Mít kamarády je jako propast.
Spadneš do ní rázem.
Je tu pořád snaha se zvednout.
Ale ty máš pocit, že musíš uniknout.
Snažíš se vyváznout, i když není cesty ven.
Pořád je tu, ale naděje.
Ale ty nejsi schopen se jí chopit.
Jak kdyby ses chtěl topit.
Věř mi, ona tě potopí hned.
A koho mám vůbec na mysli?
Přece tu krásu dna.
Která tě nutí být zrůdná.
Ty chceš být neoblomná.
Nemáš proti tomuto šanci.
Věř mi nejsi takový génius.
Jako je sám osud.
23.2.2024