ASHTON'S POV
Už poněkolikáté jsem vytočil to samé číslo. Claryino. A ona to stále nebrala. Cítil jsem, že jsem ji musel naštvat, když jsem s ní mluvil ten večer, ale teď jsem na ni naštvaný nebyl.
Znovu jsem vytočil její číslo.
,,Kurva, Clary, vezmi to." zamumlal jsem do pípajícího mobilu. Hodil jsem mobil na postel a naštvaně bouchl do matrace.
Lehl jsem si na záda, zahleděl se do bílého stropu a přemýšlel. Je to vůbec pravda? Co když mám třeba jen nějak dopletené události a můj mozek si myslí, že to, čeho se nejvíc bojím, se opravdu stalo. Třeba se to nestalo, ale moje já je přesvědčené o tom, že to je realita. Při tom pomyšlení, že to může být mýlka jsem se trochu uvolnil a cítil jsem, jak se mi trochu nadzvedly koutky úst.
,,Čau, brácho." řekl ospalý hlas a já leknutím nadskočil. Podíval jsem se po návštěvníkovi, kterým byl Michael.
,,Už jsem se bál, žes nepřežil." podíval jsem se na něho.
,,Skoro."
,,Jakto?" zasmál jsem se.
,,Nejdřív mě opila, a pak... Víš co." řekl a prsty si projel rozcuchané vlasy.
,,Jako sex?" vykulil jsem oči.
,,Jo, sex." pokrčil rameny.
,,Tyvole, ty už začínáš bejt po mně," řekl jsem hrdě. ,,A dobrý?"
,,Jo, dobrý." rozesmál se.
,,Teď už seš chlap." poplácal jsem ho po rameně.
,,Seš debil," zasmál se a lehl si na postel. ,,Takhle kurevsky unavenej jsem ještě nebyl."
,,Já jdu stejně pryč, takže budeš mít klid."
,,Kam jdeš?" podíval se na mě.
,,Jen se projít. Mám v hlavě bordel."
CLARY'S POV
Na mobilu mi svítilo asi pět hovorů od Ashtona. Zamračila jsem se a hodila mobil na postel. Nechtěla jsem se s ním po té hádce bavit. Nejlíp už nikdy.
Chtěla jsem celý den jen ležet, cpát se vanilkovou zmrzlinou politou karamelovým sirupem a zírat do zdi. Měla jsem v plánu tak maximálně vyjít z pokoje, když dostanu hlad nebo budu potřebovat na záchod. Víc jsem toho neplánovala a ani náhodou bych se od mých plánů nenechala odradit.
Mobil mi začal znovu vibrovat a na obrazce opět svítilo Ashtonovo jméno. Zabručela jsem a mobil celý vypnula. Poté jsem ho strčila do zásuvky nočního stolku a otočila se na druhou stranu. Slunce nesvítilo a v pokoji jsem měla až nepříjemně temno, díky zataženým závěsům. A díky tomu jsem i neviděla ven a nikdo neviděl ke mně. A tak jsem se dál mohla oddávat lahodné zmrzlině, tichu, tmě a naštvanosti na celý svět.
Máma si všimla, že nejsem v náladě a tak se ani neodvážila zaklepat na dveře. Navíc byla rozrušená od té doby, co jsem jí oznámila, že čekám dítě. Nevtipkovala jako dřív, moc toho nenamluvila a byla bledá jak stěna. Bylo to jako kdyby znovu umřel táta.
Po asi půlhodině se ozvalo zaklepání na dveře.
,,Chci být sama, mami!" zavolala jsem. Odpovědí mi bylo to, že se otevřely dveře. Otočila jsem se a otevřela pusu, abych něco dodala, ale slova z ní vyšla až po chvíli, co jsem se vzpamatovala. ,,Vypadni Ashtone, kurva."
,,Clary, prosímtebe vyslechni mě." žadonil.
,,Vyslechnu tě a dopadne to jak naposledy?" vyprskla jsem.
,,Prosím, byl jsem opilý. Nevím, co jsem říkal."
,,Myslíš, že ti to uvěřím? Proboha, Ashtone, když seš opilej, tak právěže říkáš pravdu!"
,,Ne, Clary tak to není. Teda možná je, ale já jsem to tak nemyslel. Nechtěl jsem ti ublížit." řekl potichu.
,,Tak na to je trochu pozdě, protože jsi mi už dávno ublížil."
,,Posaď se, promluvíme si." řekl.
,,Já se s tebou bavit nechci. Navíc nevím, o čem se chceš bavit." založila jsem si ruce na hrudníku a zašklebila se.
,,O všem. O tobě, o mně, o tom dítěti." poslední slovo zašeptal.
,,A proč tě to dítě vůbec zajímá?"
,,Je tady padesáti procentní šance, že je moje, takže se o něj musím zajímat." řekl a podíval se na mě.
,,I kdyby bylo tvoje, tak to může být jedno." řekla jsem a posadila se.
,,Proč?"
,,Protože půjdu na potrat."