Vlčí láska [✔️]

XXX. Altira

Znova jsme nejedli se smečkou. Naštěstí nám něco nechali – nalezli jsme dva kusy masa, jeden větší a druhý menší, před naší norou. Daitor se bez váhání vrhl na ten menší, který jsem měla dostat já. Věděla jsem, že námitky by byly zbytečné, tak jsem snědla jeho podíl.

Daitor se kolem mě obmotal, stalo se to zvykem. Střihla jsem ušima a zavřela oči. Neusnula jsem, ačkoli jsem byla unavená. Přemýšlela jsem.

Máme štěstí, že smečce nevadí, že... no, že jim nevadí tohle všechno. Že s nimi nejíme a do tábora se vracíme pozdě v noci. I když to jistě mezi nimi vzbuzuje zvědavost.

A pak je tu Alfa. Byl by Shewel tak shovívavý vůči jiným druhům? Kdyby se nejednalo o jejich syna?

Ale jedno jsem věděla jasně. Shewel je ten typ Alfy, který dbá na smečku. Kdyby se to někomu nelíbilo, kdyby to vadilo Sharow či Arrowovi, máme po pozdním chození.

Když jsem konečně začínala podléhat spánku, v hlavě se mi utvořila myšlenka. V duchu jsem vyslal modlidbu k Vlčím duchům, abych ji nezapomněla, a konečně usnula.

~

Vlčí duchové mou modlitbu vyslyšeli; nezapomněla jsem. Probudilo mě olizování čenichu. Musela jsem se usmát nad tím způsobem vzbuzení. Společně s Daitorem jsme vyšli z nory. Naskytl se nám pohled na tábor, kde již byli seřazeni všichni. U všech Vlčí duchů, jak dlouho jsem spala? Omluvně jsem sklopila hlavu a svěsila ocas. Černý vlk mi olízl ucho.

Jakmile Daitor společně s lovci odešel, vydala jsem se do lesa. Svou povinnost jsem měla hotovou dřív než obvykle, ale neodflákla jsem ji. Lovci se ještě nevrátili, což mi vyhovovalo.

Přišla jsem k doupěti Spring a Shewela. „Alfo?" štěkla jsem dovnitř. Odpovědí mi bylo dvojhlasé: „Ano, Altiro?"

„Mohla bych se na něco zeptat?" Chvíli bylo ticho, než vykoukla Spring. „Ale jistě. Pojď dál."

Následovala jsem ji do doupěte. Bylo zde světlo a já jsem tak dokonale viděla na oba dva. „Tak povídej."

„No..." přemýšlela jsem, jak rozumně to vysvětlit. „Každý člen smečky má právo vyzvat někoho na souboj o postavení, že? Tak jsem přemýšlela, jak by Daitor zareagoval, kdybych někoho vyzvala. Neměla bych v úmyslu vyhrát, chci zůstat Omegou. Jenom bych chtěla vidět Daitorovu reakci."

Shewel vyprskl smíchy. Tázavě jsem se na něj podívala, ale Spring jen mávla tlapou. „Ale jistě, že můžeš. Nevidím důvod, proč ne." Obrátila se na svého druha. „A ty se pořád nesměj!"

Pohodil hlavou. „Promiň," řekl, „ale nedokážu si pomoct. Když si představím, jak se na to Daitor bude tvářit! Už víš, s kým budeš bojovat?"

Přikývla jsem. Byla to odpověď na všechno. „Chtěla bych vyzvat Missile. Akorát jí to budu muset předem vysvětlit."

„Dobře, Altiro. Tak můžeš jít, vysvětli jí to," usmála se Spring.

„Až to řeknu Arrowovi!" znova se zasmál Alfa.

„Sheweli!" napomenula jej Spring. „Je to tajemství." Z tónu jejího hlasu šlo ovšem jasně poznat, že by to také chtěla říct Sharow.

„To je v pořádku," zavrtěla jsem ocasem. „Řekněte to, lomu chcete. Jen ať se to nedozví Daitor." Obrátila jsem se k východu. „Tak jdu." Slyšela jsem ještě smích a pak pobavené zavrčení.

Vyběhla jsem z doupěte a do někoho jsem naběhla. Poznala jsem záplavu černé srsti. „Daitore!" vypískla jsem polekaně.