O pět let později
Byla jsem v restauraci. S Michalem, ale on z ničeho nic si klekl na zem a vytáhl krabičku, kterou otevřel: ,,Amy Sawyerová, jelikož se známe už dlouho a já tě od našeho prvního shledání miluji, tak vezmeš si mě?"
Zůstala jsem v šoku, ale hned se vzpamatovala,,ano" vykřikla jsem a skočila mu kolem krku.
Ostatní se na nás dívali a usmívali se a do toho tleskali. Byla jsem tak šťastná.
Za necelý měsíc byla svadba.
Přišli na ni mí rodiče a brácha. Navíc jsem byla ve druhém měsíci těhotenství.
Měla jsem překrásný bílý šaty se závojem a kráčela k milovanému, který mě s obdivem pozoroval a s jiskřičkami v očích.
,,Michale musím ti něco říct a nevím zda mě budeš pořád milovat" najednou všichni byli ticho. Sklopila jsem pohled,,budeš táta."
On zůstal s otevřenou pusou a pak se široce usmál,,Amy, proč si mi to neřekla?" ,,Bála jsem se"
,,Ale čeho prosím tě, ani nevíš jak jsem šťastný."
Vymněnili jsme si prstýnky a pak se dlouze políbili. On se mnou divoce zatočil,,miluji tě."
Vyhledala jsem očima mámu a ta měla na krajíčku.
,,Michale?" ,,Ano?" ,,Co bys chtěl chlapečka nebo holčičku?" Musel se uchechtnout,,nejraději oba dva."
Oči mi zářily štěstím.
Jsem ten nejšťastnějsí človek na světě.
END!!!