Vzala jsem si pro jistotu bundu a vydala se na cestu. Teda na párty.
Nebylo to zase tak daleko, takže jsem tam byla celkem brzo. Došla jsem ke vchodu. Hned chtěli, ať to zaplatím. Dala jsem jim tedy prachy a vstoupila.
Bylo to tam narvané k prasknutí. Chtěla jsem si dojít pro pití k baru, ale po cestě do mě vrazila Allison. Neviděla jsem ji snad věčnost. Ani ve škole. Bez váhání jsem ji objala. Odvedla mě někam bokem.
"Ahoj Jess. Hele teď si určitě říkáš, proč jsi mě tak dlouho neviděla, no balila jsem se. Stěhuju se." mluvila smutně.
"Cože? A kam? A proč?" popravdě mě to i trochu mrzelo.
"Do Francie a kvůli tátovi a taky ,protože chci žít normální život. Je mi to líto, ale slibuji, že ti budu psát. Odjíždíme zítra brzo ráno." snažila se usmát.
"Dobře, chápu to. Tak si to musíš užít, jak jen to půjde," povzbuzovala jsem ji.
"Děkuju." řekla a objala mě. Následně mě chytla z ruku a táhla na parket.
"Já neumím tančit." řekla jsem ji.
"Ale, každý umí tančit." odpověděla, chytla mě za ruce a začala se kroutit na parketu. Dělala jsem to co ona a měla pravdu. Není to těžké.
Najednou namířila pohled ke dveřím. Taky jsem se tam otočila a všimla si Scotta se Stilesem.
"Scott to ještě neví, že?" zeptala jsem se. Zakroutila hlavou.
"No, být tebou si s ním užiju poslední den a řeknu mu to až potom." poradila jsem ji.
"Máš pravdu." usmála se.
"Tak běž." pobídla jsem ji a ukázala na Scotta.
"Děkuju." znovu mě objala, usmála se a už trsala se Scottem na parketu.
"Ahoj." ozval se hlas za mnou.
"Ahoj." usmála jsem se.
"Kde máš Isaaca?" zeptal se trošku naštvaně.
"Trénuje." odpověděla jsem jednodušše Stilesovi.
"Aha...takže tu jsi sama?" zeptal se opatrně.
"Jo." usmála jsem se.
"No a nešla-by-jsi-tancovat?" koktal ze sebe Stiles.
"Emm...fakt?" zeptala jsem se nejistě.
"Jo fakt." zasmál se.
"No...tak jo." odpověděla jsem. Usmál se a chtěl mě chytit za ruku, ale ucukla jsem. Podíval se pohledem "pro tentokrát můžeš ne?" tak jsem mu ruku podala a vydala se s ním na parket. Panebože fakt jdu tančit se Stilesem? A zrovna museli pustit ploužák? To je vážně karma.
Chytil mě kolem pasu. Páni, až mě zamrazilo. Chytla jsem ho kolem krku a pomalu jsme se začali naklánět do rytmu.
"Ty vážně Isaaca miluješ?" zeptal se po chvíli. Proč se ptá na Isaaca?
"Jo...sice jsme spolu krátce ale mám ho ráda." odpověděla jsem.
"Miluješ ho, nebo ho máš ráda? To je rozdíl." řekl.
"Zatím ho mám jen ráda, ale vyvíjí se to dobře a vidím naději." usmála jsem se, ale vlastně jsem si nebyla jistá, jestli to myslím vážně. Byla to moc krátká doba na to, abych soudila, jestli spolu budeme dlouho.
"Taky vidím naději." odpověděl. O čem to mluví?
Pomalu se ke mně nahnul. Chvíli jsem přemýšlela, ale nakonec jsem otočila hlavu na stranu.
"Stilesi..." zašeptala jsem.
"Ne, nic neříkej. Chápu to. Tak v pondělí ve škole." přerušil mě a rychle odešel. Viděla jsem Allison se objímat se Scottem a na chvíli je poslouchala.
"Scotte, slibuji, že se navštívíme. Budu ti psát, volat a hlavně nezapomeň že tě miluju." řekla mu.
"Taky tě miluju." odpověděl jí Scott a políbil ji.
Mírně jsem se nad nima usmála a vydala se domů. Šla jsem ulicemi.
Sssssss!
