"Shhh, budeš v pořádku, princezno, budeš v pořádku. Pamatuješ, jak jsme se chtěli společně vydat do Londýna? Chtěla jsi utéct od rodičů, vidět Big Ben a London Eye. Slíbil jsem ti, že tě tam vezmu, až se dostanu na střední. A poté jsem se tam dostal a slíbil ti, že tam poletíme, až odmaturuji. Uvidíme všechny ty pány v srandovních černých čepicích a povezeme se dvoupatrovým, červeným autobusem. Budeme sedět nahoře a zmokneme, protože v Anglii často prší. Ale ty budeš vždy mé sluníčko, takže mi ten déšť vadit nebude. Zůstaneme tam tak dlouho, dokud ti nebude vadit jíst rybu s hranolkama a dokud nebudeš mít plné zuby toho pochmurného počasí. Platí?"
"Platí" Řekla mi jako poslední a zavřela svá oční víčka. Slzy mi tekly z očí nekontrolovatelně. Nedalo se to zastavit. Kéž by se dalo.