„Prosím!"
„Ne."
„Vždyť by ti to tak moc slušelo!"
„Ne!"
„Kvůli mně!"
„Ani pro tvoje oči!"
Bucky na dívku vrhl štěněčí pohled a nastrčil ji pod nos znovu svůj úlovek. Jednalo se o růžové tílko velmi malého rozměru, které odhalovalo víc, než by mělo.
„Prosím, prosím, smutně koukám," zkusil to znovu a přistrčil jí tílko ještě blíže k obličeji. To ji rozesmálo.
„Nechápu, proč se mnou poslali zrovna tebe," škádlila ho.
„Protože jsem samozřejmě nejlepší," odpověděl Bucky a blýskl zářivým úsměvem. Vydal se prohrabat další hromádku oblečení, které tento obchod nabízel. Abby se pobaveně usmála a vydala se raději k sekci s tmavými tepláky. Už to byly dva týdny, co přistála na rušné newyorské silnici. A další dva týdny, co se u ní střídali Avengers a dělali jí chůvu. Z počátku jí to štvalo („Přece se o sebe dokážu postarat sama!"), ale rychle si na přítomnost někoho dalšího zvykla. Tony musel odjet z města za nějakým obchodem a odmítal ji nechat ve Stark Tower samotnou se slovy, že by to tam rád pak našel v celku. Též zanechal i příkaz vyrazit na nákup oblečení, protože už ho nebavilo koukat se na to jedno a samé velké tričko, v kterém dívka pobývala v jeho bytě.
Abby vytáhla z hromádky černé tepláky, na ramínku objevila tmavé rifle a o kousek dál si vzala šedé tričko. Chvilku bloumala obchodem a hledala, co by jí ještě tak padlo do oka. Zastavila se v sekci se sukněmi a šaty různých barev a velikostí. Nakonec sáhla po jedněch modrých s malými kytičkami a vydala se na cestu do kabinek.
„Jdu si to zkusit!" oznámila své dnešní chůvě a zatáhla za sebou závěs.
„Chci to vidět," ozvalo se po chvíli za závěsem. Abigail se pobaveně uchechtla a převlékla se do pár kousků. Kupodivu se jí povedlo trefit jak velikost, tak střih, což se jen tak nestává. Dokonce byla i spokojená se svým odrazem v zrcadle. Odhrnula tedy závěs a předvedla pár póz.
„Jo, to by šlo," zhodnotil znaleckým okem James a nenápadně se snažil podstrčit do kabinky i ono růžové tílko.
„Ne," řekla rozhodně Abby a opět za sebou zatáhla závěs. Svlékla ze sebe rifle a triko, které si hodlala koupit a zaměřila pohled na ty modré šaty. Při bližším zkoumání už se jí zas tolik nelíbily. Rozhodla se, že by byla škoda se kvůli nim vůbec svlíkat a oblékla se do věcí, ve kterých přišla. Jednalo se o černé legíny a tričko s malým znakem orla, samozřejmě z dílny SHIELDu. K těmto svrškům se vázala zábavná historka. To takhle jednou přijela na hlídání Nat a zahlédla dívku znovu v tom samém tričku. Něco zadrmolila rusky, odjela a za pár minut se vrátila zpět s těmito svršky. Donutila dívku převléci se do nich a chodit v tom. Abby dokonce měla pocit, že jí potají to dlouhé triko zkonfiskovala a vyhodila. To byly ale jen dohady.
Vypochodovala z kabinky a pohledem přejížděla krám za účelem objevení svého společníka. Nikde v blízkosti ho ale nezahlédla. Chvíli procházela velkým obchodem tam a sem a sem a tam. Nikde ho ale neviděla. Už se pomalu začínala bát, že ji tady prostě nechal, když se hnědá kštice vynořila zpoza regálů s pánským prádlem, v ruce pár balíčků s trenkami a ponožky.
„No co, Tonymu to určitě vadit nebude," pokrčil rameny a vzal dívku k pokladně. Cestou mu ale oči padly na jedny moc pěkné šaty, a tak zamířil k nim.
„Co tohle, to si zkusíš?" optal se jí a ukázal svůj úlovek. Byly to blankytně modré šaty s malými modrými puntíky a mašlí. Látka byla na omak velmi příjemná. Abigail tedy přikývla a společně se vydali opět ke zkušebním kabinkám. Vlezl dovnitř, vysoukala se z legín a navlékla na sebe šaty. Splynuly na ní jako druhá kůže. Byly opravdu nádherné a příjemné. Akorát měly vzadu zip, který si ne a ne zapnout svépomocí. Vystrčila tedy hlavu ven z kabinky.
„Můžeš prosím?" špitla a otočila se k němu zády.
„Jo, jasně," řekl mírně chraplavým hlasem a vztáhl své ruce k jejím holým zádům. Pomalu vytáhl zip nahoru a dotyk prodloužil možná malinko více než bylo nutné.
„Docela dobré, ne?" zhodnotila a otáčela se na všechny strany, kriticky hodnotíc svůj vzhled.