Ale ne, teď ne! Otočila jsem se a ani na minutu neváhala a začala utíkat. Kanima po mně skočila a chtěla mi zarýt drápy do břicha. Leželi jsme na zemi a já ji...teda mu, držela ruce. Najednou přijel modrý jeep.
"Nastup! Dělej!" řval Stiles.
Snažila jsem se bojovat. Cenila jsem tesáky a svítila očima. Nakonec jsem ho odkopla a rozběhla se k jeepu. Nastoupila jsem a Stiles hned vyjel.
"Jsi v pořádku?" ptal se.
"Jo dobrý. Pro tentokrát. A díky." rychle jsem dýchala.
"Za nic, ale už je pozdě. Dneska přespíš u mě." rozhodl.
"No já nevím." pochybovala jsem.
"Neptal jsem se tě." řekl vážně.
"Fajn," povzdechla jsem si.
»*«
Dojeli jsme ke Stilesovi. Vystoupili jsme a hned vešli dovnitř.
"Ahoj Stilesi...a máš návštěvu?" promluvil nějaký pán. Asi Stilesův táta.
"Dobrý den. Jsem Jessica Thompsnová." snažila jsem se být zdvořilá a podala mu ruku.
"Jsem Stilesův táta. Stilesi proč..." nahodil tázaví pohled.
"Jo no, byli jsme na párty a už je pozdě. Takže jsem Jess odvezl sem." přerušil ho.
"No...dobře ale jste na střední, takže žádný..."
"Jojo tati." přerušil ho znovu radši Stiles, aby náhodou neřekl nějakou...ehm...věc, kterou nikdo radši slyšet nechce.
"Musím na stanici. V lednici máte něco k jídlu. Ahoj Stilesi. Ahoj Jessico, rád jsem tě poznal." usmál se.
"Nashledanou, já Vás taky." odpověděla jsem. On si vzal klíče a odešel.
"Tvůj táta je sheriff Beacon Hills?" zeptala jsem se.
"Ano, je." odpověděl a usmál se.
"Nemáš hlad?" zeptal se.
"Ani ne, ale díky. Jsi celkem...fajn Stilesi." vydala jsem ze sebe. Proč to říkám?
"Ty jsi mi řekla že jsem fajn?" zeptal se udiveně. Kývla jsem.
"Jo! Někdo z Haleu mi řekl, že jsem fajn!" zařval a začal se smát. To jsou Haleovi tak hrozní? No, ale i tak jsem se k němu se smíchem přidala.
"No já hlad mám. Jdu si udělat sendvič." řekl a odešel. Chvíli jsem tam stála, ale pak jsem se vydala za ním do kuchyně. Sedla jsem si naproti něj ke stolu.
"Ehm takže...já-se-ti..." koktala jsem. Ale přerušil mě.
"Jo. Jo líbíš." odpověděl a zvedl zrak od sendviče ke mně.
"Hmm...aha." nevěděla jsem co říct. Naštěstí mi zabrněl mobil.
Přišla mi SMS.
"Kdo ti píše?" zeptal se Stiles.
"Isaac."
Isaac: Kde jsi?
Jess: Šla jsem na párty, ale pak na mě zaútočila kanima a Stiles mě zachránil. Přespím u něj. Vyřiď všem, že jsem v pořádku.
Odepsala jsem mu a hned vypla mobil, aby nemohl protestovat.
"Tak já půjdu do sprchy. Jestli to nevadí." řekla jsem po chvíli ticha.
"Jasně, že nevadí." usmál se a začal uklízet svůj talíř. Poté mi řekl, kde koupelnu najdu.
Vyšla jsem schody, vešla do koupelny, svlékla se a vlezla do sprchy. Bohužel mi nedošlo, že tu nemám oblečení na spaní. Vylezla jsem ze sprchy, obmotala si ručník kolem těla a nakoukla ze dveří. Na posteli seděl Stiles s knížkou v ruce.Odtrhl od knihy pohled a koukal na mě s otevřenou pusou.
"Půjčíš mi prosím oblečení? A nečum tak." zeptala jsem se a napomenula ho.
Zakroutil hlavou aby se vzpamatoval a zvedl se z postele.
"Jasně." odpověděl a začal se přehrabovat v šuplíku. Vytáhl tričko a kraťasy a podal mi je.
"Díky." odpověděla jsem a zalezla do koupelny.
