Zrození včelky
,,Já ti nevím, Ranboo. Jsme přeci jenom nad mořem." Řekl už po sté Tubbo svému většímu příteli. ,,A ty tu vodu moc nemusíš." Dodal. Nelíbilo se mu, že se nacházeli pod mořem v opuštěných dolech, které se každou chvílí mohou zasypat.
,,Ale prosimtě, to zvládneme. Tyhle doly se nepropadly.... od doby, co tady jsme, což je dlouho." Snažil se ho uklidnit Ranboo, ale tohle nebyl moc dobrý argument.
,,Pokud vím, tak se půlka toho zasypala a zaplavila před měsícem." Připomněl mu Tubbo a stále kráčel za Ranbooem, kdykoliv připravený ho zavřít s ním do shulkeru a přežít s ním.
,,To ale neplatí pro tohle. Neboj se, budeme v pořádku." Hned, jakmile to dořekl, tak za nimi se ozvala rána. Tubbo neváhal a rychle se přisál na Ranbooa, čekající, co se stane. Ranboo se pomalu vrátil do místa, kde byli a oba muži se vyděsili.
,,No, tak jsme v háji. Zasypal se nám východ." Řekl Tubbo, když se pokusil pohnout s nějakým kamenem. Nic se nehlo. Ani jeden kámen.
,,Jako bych to neviděl. Zkusím zavolat Wilburovi, nebo komukoliv se dovolám, pokud bude signál." Pronesl Ranboo a vytahoval telefon. ,,Hm... je to v háji. Nemám signál." Odpověděl po chvíli.
,,Jsme skoro několik set kilometrů v podzemí. Vážně si myslíš, že tady bude signál?" Řekl Tubbo s protočením očí. Sám ale nevzdával naději a začal hledat signál se svým telefonem.
,,No a ty ten signál asi tak najdeš." Řekl Ranboo a schoval hlavu do dlaní.
,,Asi půjdeme rovně. Nic jiného asi nevykoumáme. Třeba tam potom bude signál." Řekl Tubbo, když se opravdu ujistil, že tam není signál.
,,Tak co jiného nám zbylo." Řekl smutně Ranboo. Začal pociťovat smutek a vztek, že neposlechl Tubba. Kvůli němu jsou teď tady oba zasypaní a bůh ví, jestli je tady někde východ.
,,Stůj!" Zavelel Tubbo, když procházeli cestou. Ranboo se na něj díval nechápavě. Právě se zastavili uprostřed temné chodby, kde nikdy nikdo nebyl a sotva tam šlo něco vidět.
,,Co se děje? Slyšíš něco?" Zeptal se Ranboo a Tubbo zatřepal hlavou.
,,Zdrháme. Teď hned!" Zařval Tubbo a začal ho táhnout pryč tou chodbou.
,,Počkej! Proč?! Co se děje?!" Začal Ranboo panikařit. Ale i tak, stále běžel za Tubbem a bezhlavě ho následoval.
,,Propadá se strop! Nad námi je voda!" Vkřikl Tubbo a zrychlil. Měl lepší smysly, než Ranboo a proto když něco řekne, tak ho většinou poslouchá.
,,To je blbost. Jsme několik set bloků v podzemí, jak by se tady vzala vod-" Nestihl to ani doříct a strop pod nimi se propadl a začala tam téct voda. Ranboo začal křičet a utíkat ještě mnohem rychleji, jelikož voda mu ubližovala.
Jakmile doběhli do rozcestí, jejich cesta končila, protože všechny byly zasypané. Ranboo začal panikařit a slzy mu stékali po tvářích.
,,Je mi to líto Tubbo. Nechtěl jsem nás oba zabít. Je mi to líto." Začal naplno plakat. Tubbo mu jenom nabídl svou útěchu a sledoval, jak se k nim hrne voda.
,,To je v pořádku. Mám tě rád." Nebyla možnost, aby Tubbo tohle přežil. Ranboo zemře po doteku s vodou a Tubbo se utopí. Jaký to romantický konec.
