* Petra: Lidi.!? Musím vám něco říct...
Nastalo hrobové ticho, všichni napjatě sledovali Petru. Ticho se táhlo ještě pár vteřin než konečně promluvila.
Petra: Dostala jsem vás do problému.
" Jak jako do problému.? Je to široký pojem.! " Petra: Potkali jsme Marii úplně samotnou. Naše skupina ji vzala s otevřenou náručí, naši chlapy jí měli rádi. Šlo na ní vidět že je nervózní jako prase. Daniel se zvedl a pustil ji sednout. " Tak mluv dál.! " Petra: Po pár týdnech umřel náš vůdce a všechno šlo do kopru. Jeden chlap jmenoval se Boris převzal velení a všem, teda nám ženským nastalo peklo.
Hana: Co se stalo pak.?
Petra: Vzali Marii a ještě jednu holku a nabídli jim drogy. Holky to odmítli a bouřili se, ale marně Boris s jeho muži jim násilím drogy píchli do žil.
Nela: Jéžišš.!
Petra: Byli z nich trosky. Udělali z nich otroky a dávali jim úkoly který nemuseli přežít.
Kuna: Co to bylo za drogy.?
Petra: Tak to fakt nevím, ale vím jedno půjdou po nás.
" Cože co jsi to řekla.? My s nima nemáme nic společného.! "
Petra: Jednou jsem to fakt nevydržela a unesla jsem Marii a utekli pryč.
Znovu nastalo ticho a já přemýšlel nad tím co se může stát až na ně narazíme.
Petra: Po pár dnech co jsme utekli tak nás znovu našli. Byli to dva chlapy který jsem znala už dost dlouho. Marie to nevěděla že ty kluci nejsou doopravdy zlý... " Zastřelila je.? "
Petra: Jo.. Hned po tom se zhroutila a spadla do bezvědomí. Naposled co jsem od nich ostatních uslyšela bylo..
My se nevzdáme a zabijem vás obě dvě.! Petra: To je ten problém který teď máme. Když nás najdou tak nás do posledního zabijou.! " Kolich jich je.? "
Petra: Kolem třiceti.
Justýnka: Já to věděla že s ní není něco v pořádku.!
Hana: Uklidni se.!
" Má právo se rozčílit zlato.! "
Tomáš: Co budeme dělat.? Nás tu tolik není.!
Nela: Co když nás najdou.? Nemůžeme se jen tak vzdát.!
Daniel: Měli by jsme je napadnout.!
" Hlavně se všichni uklidníme.! Nelo, nemůžeme s nima bojovat.! "
Hana: Slyšeli jste.? Je jich moc.!
Teď jsem zjistil že moje vůdcoské smysli nemám až tak moc na 100%.
Nevěděl jsem co Mám dělat.! Všechna zodpovědnost je teď na mě a hned všechno skončí.? Zatínal jsem pěsti a myslel na jejich smrt, ale ta v tomhle případě nebyla možná. Nebyla možná ani moje aktyvita ve velením.
Petra: Strašně moc se vám omlouvám.
Petra se zvedla a chtěla odejít, ale zastavil ji v tom hlas který se ozval ze tmy.
Hned každý poznal že hlas patřil Petrovy.
Petr: Musíme se schovat v horách.!
" Myslíš že tam bude bezpečno.? "
Petr: Někde tady v lesích měla moje rodina chatu.
Tomáš: Je dostatečně velká.?
Petr: Jezdilo nás tam velké množství. Ano je velká.
" Potřebujeme zásoby, nebude to tak lehký jak se zdá.."
Nela: Nemůžeme se pořád schovávat někdy bude potřeba zajet pro jídlo.
Petr: Zítra ráno hned vyrazíme na cestu.
" A co ty zásoby.?"
Kuna: Možná to takový problém nebude.!
Tomáš: Jak to myslíš.?
Kuna: Když jsme ošetřovali Filipa a Marii tak Daniel prohlédla celý Petřiň karavan.
Daniel: Je plný zásob na celý dva měsíce.
" Je to pravda Petro.? "
Petra: Ano je..je to jedna z věcí co jsem jim ještě ukradla.
Hana: Hm, tak to se nám tady začíná pěkně vyvíjet.
Petr: Dobře, tak zítra se hned vydáme najít tu chatu.
Petr domluvil a hned potom odešel. Nastalo opět ticho, nikdo nic neříkal a jen jsem koukal na každého u ohně a tipoval jeho pravdivou reakci.
" No.. slyšeli jste Petra zítra ráno vyrážíme tak pojďme spát."
