"Jak bylo ve škole, příšerko?" Zeptal jsem se a polechtal ji na břiše. Neměla to ráda, protože byla nehorázně lechtivá, ale její smích byl ten nejsladší zvuk na světě. Zlepšil mi den o 100%.
"Představ si, že mi uprostřed matematiky začala téct krev z nosu. Nikdy předtím se mi to nestalo. Vypadala jsem potom jako po rvačce a kluci se mě báli"
"A je ti dobře? Nebolí tě hlava, nebo něco?" Zeptal jsem se starostlivě, protože u ní opravdu nebylo normální, aby se jí jen tak roztekla krev z nosu. Vlastně celá naše rodina na to nikdy netrpěla.
"Jsem trochu unavená. Zítra mám zápas v softballu, přijdeš? Máma jde s tátou na nějakou poradu, takže nemůžou a každý tam bude někoho mít"
"Jistě, že přijdu. Budu ti fandit tak moc, že se za mě budeš stydět" Zasmál jsem se a zmáčkl její drobný nos.
"Nikdy se za tebe nebudu stydět. Jsi můj velký bráška" Pousmála se nevinně a odešla do svého pokojíčku. Neuvědomovala si, jak hřejivý pocit to ve mne vyvolalo a co to pro mě znamenalo.