Nezapomeňte si pustit píseň,co sem dám hned vedle pro navodění nálady a atmosféry.
Z pohledu Justina:
Nemohl jsem ji líbat. Nemohl jsem i když mě velmi řitahovala. Pamatuji si každý její dotek,každý její vzdech,každé její slovo i přes to,že je to spousta let,co jsem to naposledy zažil a cítil. Ona je náplň mého života,který je však teď posmrtný a VĚČNÝ!
Stála v kuchyni aa koukala na mě. Nevěděl jsem co říct a ona si toho byla vědoma a proto začala.
,,Kolik bylo Bethany,když...když umřela?"
,,Devět."odpověděl jsem se smutným výrazem v obličeji.
,,A....jak se to stalo."
,,Srazil ji řidič..."řekl jsem a s těmi slovy svíral ruce v pěsti, ,,Toho hajzla jsem znal a když jsem ho chtěl jít prásknout na policajty...zabil mě."
,,A....a co já?"zeptala se s třesoucím se hlasem.
,,Tebe jsem ještě před tím zabil...",odpověděl jsem jí znova,ale s tonem provinění, ,,Trápila ses a já se na to nemohl dívat. Prakticky bylo jedno,že mě ten debil zabil,protože tak či tak bych to asi brzo udělal já sám. Ale ten hajzl za naši holčičku zaplatí...."
Rozhostilo se ticho,které však nedělalo dobře ani jednomu z nás. Právě v takovývchto chvílích mám chuť ji políbit,tvrdě bez jakéhokoli náznaku něhy přesně tak,jak jsem to dělával těm dvěma děvkám. Ona však byla někdo jiný-moje žena.
,,Vyprávěj mi o našem životě!"pronesla najednou a já se zarazil, ,,Chci vědět,jaký jsem měla život."
,,No..."začal jsem, ,,Já a ty jsme se vzali roku devatenáct set čtyřicet pět,hned po skončení druhé světové války. Slavili jsme a hned o rok později se narodila Bethany..."
,,Bydleli jsme tady,viď?"přerušila moje vyprávění.
,,Ano,bydleli."přikývl.
,,Ale...."podívala se pochybovačně, ,,Jak může ten člověk,co nám zabil holčičku....jak se mu můžeš mstít? Vždyť už je dávno mrtvý,ne?"
,,Jo je."přikývl jsem, ,,Ale mstím se na jeho dětech,na jeho potomcích!"
To,co jsem říkal znělo nejspíš děsivě,ale tak to mám rád. Děsivé a tajemné.
,,Miloval si mě?"zašeptala a přiblížila se ke mě.
,,Jo."odpověděl jsem sebejistě, ,,Jo a moc."
Vzala moje ruce a položila je na své boky tak,abych ji držel kolem pasu.
,,Co to děláš?"udivil jsem se.
,,Neboj,věř mi."usmála se tajemně. Začala hrát hudba a my se pohybovali v jejím rytmu (gif vedle). Nic zvláštnějšího jsem poslední dobou nezažil. Naše rty se přibližovali.....
Trocha romantiky nikdy neuškodí,ne? :D tak jak se Vám líbila dnešní část?