„J-jo, jsou super," odpověděl rychle muž a trochu si pročistil odkašláním hrdlo. Cítil se jako nějaký puberťák přistižený na švestkách. Věděl, proč se v její přítomnosti cítí tak dobře, tak lehce, že témě zapomíná na to, co bylo, co prožil v minulosti a čím byl. Stále si to ale nechtěl připustit.
„Bucky?" zamávala mu dívka rukou před očima a on překvapeně zamrkal.
„Země volá Jamese," smála se mu a znovu se k němu otočila zády. „Rozepneš mi to prosím?"
„Jasně," hlasitě polkl a opět položil svou zdravou ruku na její hřejivou pokožku zad. Pomalu rozepnul šaty, které tak odhalily kousek z klíční kosti. Odstoupil od dívky a zatáhl za ní závěs. Prober se! Imaginárně se profackoval a zaklepal hlavou.
„Budeš si zkoušet svůj výběr?" ukázala rukou na balíček s boxerkami v jeho ruce. Povytáhl obočí.
„Dělám si srandu," zasmála se a vydala se ke kabinkám.
„Já bych to klidně udělal, kvůli tobě," zašeptal tiše a vydal se za ní. Ta malá ještěrka se mu dostala pod kůži. Moc se mu líbila, okouzlila ho hned, jak ji poprvé uviděl. Snesl by jí modré z nebe, kdyby ho o to požádala.
Společně zaplatili Tonyho kreditkou a vyšli ven z obchodu. Vydali se k výtahu velkého obchodního centra a sjeli o pár pater níž, do podzemní garáže, kde na ně čekala Buckyho motorka. Abby se bezděky otřásla. Neměla moc v lásce rychlou jízdu a nechráněné tělo za jízdy, což přesně splňoval tenhle ďáblův nástroj, jak z legrace motorku nazvala. Bucky dívce podal helmu a společně na motorku nasedli. Chytla se ho pevně kolem pasu a položila hlavu na jeho koženou bundu, načež zavřela oči. Motorka vyjela z garáže a pokračovala po rušné silnici. Pomaleji, než by se vojákovi líbilo, ale věděl, že dívka nemá ráda rychlou jízdu a necítí se dobře na motorce, proto se jí přizpůsobil. Po pár minutách zastavil stroj před malou oblíbenou kavárnou. Otočil se na Abigail, ta mžourala na nápis.
„Kolibri café," přečetla nahlas.
„Dáš si kafe?" zeptal se jí a usmál se na ní. S úsměvem přikývla a seskočila z motorky. Napodobil ji, nabídl rámě, do kterého se s pobaveným uchechtnutím zavěsila a společně vešli dovnitř. Byla to malá kavárna plná malých pohodlných křesel a stolečků z palet, zařízená ve stylu padesátých let. Proto sem rád chodil, ze všeho nejvíc mu to připomínalo jeho dobu. Usadili se kolem jednoho z paletových stolků a počkali, než k nim přijde usměvavá servírka.
„Dvakrát cappuccino, prosím," objednal Bucky a servírka s úsměvem opět odcupitala.
„Je to tu moc pěkné," rozhlížela se Abby. Na zdech visely dobové fotky a pár obrazů krajinek z různých koutů světa. Zalíbila se jí jedna, na které si na palouku hrála dvě hříbata pod rozkvetlou jabloní.
„Chodím sem rád, připomíná mi to domov," zasnil se Bucky a též se zahleděl na obraz s hříbaty. Chvíli setrvali mlčky, každý se svými myšlenkami. James jako jediný nechtěl vědět nic o tom, co o něm Abby věděla. Přijal, že je toho hodně a nechtěl rozdmýchávat staré rány. A proč taky? Minulost změnit nedokázal. Byl jen rád, že nebyla ovlivněná tím, co se z něj stalo. Že se ho nebála. Že neměla strach z Winter Soldiera.
Po chvíli servírka donesla jejich objednávku. Před dívku položila hrnek s bohatou bílou pěnou a ledabyle nasypanou čokoládou, zatímco na hrnku Buckyho bylo vyobrazeno velké srdce. Servírka se na hnědovláska taky culila jak měsíček na hnoji. Dívka nadzvedla pobaveně obočí a sledovala, jak servírka odkráčela velmi podivnou chůzí, při které opravdu zvláštně vrtěla zadkem. Asi aby si jí co nejvíce všiml. Mírně jí bodl osten žárlivosti, který ale zmizel ve chvíli, kdy se podívala, kam se James kouká. Nedíval se na servírku, díval se jí přímo do očí a v jeho očích hrály pobavené jiskřičky.
„Vypadá to, že máš obdivovatelku," prohodila Abby a upila ze své kávy. Spokojeně si pomlaskala, byla to opravdu znamenitá káva.
