/POHLED HARRYHO/
Vrátil jsem se z pořadu Good morning America, z města a ještě z pár rozhovorů. Stál jsem u okna mého hotelového pokoje, díval jsem se dolů na lidi jak bestarostně procházeli sem a tam.
Nechal jsem tiše stékat slzy po mé tváři a zžírat své vlastní srdce ukrutnou bolestí. Na hrudi mi ležel velký tíživý balvan a nohy se mi neovladatelně třásly. Nebyl jsem schopný pořádně vnímat, zíral jsem na svět kolem sebe jakoby z povzdálí, ruch velkoměsta jsem slyšel z dálky a snažil se dýchat v pravidelných intervalech.
"Lásko?" Tlak na hrudi se ze známého hlasu za mými zády jenom zvětšil a oslovení jakým mě nazval to jenom umocnilo. Zavřel jsem oči a snažil se klidně dýchat.
"Co chceš, Louisi?" Držel jsem víčka u sebe, snažil jsem se znít klidně a hlavně se udržet na nohou.
"Kam jsi se tak rychle vytratil? Sotva jsem slezli z podia a už po tobě nebylo ani stopy." Jeho hlas se třásl.
"Chtěl jsem být sám." Mluvil jsem pomalu a zřetelně, nechtěl jsem mu dát najevo bolest, kterou jsem cítil.
"Aha..." Uslyšel jsem šoupavé kroky, jak se ke mě přibližuje.
"M-mohl by jsi prosím zůstat kde jsi a hlavně na mě nesahat?" Zastavil jsem ho dřív, než se ke mě stačil přiblížit a vztáhnout na mě ruku.
"J-jo," souhlasil trochu zaskočeně.
"Louis?" Prolomil jsem ticho po pár minutách.
"Ano?"
"Už jsem ti někdy řekl, že jsi ubožák?" Otevřel jsem oči a zadíval se na mě neznámou budovu přede mnou. Slyšel jsem zalapání po dechu, ale nic neřekl. Pomalu jsem se na něj otočil.
"Omlouvám se, Harry." Zašeptal tiše, sotva slyšitelně. Jen jsem přikývl, aby vědět, že to beru na vědomí. "Necháš mě to vysvětlit?" Zeptal se opatrně.
"Ne." Podíval jsem se na něj tvrdě. "Nechci od tebe slyšet další lži.."
"Nelhal jsem ti." Začal se hned bránit.
"Ne? Když jsem se tě ptal, jestli opravdu čekáš dítě, tak jsi byl takový srab, že jsi mi lhal do očí a řekl ne. Myslíš, že jsem to nepoznal, že jsem nepoznal, že mi lžeš? Neznám tě první den. Mrzí mě, že jsi mi to potvrdil jako poslednímu a neměl jsi dost slušnosti, aby jsi to řekl jenom mě, ale řekl jsi to nejdřív celému světu." Zase ty proradné slzy. Nebrečel jsem nijak hlasitě, jen jsem prostě nechal ty slané kapky vody stékat po mé tváři.
"Harry, já jsem ti to chtěl říct, opravdu ano." Začaly se mu v očích tvořit slzy stejně jako mě, ale ani jedna nevyšla ven.
"Tak proč jsi to neudělal?"
"Čekal jsem na správnou příležitost." Hlesl.
"Opravdu? A jak podle tebe ta správná příležitost měla vypadat, až ti to dítě bude říkat tati?" Zasmál jsem se nevesele a pohrdavě.
"Sakra, Harry! Takhle jsem to nechtěl, nic z toho co se stalo jsem nechtěl. Byl jsem opilý jasné?! Nevěděl jsem co dělám a moc si z té noci nepamatuj, nedokážeš si představit, co pro mě bylo za šok, když mi řekla, že je se mnou těhotná. Ale co jsem měl dělat? Donutit jí, aby šla na potrat? Je to přece moje dítě, sakra!" Zakřičel.
"Jsi si jistý?" Pozvedl jsem obočí.
"Co?"
"Jsi si jistý, že je to dítě tvoje?"
