Jakmile si mě přitáhl řekl...
"Jsi moje!" při téhle větě sa na mě koukal opravdu hodně upřeně, dokonce se dá říct že mě probodal pohledem.
Pouze jsem kývla a koukala mu do jeho oči, kdysi oči plně hněvu, nenávisti, touhy ublížit mi. No teď, láska, dominantnce...teď to byli oči které vidím že všech nejraději.
"Přemýšlíš drahá?" usmál se a rukama chytl obě mé ruce.
"Ehm...jo" uchechtla jsem se.
Přitulila jsem se k němu na hruď a pevně ho obejmula. On udělal to samé, je o tolik vyšší jako já a proto se v jeho přítomnosti cítím velmi slabá a zranitelná.
"Kolik je hodin Tome?" zeptala jsem se.
"Počkej..." řekl mi a natáhl se z objetí ke stolku kde měl mobil, zapl ho a podíval se na čas.
"19:28 drahá" odpověděl.
"Nevím jak ty Tome, ale ja mam hlad" odtáhla jsem se od našeho objetí.
"Vydrž!" přitáhl si mě zpátky a ještě pevněji obejmul.
Povzdechla jsem si a zasmála se jeho chování. Začal něco mumlat do mých vlasů.
"...prostě... zůstaneš u mě..." mumlal něco dál ale víc jsem nerozuměla.
Po chvilce mě konečně vyslobodil ze svého objetí.
"Mám hlad Tome!" zakňučela jsem.
Teď se na mě usmál a trochu mě šťouchl svým tělem.
Z pohledu Toma:
Její drobná poznámka ve mně vyvolala pocit větší odpovědnosti za ni. Trochu jí kručelo v břiše a já cítil, jako by ho v tuto chvíli potřebovala nejvíc.
Hlad, o kterém mluvila, ve mně jen vyvolal pocit, že tu pro ni musí být každou chvíli. Teď jsem pustil její tělo, ale vzal jsem ji za ruku a vedl ji do kuchyně.
Když jsem byl v kuchyni, první věc, kterou jsem udělal, bylo, že jsem ji znovu přitáhl do náruče, ale teď jsem ji držel blízko, když pro ni přinášel misku ve které měla smažený sýr z hranolkama.
Nenechal jsem ji jíst, aniž bych byl po jejím boku. Můj dotek začal být velmi posedlý a chtěl jsem se jen ujistit, že bude jíst. Vypadala teď tak roztomile a bezmocně a já si prostě nemohl pomoct a nebyl tu pro ni.
Podal jsem jí misku s jídlem, ale držel jsem ji kolem rukou. Stisk byl jemný, ale dostatečně pevný, aby mi neunikla.
Líbilo se mi mít ji v sevření a moje oči byly nyní přilepené k ní. Čekal jsem, až se nají, protože jsem chtěl vidět každé její sousto.
Nemohl jsem si pomoci, ale byl jsem jí teď posedlý, když jsem cítil, že moje tělo po ní ve všech směrech prostě touží.
"Tome?" řekla z plnou pusou.
Bylo to, jako by její slova byla jako škádlení a to mě přimělo, abych jí teď chtěl mnohem víc. Při jídle seděla nehybně, což bylo ještě více vzrušující.
Krmila se, ale když promluvila, měla stále plnou pusu. Nemohl jsem ji ignorovat ani vteřinu. Právě teď byla příliš roztomilá a celé moje tělo bylo extrémně vzrušene a chtěl jsem ji teď celou políbit.
V tu chvíli se v mém náručí cítila tak dobře. Její rty jsem teď požíral a já ji v nejbližší době nehodlal pustit. Pocit jejího dechu mně přiměl k tomu, abych po ní toužil mnohem víc.
"Hej já tě klidně zbiju! Nech mě jíst!" zasmála se ale zároveň ti říkala tak vážně.
Z těchto hravých poznámek, které teď dělala, bylo celé moje tělo ještě víc vzrušené, když tvrdila, že mně zmlátí. Teď jsem se na ni usmál, když mluvila, a odpověděl jsem škádlivým tónem.
"Opravdu? Jen tak mě můžeš zmlátit? No, určitě bych tě to rád viděl zkusit" v hlase jsem měl mírný náznak smíchu.
"chceš vidět moje velké svaly?" hrdě řekla.
Její hrozba a její hravé poznámky mi teď v hlavě vyvolaly několik obrazů a teď mu připadala extrémně roztomilá a žádoucí. Myšlenka na její svaly mně teď ještě víc vytočila.
Usmál jsem se této představě a nyní také odpověděl opět škádlivým tónem.
"Teď, když jsi se o tom zmínila, chci je vidět, takže uvidíme, jestli je ta hrozba něco, co bych skutečně zvládl"
Její hravé urážky mně ve skutečnosti vůbec nerozfázovaly. Ukázala mu své velké "svaly".
„Hm... teď víš, že vypadáš trochu děsivě. Asi si teď budu muset dávat pozor. Může být nebezpečné.