Vyšla jsem v jeho oblečení a Stiles byl už připravený do sprchy. Vlezl do koupelny a já už jen slyšela téct vodu. Procházela jsem se po pokoji, až jsem narazila na fotky. Bylo jich plno. První fotku, kterou jsem vzala do ruky: Scott a Stiles ve školce. Začala jsem se potichu smát. Odložila jsem ji a vzala jinou: Celá Scottova smečka. Nad tím jsem se pousmála. Vzala jsem další kde jsem...já? Proč tu má moji fotku? Otočila jsem ji. Bylo tam napsané Jess v srdíčku. Asi mě má vážně rád. Popravdě...lichotí mi to a musím přiznat, že...je to fakt pěkný a...nevím, co si myslet...
Najednou z koupelny vyšel Stiles. Ve dveřích se zarazil. Otočila jsem se. Nadzvedla jsem fotku tak, ať ji vidí a usmála se.
"To můžu vysvětlit." vyhrkl hned. Neodpověděla jsem a objala ho.
"Za co to bylo?" zeptal se když jsem se odtáhla.
"Za všechno." usmála jsem se. Úsměv mi opětoval.
"Ty budeš spát na posteli a já se vyspím v křesle." řekl po chvíli tupého usmívání.
"Ne. Nebudeš spát v křesle." odbyla jsem ho, chytla za ruku a hodila ho na postel.
"Páni máš sílu." přiznal.
Nahodila jsem pohled "To myslíš vážně?" a čekala na reakci, až mu to dojde.
"Jo vlastně! Promiň" zasmál se. Usmála jsem se a lehla si vedle něj. Na chvíli jsem si zapla telefon abych zkontrolovala zprávy od Isaaca. Snad miliarda zpráv a další miliarda zmeškaných hovorů.
"Páni. Ten se o tebe bojí." Stiles se koukal přes mé rameno.
Isaac: Jess přijeď!
Isaac: Nebudeš tam!
Isaac: Jessico zapni ten mobil!
Isaac: Doprdele Jessico!
Isaac: Víš co? Jedu tam!
Tahle zpráva mi přišla před minutou. Bez váhání jsem napsala:
Jess: Ne! Isaacu neboj. Jsem v pořádku. Můžeš mi věřit. Miluju tě.
Hned odepsal.
Isaac: Tak dobře, ale hned zítra se uvidíme. Miluji tě.
Oddechla jsem si.
"Tak co?" zeptal se nedočkavě Stiles.
"Chtěl přijet, ale nakonec jsem mu to vymluvila." odpověděla jsem. Popravdě jsem si vůbec nebyla jistá tím, co jsem napsala Isaacovi. Miluju ho? Já...nevím.
"Vypadá to, že sis oddychla, když ses dozvěděla, že Isaac nepřijede." podezíral mě Stiles.
"Možná...já nevím." zakroutila jsem hlavou.
"Hele, poslouchej své srdce." usmál se.
To myslí vážně? Myslí, že má u mě šanci?
"To myslíš že ti dám někdy šanci?" zeptala jsem se.
"Třeba jo." odpověděl a pomalu se přibližoval. Pohladil mě po tváři.
"Stilesi..." otočila jsem pomalu hlavu na bok. Zase se odtáhl.
"Dobře. Jdeme spát." řekl najednou zklesle.
"Stilesi...já..." koktala jsem.
"Ne. Nic nemusíš..." snažil se mi něco říct, ale nestihl to. Své rty jsem přitiskla na ty jeho. Odtáhli jsme se od sebe po celkem dlouhé době. Koukal velmi překvapeně. Po chvíli se ke mně ale nahnul a opět naše rty propojil. Pomalu s nimi začal hýbat. Nevím proč, ale spolupracovala jsem. Najednou se dveře otevřeli.
"Co to děláte?" ve dveřích stál sheriff Stilinski. Cukli jsme sebou a odtáhli se od sebe.
»«»«»«»«»
Konečně!!! Přidávám další díl!!! :-) Asi po týdnu? Ani nevím jak je to dlouho. Ale moc se omlouvám že je to tak pozdě. Začala škola a já nemám tolik času. Budu se snažit vydávat dva díly za týden. Ale myslím že budu ráda, když stihnu vydat jeden.
Samozřejmě mě zajímají vaše názory :-)
Má Jess chodit se Stilesem nebo Isaacem?
Pište do comm. :-)
Mám vás ráda
Vaše Maxirra <3