Vše bylo fajn až do chvíle, co ti hajzlové vtrhli do našeho bytu a rozhodli se zabít mi mámu. Byla jsem u toho. Všechno jsem viděla. Rozrazily se dveře a oni vlítli dovnitř. Samopaly, bomby... Křičela jsem. Sakra, bylo mi teprve 8 let! ,,Uteč!" volala máma, ale já ji neposlouchala, nechtěla jsem, aby jí někdo ublížil. Byla jsem schovaná za starým křeslem. Dál si z toho dne nic nepamatuji. Probudila jsem se v nemocnici. Neměla jsem ponětí o tom, co se zrovna dělo. Pak mi řekli, že je má matka mrtvá. ,,Mrtvá? Máma nemůže být mrtvá!!" Vždycky jsem si myslela, že je máma nesmrtelná, nebo tak něco. Měla jsem za to, že je jako nějaká superhrdinka. Že tu bude navždy se mnou. Ale nebyla. Nic z toho nebyla. Ani nesmrtelná, ani superhrdinka a ani navždy se mnou. Otec si mě odvezl k sobě. Ano, otec, který mě do té doby viděl jen jednou a to u porodu. Potom si zbalil kufry a utekl. Vzal si jinou ženskou. Nějakou Gannu. Byli spolu už dlouho. Máma s tátou spolu byli asi 5 let. Již po 3 mámu však začal táta podvádět. S Gannou. Máma o tom nevěděla. Nevěděla ani to, že má s tou zatracenou ženskou dítě. Tomu dítěti už byly 2 roky, když jsem se narodila. Až tehdy mému otci došlo, že to tak dál nejde. Jentak utekl. Jenže já se mu bohužel nevyhla. Když zabili mámu, musela jsem žít s ním, Gannou a jejich rozmazlenou dcerou Emiliou. Můj život stál v tu chvíli za nic. Měla jsem všechno rozplánovaný. Až udělám střední, uteču pryč. Nejlépe někam do Ameriky. Někam, kde mi bude líp. Jenže problém byl v tom, že jsem byla teprve na základce, když jsem tenhle plán vymyslela a potřebovala jsem pryč co nejdřív. Díky bohu tu byli mí kamarádi..
Díky moc za přečtení :) Příběh bude samozřejmě pokračovat :) Pokud jste fanoušci Marvelu, doporučuji číst dál :D