Pohled Jina:
Namjoon okamžitě usnul. Musel jsem se nad tím pousmát, byl tak sladký.
Natáhl jsem se ke stolu, z něhož jsem vzal balíček kapesníku.
Otřel jsem nám oběma potřísněná bříška a použitý kondom s kapesníkem šel vyhodit.
Vrátil jsem se za spícím Namjoonem, hodil jsem přes něj deku, načež společně s ní jsem ho vzal do náruče a odnesl do jeho pokoje, jež byl ozdoben mými plakáty.
Tady je víc mě, než u mě doma.
,,Neměl bys tolik jíst," zaskučel jsem, když jsem pokládal na postel. Nebudu lhát, nejsem žádný Hulk a Namjoon není peříčko.
Přikryl jsem ho peřinou, a následně líbl na spánek. Netuším, kdy jsem k němu začal chovat takovou náklonnost, ale nestěžuju si. Upřímně mě však ani ve snu nenapadlo, že bych se zamiloval do fanouška.
V obýváku jsem mezitím pouklidil. Sebral všechno oblečení ze země a gauč vrátil do původníhu stavu. Jakoby se nic nestalo.
Rozešel jsem se zpět k Jooniemu oblékaje si alespoň čisté boxerky. Lehl jsem si k němu, přitáhl si ho do objetí a s krásným pocitem jsem se poddal říši snů.
Pohled třetí osoby:
Časně k ránu se však rodiče od Namjoona vrátily. Nepřekvapil je počet bot, jelikož jejich synek byl vychovaný a o návštěvě hnědovláska je informoval.
,,Jdi si lehnout, zlato. Já se jdu mrknout, jestli náš syn žije," zachichotala se Mihee a svého muže pohladila po rameni. Woong jen unaveně přikývl, načež se loudavým krokem vydal do jejich společné ložnice.
Matka se rozešla do pokoje jejího milovaného synáčka. Místo dvou kluků, jež měli spát odděleně, spatřila Namjoona zamotaného do druhého, pro ni neznámeho chlapce. Zalapala po dechu, jakmile si uvědomila, že její syn je zcela nahý.
Okamžitě se otočila na podpatku směrem k ložnici. ,,Woongu? Pojď se podívat."
Manžel, jež sotva držel oči otevřené a nemotorně odepínal košili, zabručel. ,,Pokud má hlavu, tak je v pořádku, Mihee."
,,Je tam s nějakým klukem!"
Woong nechápavě nazvedl obočí. ,,No a? Věděli jsme, že přijede nějaký jeho kamarád," pokrčil rameny.
,,Nahý, Woongu. Nahý," ukázala na něj vyčítavě ukazováček.
Starší muž se zarazil. ,,Cože?"
,,Slyšíš dobře. Náš syn leží nahý na posteli s jiným mužem, drahý," mrkla na něj, u čehož si založila ruce na prsou.
,,Tak to si za rámeček nedá," zavrčel otec.
Mihee si povzdechla sedávaje si na postel. ,,Miláčku, vždyť už bylo na čase. Je mu osmnáct a přece jen má své potřeby..."
,,Mně nejde o jeho potřeby. V jeho věku ať si spí s kým chce, ale očividně to není jen kamarád, Mi. On nám lhal!" Rozhodil rozhořčeně rukama.
,,Pořádně se teď vyspíme a potom si s ním popovídáme. Třeba se jen styděl," pousmála se mile maminka. ,,Přece jen, neříkej, že ty jsi své partnerky rodičům představil hned. I já čekala měsíc," se smíchem na něj mrkla.
Woong si jen frustrovaně odfrkl, avšak připustil, že jeho žena má pravdu. S nespokojeným výrazem se převlékl do pyžama a ulehl do peřin.
,,Fajn," zamručel přitahujíc si peřinu až k bradě, ,,Dobrou."
,,Dobrou," usmála se pobaveně Mihee, políbila jej na líčko a sama zavřela oči připravena ke spánku.
Pohled Namjoona:
Probudily mě sluneční paprsky, jež se prodíraly skrz žaluzie. Nespokojeně jsem zamručel a otočil jsem se na druhý bok.
Hned se mi naskytl pohled na polonahého Jina, jak se nechá unášet sny.
Při vzpomínce na předešlý večer jsem celý zrudl. ,,Panebože, vždyť já-," promnul jsem si zoufale obličej. Cítil jsem se opravdu trapně. Nikdy by mě nenapadlo, že bych se mohl tak lehce poddat, i když se jednalo o Jina.
,,Dobré ráno," promluvil z ničehonic rozespale a natáhl k mé tváři jeho ruku, načež mě palcem pohladil po tváři. Okamžitě jsem celý zrudl.
Sakra, Namjoone vzmuž se trochu! Chováš se jak praštěná puberťačka!
,,Ahoj," na sucho jsem polknul a opřel se o lokty. ,,Tys mě přenesl?" Nazvedl jsem obočí. Byl jsem přesvědčený, že jsem usínal v obýváku.
Jin s úsměvem přikývl. ,,Jsi těžší než Jimin," uchechtl se.