"To nemyslíš vážně." Byl z mých slov v šoku.
"Ale jo myslím. Kde bereš tu jistotu, že to na tebe jenom neuhrála."
"Nejsem přece pitomec." Místností se rozlehl můj neveselý smích.
"Vážně? Já už opravdu nevím, co si o tom všem mám myslet, co si o tobě mám myslet. Můžeš mi vysvětlit, proč jsi si mě bral?" Snažil jsem se znovu zklidnit svůj hlas a nekřičet, jediné, co jsem si opravdu přál bylo vyhnout se hádce.
"Protože tě miluju." Odpověděl automaticky.
"Ne, Louisi, nemiluješ. Kdyby jsi mě milovat, tak by jsi neudělal to co jsi udělal."
"Byl jsem opilý, posloucháš mě vůbec?"
"To tě ale do prdele neomlouvá, chápeš to? Když miluješ nemáš potřebu lítat po barech s nějakýma zasranýma kamaráda. Nemáš potřebu podvádět a lhát."
"Nechtěl jsem to.. Harry, já to sakra nechtěl! Ale co mám dělat? Řekni mi co?" Konečně se objevily slzy i na jeho tváři. "Navíc, s tebou by se mi dítě povedlo asi těžko..." Zůstal jsem na něj hledět s otevřenou pusou.
"Nedokážeš si představit jak strašně to bolí." Můj hlas se začal třást a já jsem to přestal zvládat.
"Než jsem tě potkal.." Začal jsem.." Cítil jsem ve svém životě nějaké prázdno, pořád jako by mi něco chybělo. Strašně dlouho jsem nemohl sám sobě přiznat, že bych mohl být gay a strašně dlouho mi trvalo, než jsem se s tím srovnal. Svitla mi naděje, že bych mohl něco se svým životem udělat, když jsem se přihlásil do X-Factoru, netušil jsem, že tam potkám někoho jako jsi ty.
Cítil jsem se tak nějak celý, vždycky když jsem tě měl nablízku. Nikdo mi nerozuměl tak jako ty. Ukázal jsi mi, jak krásně na světě je, jak krásné je být milován a jak krásné je milovat i když je ten druhý stejného pohlaví. Přestal jsem se svojí orientací trápit. Dělal jsi ze mě lepšího člověka. Ale přišla další překážka v podobě Modestu. Každým jejich zákazem jsem cítil, že tě ztrácím, že se mi vzdaluješ. Bojovali jsme ze všech sil, snažili se všechno to zlé ustát, v jednu chvíli jsem měl pocit, že se nám to i daří, pak ale přišla Eleanor, musel jsem se jí naučit respektovat, doufal jsem, že naše láska je natolik silná, že vydrží všechno. Mrzí mě, že jsem to minulý rok nezvládl a odstrkoval tě od sebe. Doufal jsem, že to překonáme, chtěl jsem ti dát šanci na lepší život, na opravdovou lásku bez zákazů, nedocházelo mi, že ti tím ubližuju. Začal jsem propadat depresím jako dřív, než jsem tě poznal. Uvědomil jsem si, že bez tebe nedokážu žít a nesnesu pohled, jak se vodíš za ruku s někým jiným.
Když jsme se dali znovu dohromady a vzali se, připadal jsem si konečně šťastný, měl jsem manžela, kterého jsem z celého srdce miloval a on mě, připadal jsem si jako v pohádce... Ne každá pohádka má šťastný konec.
Náš vztah už skončil dávno, bojovali jsme za něco, co už dávno neexistovalo. Přestali jsme si jeden druhého tolik vážit a ty mi to poslední měsíce jenom dokazuješ. Je ti ukradené jak se cítím, nezajímá tě to, kdykoliv jsi měl volný čas, trávil jsi ho s někým jiným, ignoroval jsi mé signály, že tě potřebuju, radši jsi si užíval v barech, ale já už takhle dál nemůžu, Louis. Můj život je jedna velká přetvářka a já už prostě nemůžu." Šeptal jsem zlomeným hlasem.
