"Harry, rychle asi mi praskla voda!" vykřikla jsem do prázdného pokoje, kde jsem ležela.
Měla jsem otevřené dveře, takže můj muž mohl v klidu přijít.
Místo něho se však do pokoje dobatolila naše malá Darcy.
"Zlatíčko!" znovu jsem vykřikla a přes křeče, které stupňovali jsem se snažila usmát.
"Tatáááá" teď si jenom představte vysoký tón dětského hlásku a Darcy jak u mě sedí a takhle jako siréna křičí, až to určitě slyší i sousedi.
Darcy se najednou objeví nad moji hlavou, protože ji Harry vzal do náruče.
"Musíme do nemocnice. Rychle!"
To je poslední, co si pamatuji než jsem upadla vyčerpáním do bezvědomí.