Probudilo mě čísi vrčení. Zprvu jsem ho chtěla ignorovat a stále odpočívat, protože mi bylo opravdu příjemně, ale jakmile mi došlo, kdo to vrčení vydává, otevřela jsem oči a se zívnutím zvedla hlavu.
Daitor ležel stočený kolem mě. Jeho temně černá srst téměř zakrývala celé mé tělo, sem tam vykoukly zářivě bílé kousky kožichu. Potichu vrčel a tiskl se na mě.
Pokusila jsem se pohnout, ale moc mi to nešlo. Polekaně se na mě podíval. „Vzbudil jsem tě? Promiň, to jsem nechtěl," zakňučel. Olízl mi ucho, ale nepřestával vrčet. Znova zabodl pohled někam přede mne.
„Ne, to je v pořádku," zavrtěla jsem hlavou. Skrčila jsem uši a zvědavě se podívala stejným směrem jako Daitor. „Proč vrčíš?"
Před doupětem hlídkařů seděl krémově zbarvený vlk a díval se naším směrem. Saber střihl ušima.
„On se na tebe dívá," postěžoval si Daitor. „Nelíbí se mi, když se na tebe cizí vlk dívá."
Neudržela jsem se a uchechtla se. Na jednu stranu jsem si chtěla povzdechnout, na tu druhou jsem se chtěla smát.
„Daitore, vždycky se na mě někdo bude dívat. Budou se dívat i na tebe a na ostatní vlky," pokrčila jsem rameny.
„Ale ty jsi moje družka," namítl a zlobně sjel Sabera pohledem.
„Však ti mě také nikdo nebere," usmála jsem se. Olízla jsem mu pravé ucho a hlavu mu zabořila do srsti na krku. Bylo to příjemné. „A teď – pustíš mě, prosím? Chtěla bych se postavit."
Můj druh zakňučel a zavrčel, tentokrát nesouhlasně. Ale po chvilce se zvedl, pozorujíc při tom mě i Sabera. Postavila jsem se na všechny čtyři a protáhla se.
„Pořád se na tebe dívá," oznámil Daitor. Zněl jako vlče, kterému někdo bere jeho oblíbený klacek. „Nelíbí se mi, jak se na tebe dívá. A vůbec, proč se na tebe dívá? Je tady spousta vlků!"
Zavrtěla jsem hlavou. „Asi ho něco zajímá." Chlácholivě jsem se na něj usmála, jenže on se nedal. Přistoupil až těsně ke mně. „Nikomu tě nedám," zašeptal si pro sebe. Nejsem si jistá, jestli chtěl, abych to slyšela.
Nechala jsem to být a rozešla se směrem k ostatním. Daitor byl v tu ránu u mě a neklidně švihal ocasem. „Kam jdeš?"
Zvedla jsem tlapku před sebe. „K ostatním," vysvětlila jsem. Uprostřed tábora seděli Alfy a Bety a o něčem diskutovali.
Daitor něco zamumlal. Podíval se na mě a na malý hlouček čtyř vlků. Pohodil hlavou. „Pokud nebudeš chtít, neodpovídej," řekl nakonec. Nechápala jsem to, ale přikývla jsem. Vydali jsme se k nim.
Jakmile jsme od nich byli vzdálení jen pár kroků, veškerý jejich hovor utichl. Daitor upíral pohled na jeho otce. Došli jsme až k nim. Já jsem se posadila a sklopila hlavu, kdežto Daitor se ochranářsky postavil vedle mě.
Nastalo ticho. Otec a matka Daitora se dívali na mě, Aurora a Sharow sledovaly Daitora. Nelíbilo se mi, jakým pohledem se na něj dívaly. Měla jsem chuť zavrčet, ale držela jsem se. Družky jsou také majetnické, ovšem ne tolik, jako druhové. Pořád ještě logicky uvažují a přemýšlí nad tím, jaké může mít jejich chování následky.
Daitor se však neudržel. Zavrčel na své rodiče a postavil se více přede mě. Hnědo-bílo-černá vlčice si povzdechla. Konečně někdo promluvil. „Daitore, můžeš na nás prosím přestat vrčet?" zeptala se.
„Tak se na ní nedívejte," odvětil Daitor. Jeho rodiče si vyměnili pohled. Nepatrně zavrtěli hlavami.
Aurora si odkašlala. „Musíme probrat, co se vůbec stalo, co to znamená pro smečky a také to, co jste nám neřekli." Alfa i obě Bety souhlasně přikývli.
Viděla jsem, jak se Daitor napjal. Jeho matka protočila očima.
„Takže za prvé. Jak dlouho se znáte?" zeptala se Aurora.