Další den ráno
* Probral jsem se mezi prvníma. Nela s Hanou dávali věci do karavanu a ostatní teda kromě Filipa, Marii, Tomáše a Daniela stáli u jednoho vraku. " Co se děje.? "
Petr: Dobré ráno Dane. Petra nám ukázala jejich území a kde se nachází.
" A jak jsme na tom.? "
Kuna: Docela dobře. Tomáš s Danielem odešli na lov a ostatní už uklízí.
Nechal jsem je být a radši jsem odešel pomozt Justýně se stanem. V táboře skoro nic nebylo jen jeden stan který patřil nám. " Ahoj, chceš pomoc.? "
Justýnka se pousmála a přikývla a oba dva jsme začali skládat stan zpět do tašky. " Za chvíli u karavanu zlato.! "
Přikázal jsem Justýnce a odešel do karavanu. Dveře byli zavřené a žádné
jiné zvuky se od tam tuď nevycházeli.
Nikdo tam asi není. Je to divný, před chvílí tam byli holky. Od plivnl jsem si a odešel se podívat za obytňák.
" Co tady děláte.? "
Hana: Dané, pojď jsem.!
Co se zase děje.? Nela měla připravenou pušku a hleděla do dálky.
" Co se děje.? "
Hanka se na mně otočila a podala mi láhev s papírem. Já si to bez váhání vzal a vyndal ho.
Nela: Co tam je.?!
Hana: Povídej lásko.!
Podíval jsem se na papír a pak hned potom na Hanku. Byla celá nervózní a plná očekávání. Projel jsem ještě jednou list papíru a odpověděl.
" Musíme zmizet.! "
Nela: Dane, co tam je.!
" Ahoj Dane, víme že jsi pomohl Petře a Marii. Petra ti také pomohla a přivedla tě za tvou rodinou, ale za tohle budete pikat. Víme kde jste a kam plánujete odjed. Zabijem vás do posledního.! "
Hana: Co budeme děla.?!
" Zlato uklidni se.! "
Nela: Honem musíme odjed.!
" Holky jděte dovnitř a Nelo hlidej u dveřích. Já jdu pro ostatní.! "
Odvedl jsem holky ke karavanu a odešel k vraku. Pořád tam asi nejspíš zkoumali trasu. Trošku jsem přidal do kroku a zařval na ně.
" Lidi.? Musíme jít.! "
Petr: Co.?
Všichni se na otočili a věnovali mi nechápavý pohled. Láhev jsem měl zvedlou nad hlavou a rychle od dechoval.
" Musíme zmizet.! "
Opakoval jsem pořád do té doby než jsem k nim doběhl. Podal jsem Petrovy papír a sednul si na zem.
" Jsme v prdeli.! "
Viděl jsem na Petrovy jak to čte s obřím hněvem. Petra s Kunou se přidali a prohlédli si také dopis.
Petra: Museli nás sledovat, když jsme byli v knihovně.
" Co by tam dělali.? "
Petra: Je to jistý.! V druhém patře měli tábor.
" Takže o nás tu celou dobu věděli.? "
Petra: Jenom od té doby co ste usekli Filipovy nohu.
Petr se nás všechny jeho pohledem změřil a potom papír roztrhal.
Petr: Vyrážíme.!
Bež žádného váhání se Petr otočil a vydal se ke karavanu. Já s ostatníma jsme civěl do země, ale po malé chvilce jsme Petra následovali.
Vteřiny odbyjeli, lidé se čím dál víc nervovali. Já seděl na karavanu s puškou v ruce a čekal než příjde Tomáš s Danielem. Hlava se mi opírala o ruce a oči pečlivě sledovali křoviska přede mnou. " Kde jsou takovou dobu.!? " Netrvalo dlouho a někdo mě vyrušil. Pomalu se na kouknu přez okraj karavanu.
Kuna: Jsem na nic..
" Co to řikáš.?"
Kuna: Ano, jsem na nic.!
" Proč by jsi byl zrovna ty na nic.? "
Kuna: To je ale otázka...Jen se na mě podívej jsem tlustej, nenažranej a neumím se bránit..
Podival se na mě a hned potom za hambeně zklopil oči.
" Nejsi k ničemu.! Jsi doktor náš skoro hlavní poradce a vždy máš dobrou náladu a to se v tady té době hodně cení.! "
Nepodíval se na mě jenom kývl a otevřel dveře.
Kuna: Zítra začneme se střelbou. Potřebuju se to naučit.!
