsem na cestu skoro neviděla. Zaběhla jsem do pokoje kde jsem se zamkla. Svalila jsem se na postel a naplno se rozbrečela.
***
Awoj lidi!!!
Máme tu pátou kapitolu! 2549 slov! Doufám že se líbila. Hvězdička a follow potěší:D
Omlouvám se za chybky.
Byl to doslova horor ty chyby opravovat. A myslím, že jich tam spousta i zůstala X-X T-T XD
Tak u další kapči!
P.S.:Mám! Vykřičníkovou! Náladu! XD!
Magďa
!XD