" Snažím se ze všech sil být stále ten usměvavý Harry, kterého naše fanynky chtějí vidět, dávat do koncertu veškerou energii, které je čím dál míň, protože smysl mého života se mi vzdaluje před očima.
To co se děje teď, už je na mě opravdu příliš. Vždycky jsem tě měl za upřimného, milujícího a hodného kluka, byl jsi pro mě vším, co představovalo dokonalost a teď najednou sedím na podiu a poslouchám jak můj manžel přiznává, že bude táta." Hlasitě jsem popotáhl. "Na tohle už opravdu nemám síly, nechci ti už dál stát v cestě."
"O čem to mluvíš?" Po jeho tváři mu přeběhl šok.
"Vzdávám to.. Nedokážu stát mezi rodinou.."
"Rodinou? O jaké rodině to mluvíš? Já s ní nic nemám, čeká moje dítě, to je všechno. Chtěl jsem ho vychovávat s tebou, tohle je pro mě moje vysněná rodina, ty, já a moje vlastní dítě." Začal zvyšovat hlas.
"Ale já takhle nemůžu, chápeš to? Já už další zklamání a bolest neunesu! Pochybuju, že ta holka vůbec ví, že jsi gay." Louis mlčel. Jenom jsem nad ním pokroutil hlavou. "Odejdi prosím.."
"C-co?" Zakoktal.
"Odejdi." Zopakoval jsem. Chvíli na mě zíral, než se skutečně otočil k odchodu.
"Jo a Louisi?" Zastavil jsem ho ještě u dveří. Pohlédl na mě s otazníky v očích. "Gratuluju.." Kývl jsem na něj.
"Nevzdám se tě," stihnul ještě rychle říct, než opustil pokoj.
Konečně jsem dovolil mým kolenům, aby se podlomila, stočil jsem se na zemi do klubíčka a tiše brečel. Nebyl jsem schopný nad ničím přemýšlet, hrozně mě bolela hlava, měl jsem tělo v jednom ohni a tlak na hrudi se jenom zvětšovat. Po mysli mi běhalo Louisiho sólo z našeho nového songu, nic víc, jenom slova..
"If I didn't have you there would be nothing left.
The shell of a man who could never be his best.
If I didn't have you, I'd never see the sun.
You taught me how to be someone, yeah."
Ležel jsem tak dlouho, dokud mi někdo nezaklepal na dveře, nezval jsem toho neznámého dál, vstoupil sám, nezvedal jsem hlavu, abych se podíval kdo to je, nezajímalo mě to.
"Jsi v pořádku, Harry? Slyšela jsem tě zpívat." Byla to Lottie. Takže jsem zpíval nahlas?
"Jsem v pohodě." Zašeptal jsem.
"Nevypadáš. Pojď, pomůžu ti do postele, takhle nemůžeš ležet celou noc." Začala mě zvedat ze studené země a já se nebránil, nechal jsem jí, aby si s mnou dělala, co jen chce.
"Promiň, ani jsem ti nepopřál k narozeninám." Promluvil jsem po chvíli, co mě hladila po vlasech a snažila se mě uklidnit.
"S tím se netrap, vidím, že máš svých starostí dost." Usmála se na mě jemně. "Je to kvůli Lousimu?"
Jenom jsem přikývl.
"Myslela jsem, že to dávno víš, že ti to řekl jako prvnímu."
"Ne, dozvěděl jsem se to až dneska, do teď se to snažil popřít."
"To je idiot." Zanadávala na svého bratra. "Harry, netrap se tím, Louis to neudělal schválně, nechtěl ti ublížit. Zkus se přes to prosím dostat, vy dva k sobě patříte."
"Nepatříme. Nevěřím mu. On to svádí na alkohol, ale kdyby mě skutečně miloval, nepodvedl by mě i kdyby byl opilý sebevíc. Já už nemám na to, abych se pořád přes něco dostával, jsem z toho všeho unavený, můj život je jedna velká přetvářka a lež a já už dál nemůžu. Člověk za kterého bych dýchal a kterého potřebuji nejvíc, mě podvede. Co dělám špatně, Lott? Proč nemůžu být chvíli opravdu šťastný? To jsem tak špatný člověk, že musím pořád takhle trpět?" Brečel jsem znovu.
