Malou Justýnku jsem měl na zádech a Hanka se o mně opírala. Tráva nám lezla až po bok a bodláky se lepili na věci. Vedl jsem skupinu a po mém boku byl Petr.
Před námi stáli veliké jehličnaté stromy. Procházeli jsme lesní cestičkou, která se napínala až do našeho cíle. Nela se pořád nevypořádala z Viktorky smrti. Je to pár hodin co umřeli nezazlívám jí to. Zasáhlo to nás. To netvrdím, ale musíme dál. Musíme myslet na ty který žijou a být tu pro ně.
Po pár minutách se před námi objevil ostnatý plot.
Hanka: To je ta obora.?
Petr: Jo, asi náš nový domov.
,, Budeme jim muset dát všechny informace o naší minulosti. Jeden chlap nám řekl že ten " Vůdce " Chce udělat z té komunity novou žijící generaci. Myslím že to bude velká změna."
Petr se podíval přes plot a zamával na Karla. Karel zpozoroval signál a přiběhl.
Karel: Čau čau, už te tu jo.?
Petr: Jo, kudy máme jít.?
Karel: Bež te podél plotu. Já vás tam budu čekat.
Pokračovali jsme dál podél plotu.
Bylo to divný zase slyšet lidi jak se smějí v dobré náladě. Za plotem stáli stany, pár cirkusových pár vojenských, skoro všechny druhy.
Lidi se na nás koukali, některý si něco šeptali a věnovali křivé pohledy.
Marie: To budou asi milí lidé co.?
Petr: Hlavně na ně nekoukej.
Plot se pořád táhl a nás už unavovala cesta která se zdála nekonečná. Sluníčko už pomalu zapadlo.
Krušnohorské počasí se zhoršilo a my už viděli velký parkoviště aut.
Před nimi několik lidí s automatickými puškami.
Karel už byl překvapivě tam a začal opět na nás mávat. Něco si špitl se ženskou po jeho boku a přispěchal k nám.
Karel: No vida.! Zdálo se to dlouhý co?
Marie: Ale nepovýdej.!
Petr: Určitě to bude stát za to.!
Karel: Snad.
Znervóznil jsem když řekl to " Snad "
Potřebujeme si trošku odpočinout a nabrat sílu. Karel nám dal rozkaz jít dál a ukázat se velitelovi. To mně ještě víc sevřelo žalůdek. Po pomyšlení se opět reprezentovat jak jsme dobrý lidi.
Štěrk křupal, když se jeho váha nesla k nám a jeho chůze tomu ještě přidávala sílu sebejistého chlápka kolem čtyřiceti let s dlouhými vlasy a s černámi fousy po celé tváři.
V pouzdru měl Magnum a mačetu po boku. Trošku znervóznil, když nás viděl z dostatečné blízkosti.
Petr stál v před vedle něj já s Hankou a malou, pak Kuna s Marii a na druhé straně Nela s Tomášem.
Petr: Rád vás poznávám.!
Po té mu podal poznávací ruku na uvítanou.
Chlápek mu jí taky podal a radostně si sním potřásl.
Chlápek: Omlouvám se, že jsem se nepředstavil. Jmenuji se Robert a velím tu.
Petr: Tak to rád slyším určitě víte co děláte. Jde to na vás vidět.
Hana: Co budeme muset udělat, abyste nás vzal.
Robert: S tím si nelam hlavu holka. Nám se hodí každičká pomoc.
Robert se na nás všechny usmál a otočil se zády. Dal příkaz Karlovy a ještě jedný ženský, aby se o nás postarali a pomohli s ubytováním.
Karel: Tak pojďte.
Prošli jsme kolem aut a chlapů s puškami. Ženská která se taky má o nás postarat stála u cirkosovýho stanu a čekala na nás.
Karel: To je Anna. Naše zdravotnice.
Znovu se na nás podíval a hrdě se ušklebil.
Anna: Ahoj, jak vidím tak Karel mně už představil.
Petr: Jsem Petr těšímě.
Anna se na něj překvapeně podívala a podala mu ruku. Doufám že se Petr nezamiloval. Rozářili se mu oči a ústa měl trošku do kořán.
