Harry, který si nikdy nemohl stěžovat, že mu něco chybí. Rodiče ho nenutili chodit do školy pod podmínkou, že v 18. převezme jejich firmu a bude dál podnikat. Mladý Harry nadšeně odsouhlasil úplně všechno jenom, aby nemusel do školy a v 18. letech na něho otec přepsal firmu s účtem, kde měl slušnou část peněz. Nadšeně, ikdyž nevěděl, do čeho jde, si koupil byt a užíval si první rok s přáteli, kdy si myslel, že život je jenom zábava. Když mu otec začal přidávat práce, Harry si uvědomil, že ho vlastně vůbec tohle nebaví a musí být bezcitný, jinak by nikdy nic neprodal. (Tohle se bohužel v realitkách doopravdy děje).
Až, když dosáhl 22. let pochopil, že nemůže práci zatahovat do osobního života a s Niallem, který byl dlouhodobý kamarád, chodil relaxovat. Niall měl nejradši jídlo a golf proto bral Harry výhradně jenom do podniku, kde se pořádně najedl a pak jak Harry říkal, plácal železem do míčku, zatímco se on opaloval nebo sledoval okolí.
Zvykl si na svůj režim, kdy mohl pracovat i s domu ale připadalo mu to hrozně smutné a tiché místo, proto radši odjížděl každý den do práce, kde se aspoň něco dělo. Niall si všiml, že posledních pár měsíců je Harry hodně tichý a napadlo ho, mu obstarat nějaké zvířátko. Zrovna všude bylo oblíbené mít kočku nejlépe s papírama. Ale Niallovi to pořád nestačilo, přece kočka nebude mluvit a nezabaví Harryho na celý den. Myslel si, že už bude muset vážně koupit koťátko s úžasným původem, které taky podle toho stalo, když rozklikl chovnou stanici na hybridy. Než Harrymu řekl, že mu vlastně k narozeninám koupil hybrida celý čas se bál, jestli se Harry nenaštve za to jak se pořád stará.
Niall se až den před Harryho 25. rokem rozhodl, mu ukázat rozkošného kočičího hybrida kterého vybral. Pro jistotu i připravil smlouvu, která mu jako právníkovi nedělala žádný problém. A v dnešní době na Harryho pozici mít dobrého právníka je to nejlepší. Ne jednou Niall Harryho obhajoval u soudu.
Za to Louis neměl vůbec tak krásný život jako Harry. Nepamatuje si žádného z rodičů, jenom ví, že ho tady dali ve 13. a teď už tu byl druhým rokem. Prvních pár dnů mu dávali teplé jídlo, ale po čase ho zavřeli do pokoje, jestli se tomu tak dalo říkat, kde mu naházeli pár věcí, s kterých si potom udělal pelíšek, světla tam bylo minimum. S kluka, který měl kamarády se stal najednou osamělý drobek, který se krčil ve svém pelíšku a když slyšel otvírání dveří, už instinktivně se přikrčil, protože věděl, že injekce vůbec nejsou na to, aby měl hebké vlásky, jako mu říkali, ale začal mu růst ocásek a ouška jako u kočičky. Učily ho pít z misek a dávali mu zbytky, někdy ani to ne. A až jim přišel moc špinavý, prostě ho hodily do sprchového koutu a pustily ledovou vodu. Vůbec je nezajímalo že Lou neuměl ovládat ani ocásek, ani ouška do kterých, mu vždycky nateklo a pak ho v nich hodně bolelo. Vypěstovali v něm velkou agresivitu, kdy se Lou prostě rozhodl umřít klidně hlady, jenom aby už tahle bolest skončila.
------------------------------------------------------
Hi sun ^^
Byla bych moc ráda kdyby jste přimhouřily očka a dali tomuhle příběhu šanci. Je to moje první cosi s larrym :D Važně jsem se snažila aby to bylo poutavé jak pro mě tak pro vás. Budu moc ráda když dáte nějakým způsobem vědět jestli se vám to líbi a když ne tak co se nelíbi a můžem to "společně" (chápeme se) opravit/pozměnit.
Dále bych chtěla říct že ti co nemají radi Larryho nebo nějakým způsobem hybrid příběhy ať to prostě nečtou a zbytečně si nezkracujou život nenavistnýma větama. Ono to autora celkem potěší když to tihle lidi pochopí :)
A taky chci ještě jednou poděkovat za ten úžasný titulní obrázek <3 Thanks my little spoon ^^