Když Tubo ucítil dotek vody pod nohama a uslyšel Ranboo-ovo zařvaní, více se k němu natiskl a zatlačil mu hlavu do hrudi.
Najednou se mu udělalo blbě. Jakoby se celý jeho svět zmenšoval. Byl najednou natlačený ke stěně a nucený si dřepnout na zem. Okolí ho dotáhlo na kolena a Ranbooa taky.
(Autorka: naprosto MILIJU skloňovat jméno Ranboo. Úplně krásné :)
,,Tubbo? Tubbo co jsi udělal." Ozvalo se po dlouhé době. Je pravda, že Tubbovi bylo podezřelé, že Ranboo neřval bolestí, jelikož dotek s vodou ho neskutečně pálí a působí mu úplně černé spáleniny, které se léčí velice těžce a trvá to dlouho.
Tubbo opatrně otevřel oči a uviděl, že vlastně neviděl nic. Byli ve tmě a v malém, stísněném prostoru. Ranboo tam byl sotva nějak naskládaný a Tubbo byl na něm natlačený. Bylo to místo tak metr a půl na metr a půl, což bylo hodně málo a byl zázrak, že se tam oba vlezli.
,,My jsme..." Začal větu Ranboo, když si ošahal stěnu. Začal chápat, co se děje. ,,Tubbo my jsme v Shlukeru! Zachránil jsi nás!" Vykřikl nadšeně a objal svého menšího kamaráda. No, spíše to byl pokus a ojetí. Bylo tady fakt málo místa.
,,Jo? Jsem hrdina." Pronesl Tubbo bolestně a rozsvítil baterku na telefonu, aby se podíval, jak jsou na tom Ranboo-ové nohy. Měl naprosto spálené a dokonce i krvácely.
(Autorka: Prostě v mé mysli je to nastaveno, že když se Enderman dotkne vody, tak se spálí)
,,AU!" Vykřikl Ranboo, když se Tubbo omylem dotkl popáleného místa.
,,Promiň. Nechci, aby tě to bolelo, ale musím ti to obvázat." Řekl Tubbo, když mu malým obvazem pomáhal nohy zavázat. Vždy nosil obvazy po kapsách, kdyby se cokoliv stalo. ,,Nebude to nic extra, ale poslouží to na malou pomoci." Usmál se Tubbo a pomalu se nějak zvedl. Mluvil unaveně a rozlámaně.
,,Je ti špatně? Nechceš spát, nebo budeš zvracet?" Začal se o něj starat a položil si Tubba na svou hruď. Snažil se, aby byl Tubbo co nejvíce v pohodlí.
,,Je mi špatně, chce se mi spát a asi budu i zvracet." Řekl Tubbo a hned v tu chvíli se vyvrhl na Ranbooa a okamžitě po tom usnul.
,,Spinkej, malý hrdino. Pomůže ti to." Usmál se Ranboo a vytáhl telefon. Jeho nohy doslova brečely, ale věděl, že musí být silný, pro Tubba. Dokonce se raději i očistil, aby náhodou nebyl Tubbo špinavý, nebo nevdechl vlastní zvratky.
,,Ranboo? Kde jste?! Měli jste se už hodně dávno vrátit!" Vykřikl vyděšeně Wilbur, když se konečně někomu dovolal. Byli tady dlouho, hodně dlouho. Ranboo byl překvapený, že jim nedošel vzduch, ale bylo tady vedro.
,,Chci domů, Ranboo." Zamumlal Tubbo, který mluvil ze spaní. Ranboo ho jenom drbal ve vlasech a usmíval se.
,,Jsme v té jeskyni. Zasypal se strop a zaplavila nás voda." Odpověděl Ranboo a zatahal lehce Tubba za vlasy.
,,Jak jako voda?! Kde jste?! Proč ještě nejsi mrtví? A PROČ KURVA NEMLUVÍŠ?!" Vykřikl Wilbur, až málem probudil Tubba. Naštěstí Ranboo byl tak rychlí, že stihl ztišit hlasitost.
,,Pššš.... Tubbs usnul. Zavřel nás uprostřed té vody do shulkeru a potom se ihned pozvracel a usnul. Já mám spálené nohy, ale jinak jsme celí." Zazubil se Ranboo i když věděl, že to Wilbur nevidí.
