no more bad days

#5 weekend with him?

O 3 dny později:
,,Mami, půjdeme za tatínkem?" Tuhle větu jsem za dnešek slyšela tak dvacetkrát, za poslední tři dny možná i tisíckrát. ,,Mami, prosím!" ,,Ne, Nicku!" zakřičela jsem na něj.

On jen otevřel pusu a za chvíli utekl s brekem do pokoje. ,,Nemůžeš na něj křičet," řekla Maddie a sedla si k televizi. ,,Když on se furt ptá, ptá, ptá," zaskučela jsem a zabořila hlavu do pohovky.

,,Pochop, že on nechápe, co se mezi vámi stalo a neměla by jsi na něho křičet jenom kvůli tomu,, že se s Adienem nedokážete dohodnout."

,,My se dokážeme dohodnout!" ,,Tak kdy mu Nicka půjčíš?" ,,Cože?" vykřikla jsem. ,,Měla by jsi si uvědomit, že když teď ví, že má dítě, tak se s ním bude chtít stýkat."

,,Maddie, co mám dělat?" ,,Ty mu teď zavoláš a domluvíš se s ním!" ,,Ne," zakroutila jsem hlavou. ,,Ale ano, jinak si jdeš bydlet pod most." ,,To je vydírání!" ,,Ale funguje," pokrčila rameny.

,,Co bych mu měla napsat?" ,,Půjč mi telefon," Maddie natáhla ruku a já zakroutila hlavou. ,,Ale no tak, sama nevěříš tomu, že mu napíšeš," sklopila jsem hlavu dolů - měla pravdu.

,,Tak mi koukej navalit ten telefon!" Podala jsem jí telefon a ona chvilku ťukala zprávu.

,,Měla by jsi se převlíknout." ,,Proč?" ,,Sice si myslím, že by mu nevadilo, kdyby jsi přišla v tričku a kalhotkách, ale bylo by to trapný být tam nahatá mezi lidma."

,,Kam a kdy mám jít?" ,,Za hodinu u Starbucksu." ,,Doufám, že to nepochopí jako rande," zasmála jsem se a Maddie nervózně prohlížela nehty.

,,¨Maddie!" zakřičela jsem na ni. ,,Promiň," usmála se na mě. Povzdechla jsem si a šla nahoru se převlíct. Když jsem procházela kolem Nickova pokoje, slyšela jsem pláč.

Otevřela jsem dveře a sedla si vedle něj. ,,Co by jsi řekl, kdyby jsi strávit víkend u tatínka?" ,,Opravdu?" ,,Zkusím mu to dneska navrhnout, ano?" ,,Dobře," usmál se a obejmul mě kolem krku.

Převlékla jsem se a namalovala jsem. ,,Tak já jdu! Ahoj, zlato, Maddie!" usmála jsem se na ně a zavřela dveře.

Když jsem dorazila do Starbucksu, Adien už tam čekal s rukama v kalhotech. ,,Ahoj," pozdravil mě a na obličeji se mu objevil úsměv.

,,Ahoj! Kam půjdeme?" ,,Někteří říkali, že ´místní restaurace není špatná." ,,To není," zakroutila jsem hlavou.

,,Víš, chtěl bych se ti omluvit za to, co jsem řekl. Vím, že to nebylo správný, ale pochop," přerušila jsem ho. ,,Už to neřeš prosím."

,,A kolik mu je?" ,,jsou mu tři." ,,Takže to znamená, že jsi byla těhotná, když jsem odjížděl?" ,,Jo." ,,Víš, kdybych to věděl asi by to bylo jinak." ,,Kdyby jsi mi neřekl:čau, nikdy se neudivíme, bylo by to jinak."

,,Nevěděl jsem to! A kdy jsi mi to chtěl říct?" už na mě pomalu křičel. ,,Ten den, kdy jsi mi řekl, že jeden pryč, chtěla jsem ti to říct. Pak už mi to bylo jedno!"

,,Bylo ti to jedno?" ,,Jel jsi na druhou stranu Ameriky, co jsem měla dělat?" Mlčel.

Otevřel mi dveře do restaurace a sedli si ke stolu. ,Co si dáš?" ,,Pizzu, asi." ,,Já si dám lasagne."

,,Víš, Nick by tě chtěl docela vidět." ,,Opravdu?" oči se mu rozzářily. ,,Jo, tak kdyby jsi mi řekl, kdy máš čas. Tedy pokud se o něj chtěl taky starat." ,,Jasně, že chci. Pořád i když jsem o tom nevěděl, je to moje dítě."

,,Máš o víkendu volno?" zeptal se Adien a zaplatit číšníkovi. ,,Asi jo." ,,Nejali byste se mnou na chatu?" ,,No, já nevím," řekla jsem nejistě, přece jen jsem s ním nechtěla strávit celý víkend.

,,Prosím!" ,,Dobře, ale jedu tam kvůli Nickovi, ne kvůli tobě," ukázala jsem na něho a on se jen zasmál.

Doprovodil mě až před dům. Vyprávěl mi zážitky, co se mu za ty 4 roky staly. Nejhorší bylo, že jsem si připadala jako tehdy. ,,Uvidíme se v sobotu," rozloučil se a já radši rychle zavřela dveře. Nemůžu se do něho znova zamilovat - už ne.