„Vadilo by ti to?" zeptal se hnědovlasý skenujíce dívčinu tvář. Zakuckala se a raději položila hrnek zpět na stůl. Místo odpovědi zrudla a raději stočila pohled na další obrazy. Ticho mezi nimi opět přerušil jeho hlas:
„Zajímá mě tvá minulost."
„Proč? Nejsem zajímavá," zeptala se nechápavě dívka.
„Jsi zvláštní dívka. Nejsi jako ty, které jsem vždy potkával," zamíchal svůj nápoj a napil se.
„Taky nejsem zdejší," usmála se na něj.
„Povídej mi o sobě, prosím," požádal ji a hleděl jí hluboce do očí, až se pod jeho pohledem ošila. Dívka chvíli přemýšlela, ale pak si řekla, proč by ne?
„Narodila jsem se v parku," začala.
„V parku?" zeptal se překvapeně Bucky.
„No, rodiče to trochu nestihli do porodnice včas," zasmála se. „Nebaví mě sedět ve škole, nikdy mě to nebavilo. A přesto dělám druhou střední, jsem prostě divná. Nikdy jsem nebyla kdovíjak šikovná, talentovaná či oblíbená. Nemám žádný srdceryvný příběh, jsem to prostě Já. Občas nejdřív jednám a pak myslím. Mám ráda zvířata, chybí mi jejich chlupatá srst a hřejivý pocit, že nejsem nikdy sama."
„Nejsi sama," přerušil tok jejích myšlenek naslouchající.
„Já vím," špitla a znovu upila ze svého hrníčku. „Kávu mají opravdu skvělou," pochválila. Ve skrytu duše doufala, že se jejich rozhovor tak stočí jiným směrem.
„Povídej dál," zmařil její plány muž. Povzdechla si.
„Neměla jsem zajímavej život. Nejdramatičtější část byla, když jsem se nedostala na vysokou, proto jsem dělala další střední, nechtělo se mi do práce."
„Proč myslíš, že nejsi výjimečná?" překvapil jí otázkou. Zmateně zamrkala.
„Proč bych si měla myslet opak?" opáčila nedůvěřivě.
„Protože jsi tady. Tisíce lidí někdy někde srazilo auto, ale žádný se kvůli tomu neobjevil v jiné realitě," odpověděl pevně. Na tom něco je, pomyslela si.
„Sluší ti to, když přemýšlíš," zaskočil ji další poznámkou. Překvapeně se podívala do jeho tváře, avšak žádné stopy po vtipkování či sarkasmu v ní nenašla. Myslel to upřímně. Začervenala se a sklopila pohled. Neuměla přijímat komplimenty. To mělo co dělat s jejím nízkým sebevědomím.
Při odchodu vrhla dívka pohled na servírku za barem. Dychtivě sledovala Buckyho záda. Tedy, jestli se v této části ještě dalo říct ‚záda'. Pobaveně se zašklebila a odolala nutkání proplést si s vojákem prsty, prostě proto, aby mohla vidět ten pohled v její tváři. Nasedli na motorku a vyrazili směrem ke Stark Tower. Motorka líně kroužila po ulicích a nahýbala se v zatáčkách. Zvuk motoru a pravidelný tlukot srdce řidiče brzy Abigail ukolíbal ku spánku a ona povolila stisk kolem Jamesova těla. Zachytila ji studená ruka.
Když dorazili do garáží věže, dívka už spala. S pobaveným úsměvem si ji vyhoupl do náruče a vyjel s ním výtahem až do vrchních pater. Cestou fascinovaně sledoval její klidný obličej. Byla tak krásná.
„Co se stalo?" vyjekl mužský hlas, když výtah s cinknutím dorazil do požadovaného patra.
„Nic, jen spí," odpověděl tiše Bucky a vešel do místnosti.
„Už nespím, pusť mě," zašeptala dívka a mžourala kolem sebe. Nejprve se jí naskytl pohled na hnědé strniště, což se jí velmi líbilo. Ztráta opory druhého těla jí přivodila husí kůži. Promnula si paže a obličej.
„Ahoj Tony," usmála se na původce výkřiku a vyšla k němu.
„Ahoj, malá. Tak co jste koupili?" objal dívku před sebou.
„Šaty," zazubil se ten s kovovou rukou. Abby se po něm pobaveně ohlédla.
„A tepláky a kalhoty a tričko," dořekla a protáhla se. Cítila neskutečnou únavu. Jediné, co chtěla, byla teplá postel. Tony se dal do živé debaty s Buckym a ona opustila místnost, aby mohla sjet o patro níže do svého vlastního pokoje. Den v nákupním centru ji připravil o veškeré síly. Ve sprše ze sebe smyla denní pot, vlhké vlasy vysušila jen tak ručníkem, oblékla si ukradené tričko („Ne, Tony, opravdu jsem tvé triko neviděla!") a zalehla do postele.
„Dobrou noc, Jarve," navykla si přát dobrou noc tichému sluhovi. Nepřišla si proto tak sama.
„Dobrou noc, slečno," odpověděl pohotově robot a dívka se vydala poklidně do říše snů.