,,Dobře... Ugh.... Nemám tušení, co dělat. Zkusím poslat Niki, ať vás najde a vystrká na povrch. Zkus zůstat na drátě a nezavěšuj. Cokoliv špatného se stane, tak hlas." Dal mu rozkazy Wilbur a Ranboo souhlasil. Co jiného mu zbylo? Čekat tady a doufat, že se něco stane? To by se načekal.
Trvalo to taky nějakou dobu. Niki se k nim těžce dostávala skrze trhliny ve stropě a Tubbo se znovu dvakrát pozvracel. Jeho obličej hodně zezelenal a vypadal, že skoro umírá.
A Ranboo-ovi se taky přitížilo. Pomalu zavíral oči a taky se mu natahovalo. Možná začal mizet kyslík.
Poslední, co vnímal bylo, když do nich Niki po několikáté vrazila a Wilbur se ujišťoval, že Ranboo je při vědomí.
Jakmile otevřel oči, už ležel na posteli u sebe a Tubba v domě. Vedle něj byl na stole Shulker a vypadal jinak. Nebyl fialový, jako obvykle, ale byli v něm malé žluté flíčky.
,,Tubbo?" Zamumlal Ranboo, když sledoval Shulker. Musel být v něm a odpočívat.
,,Ranboo?" Ozval se ode dveří Wilbur. Seděl tam a vypadalo to, že spal. ,,Vítej při životě." Usmál se a Ranboo si pomalu sedl. Měl nohy v obvazech, ale nijak to už nebolelo. Spíše měl ale starosti o Tubba.
,,Co je s Tubbem?" Zeptal se a nespustil oči ze Shulkeru.
,,Já nevím. Jakmile jsme vás dali na postel, Tubbo tě pustil, ale sám se do toho zavřel. Phil prý říká, že se v tom léčí." Vysvětlil Wilbur a Ranbok jenom přikývl. Nic jiného mu nezbylo. Nemůže z tama Tubba vysekat, protože by mu to mohlo ještě ublížit.
Rozhodně nečekal, že tenhle proces bude trval tři dny. Tři dny byl Tubbo zavřený v malé skořápce a potom to pokračovalo ještě hůře.
,,Jak říkám. Jakmile se z toho dostal, bylo mu děsně blbě. Sedl si tam do rohu a zase byl během vteřiny v Shulkeru." Řekl už poněkolikáté Ranboo, který se snažil přesvědčit své přátele, že opravdu Tubbo vylezl ze své skořápky, ale pak se tam ihned vrátil hned zpět, jenom se posunul o několik metrů.
,,To je divné." Řekl Wilbur a přiblížil svou hlavu k Shulkeru a pomalu na něj zaklepal. ,,Tubbo jestli si z nás děláš srandu, tak už vylez! Haha, zasmál jsem se." Pronesl zoufale Wilbur. Měl o svého kamaráda strach. Zkusil strčit hlavu do onoho Shulkeru, ale jakoby dostal šok. ,,Něco mi tam brání, ale viděl jsem ho na chviličku." Po tohle tam znovu strčil hlavu.
,,Nech toho a říkej, co vidíš!" Okřikl ho Tommy, který stejně jako Ranbok po celou dobu nervózně klepali nohama.
,,Vidím jeho obrys, ale těžko říct, jestli žije." Řekl Wilbur, když už po několikáté dostal lehký šok ze shulkeru.
A tak to plynulo několik dní. Tommy chodil, klepal na shulker a mluvil s Tubbem, Wilbur se snažil dívat do shulkeru a Ranboo u něj seděl každou noc a spal opřený o něj. Jeho záda ho nenáviděla, ale on chtěl být s jeho kamarádem.
,,Tubbo, prosím. Chybíš mi. Tak hrozně moc." Zamumlal Ranboo, když pokládal tvář na vrchol shulkeru.
A přesně v moment, když to dořekl, se ozvalo lehké prasknutí u sulkeru. Ranboo se rychle podíval na přední stranu shulkeru a uviděl, že tam byla prasklina.