Anna se zdá fakt v pohodě stejně jako Karel. Kolik jim asi je.? Anna vypadá hodně mladě a Karel ten musí být starší. Možná budeme přátelé. Možna teda. Nevím jestli tady mají nějaké vyšší postavení, ale mně se zdají jako hodně slušní lidi.
Anna: Pojďte za mnou. Musíme jít za Gabinou.
Anna se otočila s knížkou v objetí a odešla dovnitř. Hanka mně chytla za ruku a všichni jsme následovali zdravotnici.
Nával vůně, který nás málem oslepil voněl po čerstvě upečené kachny.
Justýnka: To je vůně..
Začichal jsem a nasál tu překrásnou vůni.
Tom: Jak jste jí upekly.?
Karel: Máme menší zásobu elektřiny.
Byl to obrovský Cirkusový stan s dvěma otvory u každého stal jeden chlap s puškou a hlídal, aby se nikdo nedostal ven ani tam.
Ve vnitř byli lavičky, skříně a dva pracovní stoli a u jednoho ženská která něco zapisovala do papíru.
Pohled Petra
Hltal jsem každý její slovo. Nádherně se poslouchá a ten její úsměv.!Aww.
Byla tak úžasná. Menší postava, ale hubená. Krásný dlouhý blonďatý vlasy propletlý do ohonu. Pihy po celé tváři.
A nádherný velký modrý oči, ale ta postava.... prsa, menší boky a ten dlouhý doktorský plášť jí obohacoval její menší tvar boků. Nic jsem nevnímal a jenom snil. Do hajzlu.! Kdo mně to teď otravuje.!? Někdo začal na mně mluvit a plácat do zad.
Dan: Hej Petře.!! Jsi tu s námi.?
Otočil jsem se na Dana a nasadil jsem tázaví pohled.
Dan: Musíš se vzpamatovat.! Zachvíli budeme muset dělat rozhovor.
,, Hm a kdy.? "
Hana: Až odejdou tam ti lidi.
Kurva..! To asi bude veselo. Skoro přes
sto lidí. Božé... Zaměřil jsem se na lidi u stolu a srdce mi začalo ještě víc tepat. Stál tam Daniel s nějakýma lidma.
,, Daniel.! "
Marie: Cože.?
Daniel se na nás otočil a provinile k nám došel.
Daniel: Lidi, omlouvám se. Jsem strašný kretén.
Nela: Pojď jsem.!
Nela se znovu rozbrečela a pevně ho objala.
Dan: Jsi na živu, to je nejdůležitější.!
Daniel: Děkuji vám.
,, Jak si se od tam tuď vůbec dostal.? "
Daniel: Byl jsme schovanej pod autem a když jsem myslel že už je bezpečno, tak jsem vylez a zmílil se. Jeden bastard tam ještě byl a zaútočil na mně. Utíkal jsem jak jsem mohl, ale zakopl jsem a on mně doběhl. Byl jsem smířen ze smrtí. Namířil na mně a v tu stejnou chvíli mu vybouchla hlava.
Dan: Kdo.?
Daniel: Teď hlavně v klidu.
Daniel se obrátil k lidem, který s ním stáli a zamával na ně.
,, Kdo to je.? "
Daniel: Vy ho nepoznává te.?
Obě dvě postavy se k nám začali přibližovat. Nepoznával jsem je prozatím.
Neměl jsem ani tušení, kdo by to mohl být.
V tom velkým okamžiku kdy se k nám měli dostat dostatečně blízko se přiřítili nějací muži a násilím je odvedli pryč.
Daniel: To je Mates s Veronikou.!
,, Cože.?"
Dan: Hej.! To jsou naši.! Matesss.!!
,, Nechte je bejt.! "
Hned po tom velkým setkáním přišli další muži a odvedli nás k ženě u stolu.
" Ahoj, jmenuji se Gabina."
Ženská se na nás pousmála a znovu začla něco psát.
Nechápavě jsem na ní hleděl a zkoumal její tvar hlavy.
Anna se někam ztratila a Karel taky.
Byli jsme tam sami a nevěděli co si počít.
...Čauky.!