Došel jsem domů až skoro ráno. Ulehnul jsem na lůžko a usnul. Nevím, jak dlouho jsem spal, ale zářila venku večerní obloha. Měl jsem hrozný hlad. Rozhodl jsem se zajít si do hospody na nějaké jídlo.
Bylo skoro plno. Zasedl jsem k poslednímu prázdnému stolu a objednal jsem si guláš a pivo. Rozhlédl jsem se po místnosti, ale žádný obličej mi nepřipadal známý. Po chvilce mi pohledná servírka přinesla načepované pivo. Zvedl jsem orosenou sklenici a pořádně jsem se napil. Bylo hořké, ale chutnalo skvěle. Trvalo to jen několik minut a už mi na stůl pokládala servírka i talíř s gulášem a misku s křupavým pečivem.
Hospoda se plnila zákazníky. U mého stolu se objevila půvabná černovláska v červených šatech.
,,Smím si přisednout?'' zeptala se sametovým hlasem.
,,Jak chcete,...'' odpověděl jsem nezaujatě. Posadila se naproti mě. A objednala si pivo a steak s bramborami.
,,Chodíte sem často Luciane?''
,,Ne. Jen když mám chuť na dobré pivo.''
,,Poslouchejte, mám pro Vás nabídku,...''
,,Povídejte ...''
,,Nedaleko místa, kde jsme se setkali, je taková jeskyně. Je to úkryt pavoučí ženy, dříve to byla nějaká Elise. Je nemrtvá a používá černou magii, zároveň je dost silná, takže nechcete se spojit proti ní?''
,,Takže se tam bojíte jít sama. Víte co, nechte to na někom, kdo má pro strach uděláno.''
,,Utahujete si ze mě?''
,,Ne, měl bych?'' odpověděl jsem jí.
,,Sám nemáte šanci ji porazit.''
,,Pochybujete o mě?''
,,Ne, teda vlastně jo. Spousta bojovníků, jako vy, se o to pokoušela, ale bez úspěchu. A vy si myslíte, že tam nakráčíte a máte vše v kapse?''
,,Tak jsem to nemyslel, omlouvám se Vám.''
,,Takže, jak jste se rozhodl?''
,,Rád Vám pomůžu.''
,,Tak dobře. Nemohli bychom si tykat?''
,,Souhlasím.''
Dojedli jsme a pak Vayne musela rychle odejít. Chtěl jsem být zdvořilý a doprovodit ji, ale nesouhlasila s tím. Bude to možná po druhé, kdy budu s někým spolupracovat.
Na obrázku máte konečně Luciana.