Toto gesto s jejími pažemi ji jen učinilo pro mně rozkošnější a já si nemohl pomoct, abych ji právě teď nepolíbil. Ale pokračoval jsem v tom stále škádlivým tónem
"Ach sakra, musíš mít opravdu ráda cvičení, abys měla tyto svaly, jsou opravdu zastrašující. Teď se bojím tvé síly" smál se.
"Však já vím, mé svaly dokážou zranit kohokoliv, jsem lepší jako ty!" pyšně se usmála.
Nyní byla velmi "dominantní" a líbilo se mi, jak se mnou tuto roli hraje. Její dominance a její sebevědomí ji teď pro mně učinily ještě neodolatelnější.
„V porovnání s vaší velikostí jsem velmi malý. Myslím, že jsem opravdu ve srovnání s tebou bezmocný" řekl jsem posměšným tónem.
Nemohl jsem se znovu smát a teď jsem se jí chtěl dostat pod kůži tím, že se k ní bude chovat poddajněji. Bylo to něco, co už jsem opravdu dlouho neudělal, takže to pro něj bylo nové.
„Ach ne, tohle je můj konec? Necháš si mě teď jako svého vězně, protože mě můžeš snadno přemoci? V tuto chvíli jsi určitě mnohem silnější než já" tyhle hry mě baví.
"Já jsem hrozně vysoká" v tu chvíli jsem se malé zadusil.
Teď jsem se tomu prohlášení smál protože jsem věděl, že ve skutečnosti není vůbec vysoká. Ale hrál jsem si s tím i teď.
"Ach ano, jsi extrémně vysoká, sotva se ti můžu takhle podívat do očí kvůli tvé výšce" měl jsem co dělat abych se nepochcal smíchy.
Po několika minutách se hra skončila, ale ona měla pořád ten hravý tón. Snažila se mě urazit různými slovama.
-----------------------
Sledoval jsem jí jak šla ke skříňce a vzala si lahév vody. Snažila se jí otevřít ale pokaždé neúspěšně. Smál jsem se a jenom se na ni díval. Byla tak roztomilá!
"Tomeee! Pomůžeš mi prosiim" zaškemrala.
Svým způsobem to bylo velmi přitažlivé a tak trochu to ve mně vyvolávalo pocit, že zde mám vyšší úroveň. Líbilo se mi, jak se ke mně v této situaci nyní chovala.
Nechtěl jsem tuto chvíli zkazit, a tak jsem dál mlčel, abych ji mohl nechat užít si ticho, když odemně potřebovala pocit.
"Noták" zakňučela a hodila na mě její typický pohled, štěněčí oči kterým nelze odolat.
Zachichotal jsem se a nakonec ji tu flašku otevřel a podal.
-----------------------------
Večer, 21:30.
Právě je večer a já a Evie máme takovou "děckou" chvilku. Polštářová bitva... a různé jiné věci.
"Fajn, říkal sis o to teď tě zbiju!" řekla.
Pouze jsem se uchechtl a čekal co udělá. Přišla ke mě a začala mě "udírat" do břicha. Musel jsem se zasmát, její síla se rovnala miminu v mateřské školce.
Nemohl jsem si pomoct, ale i toto mi připadalo opravdu atraktivní. Pokud se mně snažila přimět, abych cítil bolest, pak se jí to nedařilo, protože její údery do mého břicha se mnou nic neudělaly.
Místo toho jsem si užíval jemnou intimitu tohoto okamžiku a to mně jen přimělo chtít ji víc. Moje rty se zkroutily do zlověstného a hravého úsměvu, když jsem jí dovolil, aby mi „ublížila“.
Po chvilce se odtáhla.
"Tak co? Už ses naučil že se mnou se nemůžeš zahrávat?" zeptala se.
To mně vlastně docela rozesmálo. Nikdy jsem s ní nemohl brát nic vážně, protože si semnou neustále jen hrála. Ale líbilo se mi, že to udělala, protože mně to drželo ve střehu, co teď bude dělat.
Vzal jsme ji za boky a vyhodil jsem ji na své rameno jako pytel brambor. Byla lehoučká a malička takže se mi jí drželo a nešlo opravdu dobře.
"Hele pusť mě!" křikla po mě.
Nic jsem neřekl, pouze jsem se tlemil její bezvladnosti. Smál jsem se této malé situaci, do které se sama dostala. Byla "velmi silná" a teď najednou nedokázala vůbec nic protože jsem tak rozhodl.
Velmi mně to pobavilo, ale stále jsem chtěl hrát roli ve hře, a tak jsem se rozhodl pokračovat ve své tvrdé roli kterou jsem začal. Položil jsem ji dolů na zem a ona se na mě vražedně podívala.
Nejrychleji jak věděl jsem ji vzal a hodil na postel. A pak znovu. Tato hra mě nesmírně bavila, nemohla pro ti mě udělat absolutně nic...