„Pět dní." Daitor mě předběhl s odpovědí. „Včetně dneška," doplnila jsem ho.
Sharow neklidně přešlápla z tlapky na tlapku. „Jak jste se vůbec seznámili? Už jsme slyšeli něco od Shewela a Spring, ale chceme to slyšet od vás." Tak takhle se jeho rodiče jmenují!
„Umm... to je..." přemýšlela jsem, jak to říct. „Naběhl do mě." Dobře, to asi nevyznělo zrovna nejlépe.
„Ale aby do tebe naběhl, musela bys být buď mimo území smečky –" Auroru přerušilo zavrčení Daitora. Rozhořčeně se na něj podívala. „– nebo on musel překročit naše hranice."
„Překročil jsem je," sykl Daitor. „Naše i vaše. Neměl jsem to v úmyslu, ale kdybych věděl, koho tam najdu, udělal bych to znova." Otočil hlavu a podíval se mi do očí. Nádherná zeleň v jeho očích vypovídala, že mluví naprostou pravdu.
Spring trochu zavrtěla ocasem, zatímco Shewel upřeně zíral na svého syna. „Vy jste se stýkali," řekl Shewel. „Vždycky, když lovci měli volno." Jako by jim to všem začalo docházet.
„Proto jsi nepřišla na jídlo," doplnila ho Sharow. „Byla jsi s ním."
Sklopila jsem pohled k zemi. „Usnuli jsme," vysvětlila jsem na svou obranu.
„Usnuli? Spát se má v noci. Navíc přeci slyšíš, když tě někdo volá, ne?" namítla Aurora. V tu chvíli se na ní podívaly tři páry očí.
„Nemohla jsem spát," vyhrkla jsem. „Já... neustále jsem se budila nebo jsme měla zlé sny." Při té vzpomínce jsem se otřásla.
Daitor se ke mně přitiskl. Zabořila jsem mu čenich do srsti. Pravidelný tlukot jeho srdce byl uklidňující. „Ani já jsem nemohl spát, ačkoli jsem se o to snažil. Ale když jsem si lehl vedle Altiry, všechno zmizelo a utichlo."
Daitor popisoval to samé, co jsem zažívala já. Jenom jsem přikývla a vzhlédla.
„Kde jste se stýkali? A vůbec, jak často jste se stýkali?" naklonila Spring hlavu na stranu.
„V horách, na hranicích smečky," přiznala jsem. Honem jsem doplnila. „Ale území smečky jsem neopustila. Tedy až na ten včerejšek." Daitorovo vrčení bylo hrozivé a děsivé. Otočilo se k nám několik vlků z obou smeček. Ale mě jeho vrčení neděsilo.
„Stýkali jsme se každý den od našeho shledání, vždy když byl Sluneční vlk za polovinou své cesty," doplnil mě Daitor.
Shewel zavrtěl hlavou. „Já myslím, že bychom se mohli přesunout k dalšímu tématu. Daitor a Altira očividně jsou druh a družka. Ty od sebe neoddělíme. Takže... co to znamená pro smečky?"
Daitor zavrčel. „Neoddělíte," přisvědčil. Pár vlků se na naší skupinku dívalo. Procpal se k nám Arrow, usedl vedle své družky. Podíval se na mě, při čemž Daitor zavrčel. Arrow se na mě nepřestával dívat. Z jeho pohledu jsem poznala, že zkouší Daitorovu trpělivost.
„Nedívej se na ni!" prskl na něj Daitor. Arrow mu nevěnoval jediný pohled a zíral mi do očí. „Slyšíš?!" Daitor mě odsunul za něj a postavil se přede mě v bojovém a zároveň ochranném gestu.
„Arrowe," sykla Sharow. Arrow střihl uchem na znamení, že jí slyší. Ale nepřestával mě sledovat.
Daitor znova zhluboka zavrčel. Vstala jsem a přešla až k němu. „Daitore, v klidu, ano?" zašeptala jsem mu do ucha.
„Jak můžu být v klidu, když se dívá na mou družku?" namítl Daitor. Stále vrčel, ale teď o něco potišeji. „Protože on má také družku. Sharow, tu černo-hnědou vlčici vedle něj," zašeptala jsem konejšivě.
Sharow nejspíš pochopila mou neslyšnou zprávu poslanou pohledem, který jsem po ní vrhla. Přitiskla se k Arrowovi, něco mu zašeptala do ucha a olízla mu čenich. Arrow se zdál překvapený, ale odvrátil ode mne pohled a olízl své družce ucho.
Daitor přestal vrčet a uvolnil se. Stejně si mě ovšem přitiskl blíž k sobě. Jakmile mu došlo, že Arrow není žádné nebezpečí vůči mě a jemu, vše bylo zase v pořádku.