"Ššš, Harry. Nejsi špatný člověk, jsi ten nejúžasnější člověk jakého znám. Někdy si musíme vytrpět spoustu špatného, aby jsme mohli být opravdu šťastní, dočkáš se toho, uvidíš, jen musíš vydržet." Utěšovala mě.
"Nevím, jestli na to ještě mám." Přiznal jsem.
"Samozřejmě, že máš. Zkus usnout, zaspat to. Bude tě zítra hrozně bolet hlava." Dala mi pusu na čelo a přisedla si ke mě na postel. "Zůstanu tady, dokud neusneš."
"Měla by ses jít připravovat na oslavu a já taky." Zamručel jsem.
"To má čas, vzbudím tě, až bude čas na přípravu." Ujistila mě, "spi."
TAKŽE, LOUISIHO JSEM PŘEDALA JEHO TÁTOVI, ABYCH MOHLA SEPSAT TADY TEN SHIT DÍL.
NO UPŘÍMNĚ NEVÍM, CO SI O TOM VŠEM MYSLET. ANI OMYLEM NEPŘESTÁVÁM VĚŘIT V LARRYHO, PROTOŽE TOLIK LET, CO SE SNAŽÍM DOKÁZAT, ŽE SPOLU JSOU, HÁDÁM SE KVŮLI NIM S LIDMI, PODPORUJU JE JAK JEN TO JDE A VIDÍM MEZI NIM TU LÁSKU, TO PROSTĚ NEJDE ZAHODIT ZA HLAVU KVŮLI NĚJAKÉMU DĚCKU, KTERÉ SI LOUIS UPLETL S NĚJAKOU HOLKOU NA ŠROT V BARU. NEVIDÍM V TOM NIC JINÉHO, JAK JEDNOHO NEVĚRNÉHO KLUKA.
JE MI HROZNĚ VŮČI HARRYMU, PROTOŽE JESTLI TOHLE NEBYLO PLÁNOVANÉ A NENÍ TO MYŠLENO, JAKOŽE BY TO DÍTĚ MĚLI MÍT SPOLU A ON HO SKUTEČNĚ PODVEDL, TAK TO MUSÍ BÝT HODNĚ VELKÉ ZKLAMÁNÍ.
HARRY MI VŽDYCKY PŘIŠEL JAKO ČLOVĚK KTERÝ TRPÍ OSAMOTĚ, NAVENEK JE MOŽNÁ ŽIVEL A USMĚVAVÉ SLUNÍČKO, UVNITŘ JE ALE KŘEHKÝ A ZRANITELNÝ A NEMÁM Z NĚJ VŮBEC DOBRÝ POCIT.
UŽ DELŠÍ DOBU MI PŘIJDE, ŽE JE NA PODIU SÁM ZA SEBE, NEMÁ Z NIČEHO UPŘÍMNOU RADOST, NEUSMÍVÁ SE OD SRDCE, SNAŽÍ SE KVŮLI NÁM, ABY NÁM NEUBLIŽOVAT TÍM, ŽE JE SMUTNÝ, ALE MYSLÍM ŽE TOHLE UŽ NEUSTOJÍ A BUDE NÁSLEDOVAT ZAYNA A VZDÁ TO.
ZASE ALE, ANI MOŽNOST, ŽE TO DÍTĚ MÁ MÍT LOUIS S HARRYM OD NÁHRADNÍ MATKY NENÍ VYLOUČENÁ, HARRY SI NEUSTÁLE POUKAZUJE NA BŘICHO A PROHLAŠUJE I AM PREGNANT.
P.S: TATO POVÍDKA NEKONČÍ, JENOM BUDE ASI VÍC Z POHLEDU HARRYHO. BUDU SE SNAŽIT ZASE PŘIDÁVAT DÍLY ČASTĚJI, ALE S NOVOROZENCEM TO JDE VŠECHNO POMALU.