Nestihl jsem mu ani odpovědět dveře byli o něco rychlejší a zabouchli se za ním.
O několik minut později se konečně objevili Tomáš s Danielem. Nesli na zádech mrtvou srnku.
" Dobrý úlovek.!"
Daniel: Taky nám dal hodně úsilí.
" Tomáši.! Přivaž to na střechu a příď za námi."
Seskočil jsem ze střechy a s Danielem jsem šel dovnitř.
Petr: Kde je Tomáš.?
" Za chvili příjde."
Marie a Filip leželi vzadu na provizorních lůžkách, ostatní seděli u většího stolu u zdi. Tomáš už nastoupil sednul si vedle Petra, a já s Danielem si šly sednout k ostatním.
Hanka si povídala s Nelou, Justýnka si hrála s malou Viktorkou.
"Co řešíte?" Optal jsem se. "Co ti je do toho ?!" Opáčila nevrle Nela a opět se otočila k Hance. Nechápavě jsem mávnul rukou a radši si nechal odstup.
" Jak je Filipovy.? "
Kuna se na mě otočil, otřel si pot z čela a nasadil falešný pohled naděje.
" Tak už to vyklop.! "
Nadchl se, propletl si ruce a začal mluvit.
Kuna: Není na tom dobře, zacelili jsme mu to a nasadili Antiboitika.
" Má pořád horečky.? "
Kuna: Jo, má je vysoké.
David na mě symbolicky kývl a ujistil že to nepřežije.
Nenávistně jsem vrazil pěstí do stolu.
Přišly jsme o hodně lidí, ale tohle jiný.
Filipa známe už od mala. Je jako náš malý brácha.
Pohled Marii
Hlava mi křičela bolestí, oči jsem měla zavřené a poslouchala někoho v místnoti. Kdo to jsem.? Jsem pořád ve stejný skupině.? Kdo je ten člověk.? Nevím, Nevím, Nevím, NEVÍM.
Ruce jsem chtěla zvednout a dát někomu signál že jsem vzhůru, ale moje vysláblost mi to nedovolila.
Po pár vteřinách se mi podařilo otevřít oči. Zalelili se mi slzama. Viděla jsem rozmazaně a začala panikařit.
Nějaká postava se kolem mně myhla a utřela mi oči.
* Jak ti je.? *
Promluvil na mně a já strnula. Poznávala jsem hlas který se mně optal. Udělalo se mi mnohem líp.
Hlasivky mi pracovali na plný pochod.
Promluvila jsem bez problému, čistě a plynule.
" Docela dost mi bolí hlava pane doktore."
Kuna: Nebojte dám vám na to kapičky.
Natočila jsem na něj hlavu a on se pousmál a dal mi obklad kolem hlavy.
" Půjdu se podívat na ostatní.."
Kuna: Na pravo je koupelna a v šatníku nové oblečení. Dan dělá večeři moc to s tím jídlem nepřeháněj.
Pomalu jsem přesunula nohy ven z postele. Boty mi pořád stáli na nohou.
Sedla jsem si, že by mi zrovna bylo na stávání to si říct nedá. Hlava se mi zamotala a znovu jsem zapadla do lůžka. " Sakrá.!" Nemotorně se moje tělo dostalo z postele. Těžko se mi i dostává do koupelny. Opírala jsem se o co dalo. Dr.Kuna byl už dávno pryč a já na to byla sama. Dveře zaskřípali, jako kdyby se dostávali z vážné nemoce. Zabouchla jsem za sebou a konečně se moje tvář mohla dočkat čistoty. Po umytí jsem znovu otevřela skřípající dveře a vyšla ven.
Tak sakra dlouho jsem necítila tak krásnou vůni. Nemohla jsem tu vůni dostat z hlavy. " Tak a teď šatník."
V šatníku bylo pár triček a džínsu.
Samozřejmě jsem si to vzala a konečně po takové době jsem se šla znovu přivítat s kamarády.
Zapadající slunce mně oslepilo a já neviděla věci předemnou.
Petr: Výtej zpátky.!
Po pár vteřinách se mi oči zaostřeli.
Dan, Hana, ta malá holka, Petr, Tomáš, Kuna a Daniel s malou Viktorkou.
Všechny jsem viděla sedící u ohně, jak si pěkně ládují.
Dan mě přivítal s objetím a hned potom všichni ostatní.
Dan: Budeš v pořádku. Usmál se na mě.
Kuna: Hlavně buď opatrná.
Petr mi přinesl židličku a já si mohla sednout k ostatním.