„Skvěle, Arrowe," zavrčela Aurora sarkasticky. „Na to, že jsi První lovec, úžasné."
Daitor zpozorněl. „První lovec?" Arrow přikývl. „A co jsi ty?"
„Náš syn," odpověděla Spring ve stejnou chvíli, kdy Daitor řekl: „Třetí vlk."
Arrow si Daitora zkoumavě měřil. Aurora si povzdechla. „Máme tady tři vlky z každé smečky. Musíme projednat, co bude dál. Jenom nás šest."
Daitor se naježil a všichni ostatní zabodli do Aurory pohled. Jasně, jsem Omega. Poslední z posledních. Aurora si povzdechla. „Fajn! Altira tady může zůstat."
Daitor se uklidnil a ostatní zdá se také. Vzhledem k tomu, že to jsou také druhové, je to docela pochopitelné.
„Takže, musíme vymyslet, jak to bude dál," řekl zamyšleně Arrow. „Vsadím se, že Daitor nechce opustit smečku ani Altiru."
Podívala jsem se na Daitora. Chystal se vyhrknout odpověď, ale něco v mém pohledu ho přinutilo přemýšlet. „Kdyby to nešlo jinak, opustil bych smečku, abych byl s Altirou," pokýval hlavou po chvíli.
Spring se zatvářila bolestně, ale snažila se svůj výraz zakrýt. Přesto mi to neuniklo.
„Můžeme spojit smečky," navrhla Aurora. Chvilku bylo ticho, jak ostatní zvažovali její návrh.
„Ale kdo by byl Alfa?" zeptala jsem se.
„Shewel," vyhrkla Aurora. „Vzdala bych se svého postavení ve prospěch Shewela. Navíc..." odmlčela se. „Navíc jsem přemýšlela o odchodu ze smečky."
„Cože?" vyhrkla jsem zároveň s Arrowem. Sharow se nenechala rozhodit, očividně to už věděla.
„Já už nemůžu dál jako Alfa. Vyčerpává mě to. Chci žít jinak, chci zkusit něco nového," pokusila se nám to vysvětlit. To, co říkala, znělo rozumně. Shewel pomalu přikývl. „Dobrá tedy. Tvé rozhodnutí budu akceptovat. Nemá nikdo z vás nic proti tomu, abych byl Alfa?"
Nikdo nic nenamítal. „Ale máme tady další problém. Kdo bude Beta?" zavrtěl hlavou Arrow. Sharow a Spring se měřily pohledem, žádná z nich se očividně nechtěla vzdát své pozice.
„Můžeme mít Beta pár – dvě Bety," zamyslela se Sharow.
„A co Alfa pár a Beta pár?" navrhl Daitor. „Shewel a Spring budou Alfa pár, Sharow a Arrow budou Beta pár. Moc by se toho nezměnilo."
Znova se rozhostilo ticho. „Podle mě je to dobrý nápad," ozvala se Aurora.
Arrow se podíval na Sharow. Černo-hnědá vlčice pomalu přikývla. „My souhlasíme. Shewele, Spring?"
Spring se dívala Shewelovo do očí a na něčem se neslyšně domlouvali. Nakonec Spring přikývla. „Bereme to. Souhlasíte s Daitorem jakožto Třetím vlkem?"
Napjala jsem se. Na jeho postavení mi záleží. Jestli dostane horší postavení...
„Já s ním problém nemám. Je to dobrý vlk. Bojovník a ochranář." Arrow pokrčil rameny.
„Takže tohle je hotovo. A co Altira? Kdo bude Omega?" zeptala se Spring.
„Já bych chtěla zůstat Omegou," vyhrkla jsem honem. „Jestli to nevadí."
Daitor se zamračil a chtěl něco namítnout. Ale já jsem zavrtěla hlavou. „Jestli tedy chceš, zůstaneš na místě Omegy," přisvědčila Sharow. Daitor si rezignovaně a ne zrovna ochotně povzdechl.
„Kde bude území smečky?" otázala se Aurora.
„Když už jsme ti přebrali pozici Alfy, zůstal bych na vašem území. Akorát bych ho trochu rozšířila." Spring zněla zamyšleně. Všichni souhlasně zamručeli nebo přikývli.
„Musíme to říct smečkám. Poté rozřadíme lovce a hlídkaře," rozhodl Shewel. Vzápětí už on i Aurora zavyli na obě smečky. Ve chviličce byli shromáždění kolem nás. Všichni mlčeli a napjatě čekali, co se bude dít.
„Bylo rozhodnuto. Spojíme smečky!" štěkla Aurora. „Zároveň vám chci oznámit, že odcházím ze smečky."