A po chvíli se zvětšila. A pak znovu a znovu. Shulker celý začal praskat a připomínalo to líhnutí vajíčka.
Ranboo chvíli přemýšlel a potom se dotkl praskliny, která se dostala až na vrch shulkeru. Jemně do něj zatlačil a udělal tam první díru.
Jakmile se ale objevilo na shulkeru více děr, tak raději vstal a trošku couvnul, aby se mohl na celou tuhle scénu podívat a aby dal prostor shulkeru, aby se odlamoval.
Chvíli to trvalo, než se protrhl vršek shulkeru a odhalil tak Tubba, který vypadal jinak.
,,Tubbo?" Zeptal se malého klubíčka, které leželo uprostřed rozbitého shulkeru.
Tubbo zvedl hlavu a rozveselil se, když si všiml Ranbooa. Pomalu se zvedl, ale jeho nohy ho zradili. Nebýt rychlých reflexů, tak by spadl na zem.
,,Taky jsi mi chyběl." Zasmál se, když mu Tubbo padl do objetí a držel ho pevně.
,,Slyšel jsem vás. Všechny. A viděl jsem Wilbura, jak se snaží mě kontrolovat. Nechápeš to. Chtěl jsem ven, ale nešlo to a...." začal rychle mluvit Tubbo, mezitím co zpevňoval jeho stisk.
Jakmile se odtáhli, tak Ranboo pootevřel pusu. Jeho kamarád byl úplně jiný. Z hlavy mu vedly tykadla a ze zad mu šli vidět křidélka.
,,Co je?" Zeptal se Tubbo a Ranboo jenom ukázal na jeho křídla. Tubbo si tam neviděl, ale cítil, že tam něco bylo.
Ani nevěděl jak, ale najednou byl ve vzduchu.
,,Vypadá to, že jsi se v shulkeru nějak přegeneroval. Asi.... včela? Podle mě." Řekl Ranboo zamyšleně a chytil svého kamaráda za nohu, aby ho přitáhl zpět na zem. ,,Zajdeme s tím za Philem. Ten už bude vědět." Řekl Ranboo a Tubbo jenom přikývl.
,,Phile!" Vykřikl Ranboo, když se teleportoval na Pube a naštěstí tam Phil byl a povídal si s Wilburem a Tommym.
,,Co se děje?" Zeptal se mile Phil a zamával mu.
,,Tubbo se probudil!" Řekl nadšeně, ale rozhodně nečekal, že k němu všichni přiběhnou.
,,Kde je?!" Vykřikl Tommy, jakmile se k němu dostal.
,,Jsem tadyyyyyy!" Vykřikl Tubbo, jakmile vyletěl na Pube. Stále neuměl své létání ovládat a ani přistávat. Proto jediné, jak se mohl zastavit bylo prostě spadnout.
Okamžitě se okolo něj všichni shromáždili a začali se ho ptát, jestli je v pořádku.
,,To jsou křídla?" Zeptal se Phil, který se jako jediný zajímal o Tubbovu vizuální změnu. Pomalu si prohlížel křídla a dokonce si je i prohmatal.
,,Jo. Probudil jsem se s nimi. Asi nějaké znovuzrození." Řekl nadšeně Tubbo. ,,Ale pořád umím tohle!" Dodal a okolo něj se vytvořil sulker. Tentokrát byl ale jiný. Připomínal spíše úl pro včely.
,,Mhm... Tohle není včelka. Tohle je nějaký mix mezi včelkou a shulkerem. Doufejme, že dobrý mix. Pokud se něco nového stane, řekni mi to." Zašelptal Phil směrem k Ranboo-ovi, který jenom přikývl.
,,Tubbo vylez už a pojď se mnou! Máme toho spolu hodně co dělat!" Vykřikl Tommy a Tubbo ihned vylezl ze svého shulkeru.
,,Jdeme!" Řekl nadšeně a pak už jenom ostatní sledovali jejich záda, jak skáčou z Pubu dolů, aby mohli vyvádět své klukoviny.
1983 slov
ig: nikaelaCZE