Tomáš mi podal kus masa s chlebem.
" Děkuji vám."
Dan: Nám děkovat nemusíš.
" Zachránili jste mi život.! "
Kuna: To je přeci samozřejmý.
Uchetla jsem si a zakousla do tuhého voňavého masa.
" Kde je ta svině Petra a kde je vůbec Nela.? "
Nela: Tady jsem.! Nely hlas se ozval trošku dál od nás.
Otočila jsem se za hlasem a uviděla Nelu sedící na střeše karavanu s puškou opřenou o židličku a dalekohledem který ji visel z krku dolů na prsa.
Nela: Ráda tě vidím zlato, až mi skončí směna, tak za tebou přijdu.
" Dobře."
Dan: Proč si řekla Petře svině.?
" Kde je.?! "
Petr: No jela na obchůzku.
" To si děláte kurva prdel ne.?"
Hana: Proč.?
" Ona je jejich volavka. Nedá se ji věřit. "
Petr: Počkat co si to teď řekla.?
" Je jejich volavka.! Teď na sto procent jela za nima."
Dan: No do prdele....
Tomáš: Jak jsme ji mohli věřit.?
Hanka: Musíme zmizet.!
Pohled Nely
Skoro půlka září a je takové vedro. Byla jsem v tílku a kraťasech na střeše obytňáku. Sluníčko pomalu zapadalo a jen mi už hřálo na krk. Hanka mi přinesla kousek masa. Možná nebýt ji, tak mi nic nezbyde. Maso bylo trošku tuhý, ale co si stěžuju.! V takové době to je nejlepší maso. Okusovala jsem každičký kousínek. Všude kolem kosti.
Marie se konečně probudila, jediná dobrá zpráva za tenhle měsíc. " Maso bylo výborné.!" Pochválila jsem ironiky Dana a pousmála se na mojí dcerunku. Zrovna ji Hana nesla dovnitř. " Pa.! Lásko."
Petr: Nelo, buď v pozoru.!
" Jo, co se děje Petře.?"
Tábor jsme měli pod kopcem a velkým mostem který vedl na hranice s Německem. V dálce šlo něco slyšet, jako by se odehrávali automobilové závody. " Co to kruci je.? " Na kopci se objevilo pár aut s motorkama. " Lidi někdo je na kopci.! " Všichni se rozutekly pro zbraně. Já s mastnéma rukama si vzala dalekohled a podívala se na tu polízanici na kopci.
" Je jich tam tak 20-30.. "
Petr: Kdyby se to posralo tak utečte do lesa.! Tam se někde potkáme.
Auta se rozjela na plný výkon. Prach se za nimi výřil. Pušku jsem dala do pozoru a čekala co se bude dít.
Dan: Nelo, skoč dolů.! Nelo.!! Oni narazí.!
" Co.? Neslyším tě.! "
Auta začala hučet. Nešlo nic slyšet.
Pomyslela jsem si na mojí malinkou dcerunku, která mi dávala energii žít.
Nabudila jsem se a zamířila na jedno ho chlápka.
Petr: Nelo skoč.!
" Do prdele.!"
Auto který bylo první se pořád nezastavovalo a jelo přímo na mně.
Aaaaaagh. Skočila jsem šipku ze střechy přímo na tvrdou zem.
Vystřelila mi bolest do nosu. Krev jsem měla všude a pomalu se vzpamatovávala z tvrdého dopadu.
Byla slyšet střelba a křik. Pomalu jsem se zvedla a motavě se vidala za ostaníma.
Petr: Nelo.!!!
Jedna skurvená kůlka mi proletěla stehnem. Spadla jsem na zem a uviděla převrácený karavan.
" Pane bože, né.! "
Byl celý v plamenech.
" Kde je Vyktorka.?! Kde je Vyktorka.!!!!" Zakřičela jsem z plných plic na ostatní.
Petr: Nelo je mi to tak straně líto.!
Pistol mi spadla z rukou, necítila jsem vůbec nic. Tvrdě jsem znovu narazila na zem. Zamyslela co se jí stalo. Co asi teď dělá.! Jestli je pořád naživu nebo ne.
Jestli umřela tak já s ní taky. Kamarádi právě bojovali a já celá zlomená jen seděla ubrečená, schovaná za autem.
* Zabijte každého.! *
Konečně další část za mnou. Je docela dost dlouhá, ale plná napětí. 😕 Doufám, že se bude líbit. Tak zatím Ahoj.!👋 Btw: 13 část vydaná na pátek 13. Ou shit.! 😄😄