,,Překvapivě," ušklíbnul jsem se. S Jinem mám pocit, že můžu být sám sebou, přestože jsem se stále cítil trapně za včerejšek.
,,Asi by ses měl obléct," prohlédl si mě a znovu se mi nazpět podíval do očí.
Stále mi však vrtalo hlavou, jak to s náma je. Chodíme spolu, nebo se se mnou jen vyspal, aby zapomněl na Jimina?
,,Asi jo," povzdechl jsem si, načež přes něj přelezl. Ze skříně si vytáhl tepláky a volné tričko.
,,Dneska jedu domů," ozval se, v momentě, kdy se převlíkal jako já.
Zarazil jsem se a na sucho polkajíc jsem se otočil.
,,To už je dneska?" Zkousl jsem si nervózně ret.
,,Bohužel..," povzdechl si, avšak se jeho koutky během minuty zvedly do úsměvu. ,,Přijedu, co nejdřív", mrkl na mě.
Mlčky jsem se pousmál a navlékl na sebe ono oblečení.
,,Jdeme se najíst?" Navrhl jsem doufaje v kladnou odpověď. Hladověl jsem.
Jin přikývl, načež se rozešel se mnou z pokoje. Zarazil jsem se však nad počtem bot v předsíni.
,,Počkej," chytl jsem jej za paži, čímž jsem mu znemožnil pohyb. ,,Rodiče jsou doma," zašeptal jsem a vydal jsem se, s Jinem za zády, do kuchyně, kde seděli už mí rodiče a o něčem horlivě diskutovali.
,,A-ahojte, vy jste už doma?" Přerušil jsem jejich rozhovor.
,,Ahoj, Namjoonie. Psali jsme ti přece zprávu," usmála se na mě maminka a její pohled se setkal s Jinem, jež teprve došel. ,,Představíš nás?" Znovu se otočila na mě. Táta byl překvapivě pořád potichu.
,,Mami, tati. Tohle je-," začal jsem, avšak Jin mě nemilosrdně přerušil.
,,Kim Seokjin. Namjoonův přítel, těší mě," zářivě se usmál, načež ji i mému otci podal ruku.
Mně však srdce vynechalo několik úderů. Nemohl jsem uvěřit, že se představil jako můj přítel.
,,Oh, ráda tě poznávám Seokjine," přikývla matka a hned se otočila na svého manžela. ,,Vidíš? Říkala jsem ti, že to bude jeho přítel," řekla vítězně. Táta si jen poraženecky odfrkl, avšak nic neříkal. Netušil jsem o čem se baví, ale budiž.
Poslední hodiny utekly příšernou rychlostí. Rodiče se Jina stále na něco vyptávali, chtěli jej poznat, než odjede. Společně jsme se všichni naobědvali a najednou jsme stáli na vlakovém nádraží čekajíc na vlak.
Uvědomil jsem si až po chvíli, že všechno je skutečné. Opravdu chodím s Kim Seokjinem. S idolem, nad kterým jsem vždy slintal a teď se jej můžu dotýkat. Je to jako v pohádce.
Seděli jsme na lavičce, u čehož mě Jin objímal kolem ramen a sem tam mě líbl na spánek. Nemluvili jsme. Až do doby, dokud neohlásili Jinův vlak.
,,To je moje," povzdechl si, načež se pomalu zvedl z lavičky. Zkousl jsem si ret a následoval jej.
Můj přítel se smutně usmál objímajíc mě kolem pasu. Taky jsem ho objal. ,,Dobře dojeď," vydechl jsem.
,,Ve vlaku se ti zase ozvu, ano? Budeme si volat," pohladil mě po tváři.
,,Kdy se zase uvidíme?"
,,Co nejdřív. Buď přijedu nebo ty mě navštívíš do Soulu," usmál se.
,,Počkáš na mě?" Uchechtl jsem se s úšklebkem. Věděl jsem, že počká.
,,Samozřejmě, ale nedávej si na čas. Jsem dost netrpělivý člověk," vyplázl jazyk a pomalu mi zajel rukama do vlasů.
Po pár sekundách se odtáhl. ,,Mám tě rád, Joone," naposledy mě políbil, čapl svůj kufr a rozešel se do vlaku.
Stál jsem tam jako zmražený. Jeho slova mě zahřály u srdce, cítil jsem se tak nepopsatelně dokonale. Nebyl jsem schopen žádného slova. Jen jsem postával na místě a s úsměvem na tváři sledoval Jina, jež se naposledy otočil, zamával mi a zmizel v útrubách mašiny.
Necítil jsem ani tak smutek, jako neuvěřitelné štěstí. Stále jsem sledoval odjíždějící vlak, dokud mě nepřerušil zvonící telefon.
Prstem jsem přejel po displeji, abych jej odemkl a zobrazilo se mi okénko s přicházející zprávou. Uculil jsem se a otevřel ji.
Kim Seokjin: Ahoj 😘👋
~~~
Tahle část byla z části napsaná na Jižní Moravě, z části v Polsku a dokončená na Severní Moravě. Zažila mnohé 🎀
Nevíte, jak co napsat? CARAMELJOONIE vám s radostí pomůže!^^
No, nemilujte ji ♡