Vlci z mé smečky si mezi sebou začali šeptat. Zvedli se Liam, Daight a Saber. „Já jdu také," řekl Saber.
„Já jsem našel družku v Invisible. Chtěli bychom žít sami," vysvětlil Liam. Vedle něj se postavila krémově-bílá vlčice.
„A já zkusím najít svou sestru. Nebo budu žít jako samotář," štěkl Daight.
Zvedla se další vlčice, vypadala úplně stejně jako Invisible, měla akorát jiné oči. „Já jsem se rozhodla odejít také. Když má sestra odchází, zkusím své štěstí jinde."
Nakonec vstal vlk, jehož kožich nesl snad všechny odstíny šedé. „Bavil jsem se se Saberem. Zjistil jsem, že je to můj bratr. Odejdeme spolu. Je naděje, že někde najdeme sestru nebo rodiče."
Saber a tenhle vlk jsou bratři? No tohle! Podívala jsem se na Auroru.
„To ještě není vše," štěkla Aurora. „Novým Alfa párem jsou Shewel a Spring. Beta párem jsou Sharow a Arrow. Třetím vlkem je Daitor a Omegou zůstává Altira."
Mezi vlky to zašumnělo. Někteří se podívali na Daitorovy rodiče, někteří se podívali na Sharow a Arrowa. Ovšem nikdo nic nenamítal.
„Já už tedy půjdu. Měla jsem vás všechny ráda. Doufám, že budete žít v míru. Nechť vás Vlčí duchové provází!" zavyla Aurora. Podívala se na těch šest vlků, kteří chtěli jít s ní. Také zavyli na rozloučenou a pak se všichni vydali k hranicím smečky. Zavyli jsme také.
Dívali jsme se za mizejícími vlky. Slyšela jsem několik hlasů, jak o něčem živě distkutovaly. Jakmile jsme skupinku sedmi vlků ztratili z dohledu, obrátili jsme se zpět.
„Jak to vůbec bude s pozicemi?" štěkla černo-šedá vlčice.
„Právě jsme to probrali s Beta párem," ohlásila Spring. „Jako První lovec bude Daitor. Po něm následují Storm, Snap a Fang. Prvním hlídkařem bude Aasan. Následně Sheyla, Missile a Clever."
Příliš mnoho jmen! pomyslela jsem si. Usmála jsem se a zavrtěla ocasem. „Své postavení samozřejmě můžete měnit soubojem," doplnil Arrow.
„Také ještě vyšleme jednu skupinku do našeho starého tábora. Máme tam kořist a je škoda ji nesníst," řekl Shewel. „Povede jí Daitor. Vezme si s sebou Omegu a pár dalších vlků, výběr je na něm. Vyrazí, jakmile bude Sluneční vlk v polovině cesty."
Já půjdu pro kořist? A s Daitorem? Usmála jsem se ještě víc a přitiskla se k němu. Olízla jsem mu ucho. „Pro zatím máte rozchod. Pravidelné hlídky začnou zítra, přesto bych byl rád, kdyby se někdo z vás porozhlédl kolem," skončil to Shewel. Všichni jsme přikývli a rozešli se svým směrem.
Vlci se seznamovali navzájem. Lovci se odebrali k doupěti lovců a hlídkaři zase k doupěti hlídkařů. Shewel a Spring zvětšovali svou noru.
Daitor se bez váhání postavil. Napodobila jsem ho a rozběhli jsme se k jeho rodičům. „Mami? Tati? Můžeme si s Altirou vyhrabat svou noru?"
Oba ustali v práci a podívali se na nás. Sklopila jsem pohled k zemi. „Samozřejmě, že ano," přikývla nová Alfa vlčice. Daitor se na mě šťastně usmál a se slovy díků se rozběhl pryč. Zvědavě jsem ho následovala, i když pomaleji.
Jakmile jsem k němu došla, měl už vyhrabanou polovinu naší nory blízko doupěte Beta páru. Zasmála jsem se a pomáhala mu s hrabáním.
Nakonec to dopadlo tak, že jsme byli oba celí od hlíny, ale měli jsme velkou noru. Stačí do ní jenom nanosit listí a bude to.
Lehla jsem si před noru a vzápětí se na mě natisklo Daitorovo teplé tělo. Slastně jsem zafuněla, když mi začal čistit kožíšek. Přimhouřila jsem oči a užívala si tohoto nádherného pocitu.
Dneska ,trošku' delší kapitola jako omluva za to, že teď kapitoly nevycházely. Jsem na dovolené a něco se mi stalo s telefonem, takže nešel dva/tři dny zapnout. Teď už zase jede, tak tu máte další kapitolu ^^